Nemoc růže je infekční povrchové onemocnění kůže, které je velmi nebezpečné. Původcem této nemoci může být streptokok, výjimečně i stafylokok. Jen vzácně pak tuto nemoc mohou způsobovat i jiné druhy bakterií, například ty, které způsobují zápal plic nebo meningitidu u dětí. Nemoc častěji postihuje obě pohlaví, avšak u mužů se projevuje dříve. Kožní nemoc růže je léčitelná antibiotiky. U některých nemocných bohužel hrozí návrat díky přetrvávání rizikových faktorů.
Žací nůž v sekačce, jak by se mohlo zdát, neplní pouze funkci sečení, ale fungují také jako závaží při běhu motoru. Žací nože by se tak měly pravidelně brousit a vyvažovat. Spousta lidí dělá velkou chybu v broušení nožů, čímž výrazně zkracuje životnost motoru. Další velkou chybou je sváření či rovnání žacích nožů a další jiné úpravy. V případě opotřebení či poškození žacího nože je potřeba nůž ihned vyměnit. V případě, že žací nůž nevyměníte, vzniknou vibrace, které zapříčiňují samovolné odpadávání jednotlivých dílů z vašeho stroje.
Žací nože navíc plní funkci „vháněče“ posečené trávy do sběrného koše, a to pomocí lopatek na konci nože. Tyto lopatky roztočí posečenou trávu a vženou ji otvorem do sběrného koše.
V naší poradně s názvem ICHTAMOL MAST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alen.
Dobrý deň
Prosím Vás môže sa táto masť používať aj na ochorenie erysipel (ruža) mama to má na nohe na lýtku a už sa jej otvorili aj rany ,ale okoloie je veľmi červené lek. dal odstán .masť mama je diabetik s inzulínom . Prosím poraďte mi,ako je účinné jej to skludniť. Koža je červená a šupinová, bolestivá. Ďakujem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Na erysipel jsou nejúčinnější antibiotika, jako například V-penicilin nebo Pencid. Ale, ano, na erysipel jsou také účinné i dehty a proto i ichtoxyl by mohl dobře účinkovat. Octanové obklady jsou taky velmi dobré na erysipel, ale spíše v jeho ranné fázi, dříve než se místo zanítí. Další možností je použití Višněvského balzámu, který se používá na noc, nanese se na gázu, přiloží se na problematickou část a lehce se obváže obinadlem. Višněvského balzám je možné koupit v každé lékárně nebo také tady na internetu: http://www.zbozi.cz/?q=vi%C… Napište pak jak se vám to povedlo vyléčit.
Několik výrobců (Gardena, Einhell, Güde, Hecht a jiní) nabízí pro kypření záhonů a zapravování hnojiv malé jednoúčelové rotavátory se dvěma, čtyřmi nebo až šesti hvězdicovými noži poháněnými obvykle šnekovou převodovkou elektromotory s příkonem do 1 300 W. Kopinaté nože se sice v šířce záběru 30 až 50 cm zahrábnou do měkčí půdy a dokážou ji obrátit, rostlý trávník s nimi však na záhon nepřeměníme.
Rotavátor tažený pohybem nožů vedeme rozvidlenými držadly v mírném předklonu před sebou. Nože musejí být shora zakryty, některé rotavátory (například Einhell BG-RT) umožňují párem malých koleček nastavovat hloubku záběru a ulehčují přepravu po zahradě. V mokré a jílovité půdě se však nože olepí hlínou a se strojem se nedá pracovat. Při výběru dejte přednost strojům s co nejdelším přípojným kabelem (nejméně 30 m).
Ve svém příspěvku MORBUS CROHN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Růža.
zas až taková novinka to nebude, protože bratranec má Bechtěreva a na tu biologickou se léčí v Brně na revmatologii, záda mu už asi nikdo nenarovná, ale po letech ho to zbavilo bolestí. On byl vždycky ohromně aktivní člověk a vidět, jak mladý kluk postupně ztrácí možnost hýbat se byla hodně zlá.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Může se stát, že vám sekačka nebude startovat. Příčinou tohoto problému může být několik závad. Je zapotřebí zkontrolovat, zda není uvolněná rukojeť ovládání nože, jestli není odpojen kabel zapalovací svíčky, zda je páčka ovládání plynu ve správné startovací poloze, jaké je množství benzínu v nádrži, jestli není ucpané palivové vedení. Může jít rovněž o závadu zapalovací svíčky či zahlcený motor.
Pokud jste vše překontrolovali a sekačka stále nestartuje, tak budete muset vyhledat odborný servis.
V naší poradně s názvem ODSTRAŇOVÁNÍ VODY Z PLIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Naděžda Pilipčincová.
Zajímá mne, jakým způsobem se odstraňuje voda z plic.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Voda v okolí plíce se nejčastěji odstraňuje punkcí. Nejdříve se zrentgenuje hrudník, podle snímku se určí místa vpichu a pak pomocí tlusté jehly, která se zabodne do hrudníku, se odsaje do injekční stříkačky všechna tekutina. Pokud se tekutina stále tvoří, tak se do hrudníku zavede hrudní drenáž, přes kterou tekutina vytéká z těla ven. V polních podmínkách se hrudník propíchne špičkou ostrého nože a nádechem do plic se vytlačí všechna voda kolem plíce.
Smoothie v melounu připravíme tak, že si vezmeme meloun, do kterého vyřízneme nožem otvor o velikosti maximálně 2 x 2 cm. Vezmeme si silnější drát, který přehneme na půl a upneme ho do akuvrtačky. Drát nám vytvoří metlu, kterou strčíme otvorem do melounu, a začneme mixovat. Otáčíme uvnitř melounu na všechny strany tak, abychom rozmixovali veškerou dužinu. Když je dužina rozmixovaná, tak si vezmeme plastový kelímek, ze kterého podélně ustřihneme 1/3. Takto připravený kelímek pomocí nože zakrojíme pod vzniklý otvor, kterým jsme mixovali, kelímek nám bude sloužit jako hrdlo k nalévání do skleniček. Aby nám meloun stál, tak jej ve spodní části jemně zařízneme –vytvoří se nám rovná plocha.
V naší poradně s názvem OČISTA JATER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Nepíšete nic o příčině bolavého kolene, ale ve většině případů není omezování stravy pro hojení vhodné. Například při zánětu na poškozených vazech je třeba dodávat dostatečné množství bílkovin, zejména kolagenu, aby mohlo dojít k výstavbě nové - zdravé tkáně bez zánětu. U kloubů je zase zapotřebí kyselina hyaluronová a vápník. Vše je dostupné v běžné vyvážené stravě, kterou Vy teď nemáte. Jestli chcete rychlé vyléčení od bolesti v koleni, tak přesuňte očistu těla na dobu, až budete zdravý. Nyní přejděte na normální stravu se sníženým množství purinů a tuků. Postupně koleno rehabilitujte rozhýbáním, masáží a cvičením.
Na pískání v uších požádejte svého praktického lékaře o předpis na lék Piracetam.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiří Hýbl.
Dobrý den,
bolest kolenou jsem měl už cca před 10 lety léčil jsem se půl roku a bez výsledku pak mi dal přečíst švagr jeden článek kde se psalo že bolest může být způsobena překyselením organismu a že na to je vhodné použít rozdrcený hřebíček na špičku nože před jídlem tak jsem to vyzkoušel a ono to zabralo.Měl jsem pocit že to je ten stejný problém tak jsem zkusil dietu zatím bez výsledku.Přistoupím na vaši radu a vyzkouším nějaké kloubní léčiva. A mám ještě dotaz je vhodné v mých 60 letech vyzkoušet jaterní očistu olivový olej a citron. Býval jsem před 2 až 3 lety daleko víc energetičtější.
Rotavátor za traktor je určen k jemnému obdělávání zeminy. Jeho konstrukční řešení je optimální pro zpracování půdy před následným použitím secího stroje. Hlavní částí jsou nože umístěné na otočném rotoru, který se pohání přes kloubový hřídel (s pojistnou spojkou) a přes reduktor rotavátoru. Příslušnou rychlostí dosáhneme úplného obdělání a promíchání horní vrstvy zeminy.
Traktorový rotavátor je plně nesený na ramenech traktoru a poháněný traktorovým náhonem. Rotavátory se vyrábějí i za dnes velmi oblíbené malotraktory. Rotavátory za traktor mají pracovní záběr až 2,2 m.
Tyto rotavátory jsou vhodné pro použití před výsevem pro obdělání těžké zeminy, pro okopávání sadů a vinohradů, pro zaorávání umělých a přírodních hnojiv, pro obnovu travnatých ploch a pastvin, pro náročnější rozmělňování a jemnější zarovnávání zeminy, pro zarovnávání půdy po výkopech a terénních úpravách.
Ve svém příspěvku JAKÉ HROZÍ NEBEZPEČÍ PŘI VNITŘNÍM POŽITÍ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Haluz.
Jaké hrozí nebezpečí ? Obrovské ! Ovšem né pro dotyčného který tuto fenomenální látku požije, nýbrž pro zisky farmaceutického průmyslu, pro to je to obrovské nebezpečí.
Jestli můžete poradit. Co je tetraboritan sodný dekahydrát, ve srovnání o tom jedu o kterém mluvíte ? Slyšel jsem že i soda bicarbona nebo kuchyňská sůl je "toxičtější" než borax.. Co vy na to ? Borax užívám vnitřně, prozatím mám velmi málo zkušeností ale ty jsou více než skvělé.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alois.
Na http://www.uspesna-lecba.cz se dovíte, proč byl farmaceutickým lobby zakázán, protože se osvědčil jako levný, daleko úspěšnější lék pro léčbu artrózy než jejich vysoce předražené preparáty. Taky jsem používal Borax, přece jen může být znečištěn je technický, koupil jsem si proto Acidum Boricum 500g, kyselinu boritou, přidávám si ji do Tepperweinovy směsi na odkyselní - na špičku nože do dávky na 2 vrchovaté lžičky směsi (dostane se koupit v pár lékárnách hotová (500g za cca 360Kč), sám si ji vyrábím ze surovin v potravinářské kvalitě, s pětinovou cenou) viz kniha Tepperwein Pryč s kyselostí. Hrozil mi umělý kolení kloub a mám léky nezvladnutelnou polyneuropatii (spaní jen s oblblbujicimi prášky) a držím se od nich uz dál chodidla v noci nepálí, a klouby nebolí bez BRUFENU A NEURONTINU!
Na koláč z melounu budeme potřebovat jeden meloun. Nejprve se připravíme krém z mascarpone. Poté vezmeme kulatou formu na dort o vhodném průměru. Meloun odkrojíme ve ¾ tak, aby nám šla červená dužina vytlačit pomocí kulaté formy, kterou na meloun zatlačíme a pomocí nože veškerou dužinu, která je za formou, odkrájíme, takto formu protlačíme až na konec melounu, kde odřízneme slupku melounu. Musí nám ve formě zůstat pouze červená dužina. Poté formu vyjmeme. Vyříznutou dužinu přendáme na otočný tác. Dužinu po celém obvodu potřeme připraveným krémem a řádně uhladíme. Boky melounu posypeme sekanými dýňovými semínky nebo libovolnými ořechy. Navrch klademe po obvodu v jedné řadě dokola borůvky, následně jahody a do středu poklademe plátky kiwi. Nakonec posypeme čokoládovou rýží. Takto připravený koláč necháme zchladnout v chladničce a poté krájíme a podáváme.
V naší poradně s názvem KOSTIVAL NA ZUBY VE FORMĚ TINKTURY A NÁVOD NA PŘÍPRAVU DOMA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Výplachy úst tinkturou z kořenu kostivalu udrží zdravé a pevné dásně a tím i pevné krčky zubů. Je tedy velmi prospěšné použít kostival na zuby v případě paradontózy. A jak si doma připravíte z kořenu kostivalu tinkturu na zuby, zde je návod.
Nakrájený a očištěný kořen kostivalu vložíme do dobře uzavíratelné skleněné nádoby, a zalijeme ho 9 díly 38 - 40% žitné vodky, slivovice, režné nebo jiného alkoholu v této síle. Pak to dobře uzavřeme a postavíme na 10 - 14 dní na slunce nebo k topení. Občas protřepeme. Za 14 dní se černá tekutina slije do lahviček přes filtrační papír a popíše se názvem a datem, abyste to později poznali, protože nejlepší je tinkturu nechat uležet nejméně dva roky, protože pak je ještě účinnější a ještě mazlavější. POZOR! Kořen kostivalu nesmí přijít do styku s kovem, takže při čištění a krájení kořenu kostivalu používejte keramícké nože a škrabky!
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V podstatě lze rotavátory rozdělit do čtyř základních skupin: ruční, motorové, traktorové a elektrické.
Při výběru stroje volte z nabídky osvědčených výrobců. Nelitujte vyšší částky, kterou za rotavátor zavedené značky dáte – bude vám sloužit dobře a v případě potřeby se snadno dovoláte reklamace a můžete k němu dokoupit i další komponenty. Rotavátor využijete na malé i velké zahradě, jen musíte vybrat ten správný typ.
Při výběru vždy zvažte výkonovou kategorii, zvolte podle četnosti používání kultivátoru a velikosti obdělávané plochy.
Každý rotační nožový rotavátor má zvláštní okopávací nože, které dokonale rozmělní a nakypří i těžší půdy. Podle konstrukce se kultivátory rozdělují do následujících tří skupin:
Mini rotavátory – nejčastěji jsou vybaveny malými čtyřdobými motory s obsahem válce do padesáti kubických centimetrů. Pro převod pohonu mezi motorem a okopávacími noži slouží odstředivá spojka a spolehlivá šneková převodovka. S minikultivátorem se můžete pustit do údržby malé zahrádky (například v kolonii). Malý čtyřdobý OHC motor zajišťuje stroji dostatek síly ve velkém spektru otáček. Výhodou takového provedení jsou nízké pořizovací náklady a velká obratnost stroje.
Hobby řemenové rotavátory – k pohonu slouží středně velké (například sekačkové) motory s obsahem do dvou set kubických centimetrů horizontální i vertikální konstrukce. Převody jsou řešeny u vertikální konstrukce klínovým řemenem a šnekovým převodem v oleji; u horizontálních strojů pak klínovými řemeny a zapouzdřeným řetězem. Hobby řemenové a profi nožové rotavátory jsou vhodnými pomocníky pro okopávání větších ploch. U hobby provedení však mějte na paměti, že se jedná o stroj pro občasné používání, nikoliv na každodenní tvrdou práci. Řemenový převod by to dlouhodobě nemusel vydržet.
Profi rotavátory – stejně tak jako u hobby kategorie slouží k pohonu sekačkové dvou- nebo čtyřtaktní motory, ale vybavené odstředivou spojkou a rychloupínacím zařízením. Vícerychlostní převodovky se zpátečkou přenášejí krouticí moment z motoru na okopávací nože. Převody jsou ozubené, se šnekem a koly v olejové lázni. Profesionální nožový rotavátor snese tvrdou práci bez újmy, protože je právě na ni konstruován: většina dílců včetně motoru je několikrát předimenzována pro odvedení těch nejnáročnějších úkolů.
Okopávací nože můžete vybírat buď úhlové pro lehčí půdy, nebo kopinaté pro těžké půdy s příměsí jílovité složky. Tyto nože díky jednoduchému systému vyměníte za dvanáctipalcová kola a lze s nimi provádět další různorodé práce.
Většina rotavátorů má možnost volby šíře pracovního záběru podle vaší potřeby. U nejmenších strojů se pracovní záběr pohybuje od třiceti do padesáti centimetrů, hobby stroje nabízejí šíři šedesát až devadesát centimetrů.
U profesionálně orientovaných strojů si vyberete přesně podle svých požadavků: většina takových pomocníků má volitelný záběr od třiceti do sto patnácti centimetrů, přičemž ideální záběr bývá okolo osmdesáti centimetrů. Samozřejmě že na těžkou půdu je vhodné volit záběr menší a plochu zpracovávat třeba nadvakrát.
Plný záběr stroje je opravdu vhodný jen na zpracování velmi lehkých půd, navíc otáčení na souvrati nebude při záběru přes metr také nijak jednoduché.
Rotavátor zvládne takové namáhavé práce, jako je prokypření půdy, zapravení hnojiv, pletí, přihrnování řádků, vyorávání, orba, rozrušení hrud a srovnání povrchu půdy po sklizni; vyhrabávání stařiny, vertikutace a provzdušnění trávníku.
Rotavátor je v podstatě kypřič půdy, jehož nožové ústrojí rychle (asi 100–160 ot/min) rotuje v půdě, čímž ji rozruší do hloubky 18–20 cm. Tím umožní přístup vzduchu do půdy, promísí ji například s hnojivy, kompostem a podobně.
Půdu je vhodné prokypřit na jaře před sadbou a na podzim po orbě. Pravidelně obdělávanou půdu na záhonech již většinou není třeba orat, postačí prokypření.
V naší poradně s názvem ROZMNOŽOVÁNÍ KANADSKÝCH NEBO ZAHRADNÍCH BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dužíkova eliška.
Jak se rozmnožují kanadské borůvky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pro rozmnožování kanadských borůvek budete potřebovat řízky, které získáte z jednoletých větví, které mají průměr nejméně 0,6 cm. Větve musí být zdravé a odříznutí je potřeba provést brzy na jaře pomocí ostrého nože nebo nůžek na stříhání. Řízky by měly obsahovat zdravé listové pupeny.
Odstraňte všechny květní pupeny, ale listové pupeny nechte neporušené. Odříznutou větev rozdělte na řízky o délce kolem 12 cm. Nejlepší je použít řízky, které obsahují pouze listové pupeny, nikoliv ty, které obsahují stopy po odstranění květových pupenů, takže nařežte řízky odpovídajícím způsobem.
Odřízněte kůru 2,5 cm od spodu každého řízku. Seříznuté řízky můžete skladovat až tři měsíce, pokud je to nutné, v plastových sáčcích obsahujících sphagnový mech. Uzavřete sáčky a uchovávejte na chladném místě při teplotě mezi 1 až 5 stupni Celsia s vlhkostí mezi 80 až 90 procenty. Je-li to ale možné, zpracujte řízky hned, aniž byste je ukládali. Čím déle je ukládáte, tím méně šancí, že budou kořenit.
Vytvořte si obdélníkové rozmnožovací lože dostatečně velké, aby se do něho vešly všechny řízky 5 cm od sebe. Umístěte rozmnožovací lože do skleníku na plné slunce.
Smíchejte jeden díl rašeliny a jeden díl hrubého betonového písku a vytvořte kořenové médium. Alternativně můžete smíchat polovinu rašeliny a polovinu vermikulitu nebo perlitu nebo jednu třetinu perlitu, písku a vermikulitu. Naplňte rozmnožovací lože kořenovým médiem.
Přidejte řízky, které svisle zapíchněte do kořenového média s oloupanými částmi dolů. Šedesát procent řízku by mělo být pod povrchem a jedním nebo dvěma listovými pupeny nad ním. Zatlačte médium kolem každého řízku.
Ve skleníku udržujte teplotu kolem 20 stupňů Celsia. Zalévejte jednou týdně a udržujte vlhké kořenové médium. Zvyšte zalévání, když se začnou vyvíjet nové listy.
V polovině června zvyšte skleníkové větrání, kdy už by se měly vyvinout kořeny. Aplikujte týdenně rozpustné nebo pomalu uvolňující se hnojivo, například NPK 15-30-4 nebo NPK 13-36-13. Aplikujte také síran amonný, fosforečnan amonný, močovinu nebo jinou formu dusíku. Dodržujte pokyny uvedené na etiketě hnojiva a dusíkatých přípravků.
V zimě nechte řízky ještě v rozmnožovacích lůžkách. Borůvky budou připraveny k přesazení do vaší zahrady příští rok na jaře.
Ingredience: steak z lososa bez kůže a kostí, hořčice standard a dijonská, žlutá a červená cibule, sůl, mletý bílý pepř (může být i černý), citronová nebo limetková šťáva
Ingredience pro gurmány: křepelčí vajíčko a lžička kapary
Doporučená příloha: toust z toustovače nebo bagetka z trouby
Postup: Lososa naškrábejte špičkou ostrého nože, jde to jako po másle. Máte-li hrubší kousky, ještě můžete posekat. Potom vložte do mísy, ve které budete tatarák míchat. Cibuli nakrájejte opravdu najemno (na jeden filet půlku malé cibulky, žluté i červené). Potom opatrně přidejte hořčici, cca kávovou lžičku od každé porce, a lžičku kapar. Podle množství osolte a opepřete. Vidličkou vymíchejte do pěkné konzistence. S cibulí i hořčicí opatrně, velmi snadno potom přebijete chuť lososa, kterou chcete zachovat. Hořčici i cibuli můžete přidat vždycky – opačně to jde dost těžko. Nakonec ještě zakápněte citronem nebo limetkou, promíchejte, dolaďte chutě a je hotovo. Na efekt a zjemnění posaďte při servírování nahoru křepelčí vajíčko v poloviční skořápce. Potom už jenom připravte bílé pečivo – toust v toustovači nebo bagetku v troubě.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.
Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.
Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.
Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.
Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.
Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.
Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.
Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.
Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.
Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.
Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.
Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.
Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.
Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Amonium se používá do nízkých těst, jako jsou perníčky, linecké pečivo, rakvičky a podobně.
Křehké hvězdičky
Suroviny: 90 g másla, 90 g cukru, 90 g mandlí, ½ vajíčka, 20 g čokolády, 1 lžíce medu, ¼ kávové lžičky skořice, 1 hřebíček, na špičku nože muškátový květ, na špičku nože amonium, kůra z ¼ citronu, 170 g hladké mouky, ½ vajíčka na potření, 30 g mandlí na ozdobu
Technologický postup: V míse umícháme máslo s cukrem a vajíčkem. Pak přidáme med, mleté neloupané mandle, strouhanou čokoládu, tlučenou skořici a hřebíček, muškátový květ, citronovou kůru a amonium. Umíchané těsto zahustíme moukou, dáme na vál, vyválíme na půlcentimetrovou výšku, vykrájíme hvězdičky, které pokládáme na dobře vymazaný plech, případně na pečicí papír. Povrch hvězdiček potřeme vajíčkem, ozdobíme loupanými mandlemi a v prostředně horké troubě upečeme do červena.
Zázvorky
Suroviny: 180 g moučkového cukru, 2 žloutky, 30 g hladké mouky, na špičku nože amonium, 10 g čerstvého zázvoru, 3 g sušeného zázvoru
Technologický postup: 1. den čerstvý zázvor oloupeme, nastrouháme na jemno a vymačkáme z něj přebytečnou tekutinu. Zázvor, žloutky, pospěšnou sůl a 100 g prosátého moučkového cukru třeme 15 minut v elektrickém šlehači. Mísu přikryjeme utěrkou a necháme ji stát na chladnějším místě do druhého dne. 2. den do mísy přidáme zbývající prosátý cukr a hladkou mouku. Vypracujeme těsto, které rozválíme na placku silnou 3 mm. Tvořítkem vykrajujeme požadované tvary. Klademe na plech vyložený pečicím papírem. Pečeme 10 minut bez odležení při 160 °C s ventilátorem. Během pečení troubu neotevíráme, aby zázvorky nesplaskly. Po upečení necháme vychladnout na roštu.
Keksy
Suroviny: 500 g hladké mouky, 150 g umělého tuku, 30 g práškového cukru, 20 g amonia, 1 vejce, 6 až 8 lžic mléka, rum
Technologický postup: V mouce rozdrobíme umělý tuk, přidáme cukr, vejce, amonium, 6 lžic mléka a vypracujeme těsto, které rozválíme a vykrajujeme z něj keksy. Plech slabě vymastíme, uložíme na něj keksy a pečeme je ve vyhřáté troubě. Upečené keksy namáčíme v rumu a v práškovém cukru.
Levné řezy
Suroviny: 350 g hladké mouky, 80 g práškového cukru, 50 g sádla, 1 vejce, 2 lžíce černé kávy, ½ dl mléka, 10 g amonia
Technologický postup: K mouce přidáme práškový cukr, sádlo, celá vejce, černou kávu a ve vlažném mléce rozpuštěné amonium. Všechno dobře smícháme a rozdělíme na tři díly. Každý díl upečeme na pomaštěném plechu. Upečený a vychladlý moučník spojíme nádivkou, povrch posypeme práškovým cukrem, necháme stát a potom krájíme.
Nádivka: 250 g krystalového cukru, ¼ l mléka, 2 lžíce hladké mouky, 20 g másla – cukr na pánvi rozpustíme a trochu připálíme. Zalijeme jej mlékem a dáme rozvařit. Zvlášť rozmícháme v trošce mléka mouku, vlijeme ji do vařícího mléka a za stálého míchání uvaříme hustou kaši. Kaši z ohně odstavíme, ještě chvíli mícháme a necháme vychladnout. K vychladlé kaši přidáme máslo a dobře promícháme.
Medová plněná kolečka
Suroviny: 180 g medu, 40 g másla, 100 g práškového cukru, 1 vejce, citronová kůra, 3 lžíce rumu, 3 lžíce studené vody, 500 g hladké mouky, 10 g amonia, 120 g hladké mouky
Technologický postup: Tekutý med, máslo, cukr, vejce a trochu strouhané citronové kůry dobře vymícháme. Přidáme rum, vodu, mouku smíchanou s amoniem a vařečkou vypracujeme těsto. Potom dáme těsto na vál a za stálého míchání přidáme 120 g hladké mouky. Vypracujeme hladké, ale ne příliš tuhé těsto. Těsto přikryjeme a necháme dvě hodiny odpočinout. Potom těsto na pomoučeném vále rozválíme a vykrajujeme z něho kolečka, která ukládáme na pomaštěný plech a upečeme v mírně vyhřáté troubě. Upečená a vychladlá kolečka spojíme nádivkou a posypeme práškovým cukrem.
Nádivka: 125 ml mléka, 1 lžíce maizeny, 1 lžíce kakaa, 50 g medu, 1 balíček vanilkového cukru, 40 g másla, 10 rozdrobených koleček, 2 lžíce rumu. V mléce rozmícháme maizenu, kakao, med, vanilkový cukr, dáme na plotnu a za stálého míchání vaříme, dokud směs nezhoustne. Do vychladlé nádivky přidáme máslo, rozdrobená a rumem pokropená kolečka a ještě dobře zamícháme.
Dětské perníčky
Suroviny: 2 žloutky, 100 g práškového cukru, 3 lžíce medu, 4 lžíce mléka, kůra z 1 citronu, 5 g amonia, 100 g hrubé mouky, 300 g hladké mouky
Technologický postup: Žloutky s práškovým cukrem mícháme cca 10 minut. Přidáme vlažný med, mléko, strouhanou citronovou kůru a ještě mícháme asi 5 minut. Nakonec přidáme mouku smíchanou s amoniem, všechno dobře zamícháme a na vále vypracujeme těsto. Necháme je 2 hodiny odpočinout. Potom na pomoučeném vále těsto rozválíme na sílu asi 0,5 cm a kulatou formičkou vykrajujeme malá kolečka. Potřeme je bílkem, necháme zaschnout, znovu potřeme bílkem a můžeme je posypat sekanými ořechy. Kolečka ukládáme na vymaštěný plech a pečeme ve vyhřáté troubě. Upečená kolečka můžeme spojit libovolnou marmeládou.
V rozdělení a pojmenování technických pomocníků na kypření a kultivaci půdy způsobili jak výrobci, tak prodejci techniky nemilý zmatek. Jeden a týž stroj nazývají jedni rotavátor, druzí kultivátor. Bez ohledu na to, zda je pohání elektrický, nebo benzinový motor, oba sice kypří a kultivují půdu, jenže každý jiným způsobem.
Levnější a jednodušší jsou rotavátory, jejichž rotující hvězdicové nože půdu prokypřují do hloubky kolem 15 cm a zároveň stroj táhnou pomalu vpřed. Dobře rozmělní povrchovou vrstvu půdy, zvládnou i drny a zvlášť dobře poslouží k zapravení hnojiva, rašeliny nebo mulče do záhonů. Zorat půdu do hloubky a obrátit ji ale nedokážou. Plevel obvykle nerozemelou, ale spíše vytáhnou na povrch, odkud ho musíme stáhnout hráběmi.
Naproti tomu kultivátory svými poháněnými ocelovými nebo i pneumatikami opatřenými koly v podobě dvoukolového traktůrku táhnou sestavu radliček, kterými kypří půdu do větší hloubky, nakypřují meziřádky, umí vyorávat plodiny a výborně zvládnou předseťovou přípravu.
Výkonnější (a pochopitelně třikrát i vícekrát dražší) typy vybavené pohonnými hřídeli poslouží v roli multifunkčních kultivátorů i na větších zahradách s přídavnými adaptéry nejen jako rotavátor a pluh, ale i k tažení smyků, bran, hrobkovacích radlic a válců. V létě pomohou v roli bubnové sekačky a obracečky sena při senoseči, v zimě s přídavnou radlicí nebo dokonce sněhovou frézou zvládnou odstraňování sněhu z cest a dvorů. S přívěsným vozíkem pak poslouží hospodářům a zahradníkům po celý rok.
Široká modelová nabídka motorových travních sekaček Honda uspokojí každého zákazníka, ať už se jedná o majitele malé předzahrádky, či o profesionála na údržbu veřejné zeleně. Dle libosti lze zvolit stupeň výbavy od jednoduché sekačky bez vlastního pojezdu až po sekačku s plynulou regulací rychlosti jízdy „Select Drive“, integrovaným mulčovacím systémem a „Roto-stopem“, poskytujícím komplexní bezpečnost a pohodu umožňující uživateli zastavit rotaci žacího nože bez nutnosti vypnutí motoru.
Originální motorové sekačky Honda se od běžných sekaček liší celou řadou vlastností a nových technických řešení:
SELECT Drive® – jedná se o poslední, důmyslnou kombinaci pojezdové převodovky a ergonomického ovládání rychlosti jízdy. Uživatel tak má možnost pomocí dlaní pohodlně a plynule ovládat rychlost jízdy. K přenosu síly od motoru dochází prostřednictvím kevlarového řemínku speciálního průřezu s dlouhou životností, který zamezuje nečekanému a skokovému zabírání, změna rychlosti jízdy je tak naprosto plynulá.
SMART Drive® – jde o systém důmyslné kombinace poslední verze pojezdové převodovky a ergonomického ovládání. Systém je primárně konstruován tak, aby měl uživatel možnost pomocí prstů pohodlně a plynule ovládat rychlost jízdy, čímž je zajištěna bezpečnější a přesnější rychlost sekání kolem stromů, plotů, zídek a květinových záhonů. Znamená to také konec poškození trávníku díky manévrování v místech, kde je nutné rychlost jízdy snížit.
Variable speed (hydrostatický tempomat) – při sekání se sekačka perfektně přizpůsobí vašemu pracovnímu tempu. Pro dokonalý výsledek správně zastřiženého trávníku je nutná možnost sekačku přesně nastavit tak, aby jednak odpovídala vašim pohybovým schopnostem a jednak vzhledu trávníku. Například možnost plynulého nastavení a automatického udržování rychlosti jízdy přesně na požadované úrovni v závislosti na povaze terénu, kvalitě trávníku, výšky střihu a podobně.
Roto-stop® disková třecí spojka nože – během vyprazdňování sběrného koše nebo při přejezdu sekačkou z místa na místo pomocí pojezdu umožňuje tento systém vypnout rotaci žacího nože, aniž by bylo nutné vypínat motor.
Elektrický startér – jednoduchý a pohodlný systém, který vám umožní motor sekačky nastartovat pouhým otočením klíčku zapalování jako v automobilu. S elektrickým startérem je vždy k dispozici samozřejmě i ruční reverzní startér.
Automatický sytič – všechny motorové sekačky Honda jsou vybaveny čtyřtaktními spalovacími motory Honda světové třídy, které se vyznačují, mimo jiné, spolehlivým startem a nenáročnou údržbou. V zájmu usnadnění startování jsou opatřeny automatickým sytičem a pracují na běžný, bezolovnatý, automobilový benzín.
Versamow TM integrovaný mulčovací systém – pouhým pohybem ovládací páčky poskytuje systém Versamow TM nebývalou variabilitu způsobů sekání. Buď budete trávník sekat a trávu efektivně sbírat do sběrného koše, nebo budete usečená travní stébla drtit na drobné částečky a pěchovat zpět do půdy trávníku jako přirozené přírodní hnojivo. Případně lze perfektně zkombinovat obojí, to znamená částečně nadrtit a část sebrat do sběrného koše.
Twin Blade – jedná se o použití dvou navzájem odsazených žacích nožů současně, což zaručí dvojnásobné přeseknutí travního stébla. Je tak dosaženo rozmělnění travní hmoty do těch nejmenších možných částeček.
Motor s technikou OHC – konstrukce těchto motorů v sobě zahrnuje mnoho unikátních prvků, jako je například Uniblock (hlava, motor a válec tvoří jednu část), rozvodový systém OHC a jiné, které snižují počet mechanických prvků uvnitř motoru. Tato konstrukční řešení zajišťují nízkou hlučnost motoru Honda, jeho vysoký výkon, hospodárnost a nízké emise.
Snížená hlučnost – pracovníci vývojového střediska Honda vyvinuli nízkohlučný žací nůž, chráněný patentem, se sníženou hlučností o 0,5 dBA oproti běžným žacím nožům. Tento žací nůž v kombinaci se speciálně tvarovanou žací komorou a tichým motorem znamená hlučnost sekačky o 30 % nižší, než stanovují evropské normy.
Optiflow (řízení toku vzduchu pod sekačkou) – podvozek a žací komora sekačky jsou speciálně tvarovány tak, aby se maximálně efektivně zlepšil tok ohromného množství vzduchu v prostoru pod sekačkou a následný průtok vzduchu, pumpovaného rotujícím žacím nožem, opatřeným ventilačními lopatkami, do sběrného koše. Značně se tím zlepšuje sběrný výkon sekačky.
Sekačky AL-KO
S výrobou benzínových rotačních sekaček má tato firma velké zkušenosti. Mezi AL-KO benzínovými sekačkami tak lze najít správný model podle vašich požadavků a za příznivou cenu. Je jedno, jestli se rozhodnete pro absolutní top modely z hliníku, nebo pro výrobky Premium z nové řady Highline, či pro „multitalenty“, nebo pro cenově příznivé sekačky. Vždy se jedná o prvotřídní výrobky zaručující mimořádnou funkčnost, nejlepší vybavení, perfektní řešení detailů a nejvyšší komfort.
Motorové sekačky jsou ideální volbou pro údržbu středně velkých trávníků, třeba i s členitějším terénem. Umožňují efektivně sekat i vyšší a hustší travní porosty. Benzínová sekačka je výborným pomocníkem tam, kde není v dosahu přívod elektrické energie anebo tam, kde se při práci nechcete omezovat přívodním elektrickým kabelem. Moderní čtyřtaktní motory se vyznačují dlouhou životností a snadnou obslužností. Jsou šetrné k životnímu prostředí a splňují náročné hlukové normy stanovené Evropskou unií.
Motorová sekačka bez problémů zvládne posekat i vyšší a hustší travní porost a posekanou trávu posbírá do koše. Pokud nebudete chtít trávu sbírat a někde na zahradě skladovat, můžete mulčovat – dovnitř sekačky je totiž možné vsunout mulčovací vložku. Kombinovaně lze střídat mulčovaní a sběr do koše nebo výhoz dozadu.
Sekačka se dá nastartovat buď pomocí navíjecího startéru, který je připevněn k horní části sekačky (startuje se zatažením za lano). Nebo jsou některé sekačky vybaveny elektrickým startováním, které funguje tak, že jednoduše zmáčknete tlačítko start.
Nastavení výšky sečení se ovládá pomocí páčky, která pohybuje výškou nastavení koleček od země. Rozmezí je různé od 2 cm do 9 cm výšky, záleží na výrobci. Šíře sečení je závislá na modelu a šíři žacího nože.
Motorová sekačka funguje na benzínový motor, do kterého se doplňuje benzín Natural 95 a do motoru olej určený pro zahradní techniku, například Garden 4T 10W-30. Pravidelně kontrolujte stav oleje. Na víčku s měrkou je vyznačena maximální a minimální hladina oleje (platí při zašroubovaném víčku). Sekačka musí být při zjišťování hladiny oleje na vodorovné ploše a minimálně 30 minut po provozu.
Spouštění žacího nože se provádí pomocí vrchní páky, která se přitiskne k rukojeti.
Některé sekačky mají vlastní pohon, který se ovládá pákou před držadlem zepředu. Některé modely jsou vybaveny ještě rychlostí pohonu – zpravidla mají dvě rychlosti (pomalá a rychlá).
Sběrný koš je součástí každé sekačky a liší se pouze objemem. Sběrný koš se vyprázdní tak, že uchopíte sběrný koš za rukojeť a zvednete jej přímo nahoru. Zadní kryt se otočí kolem tyče zadního krytu mimo sběrný koš a sejmete sběrný koš z adaptéru na koš na sekačce. Zatímco budete držet rukojeť, zvednete nahoru zadní část sběrného koše a vysunete koš směrem dozadu. Při nasazování sběrného koše na sekačku zpět, se ujistěte, zda horní část sběrného koše dosedá na opěrnou tyč mezi rukojeťmi.
V motoru je nutné kontrolovat předepsané množství motorového oleje dle návodu. Pečlivě si přečtěte a dodržujte uvedené pokyny. V normálních podmínkách provádějte údržbu vzduchového filtru každých 25 provozních hodin. V hodně prašných provozních podmínkách provádějte čištění po každých několika hodinách. Nedostatečný výkon motoru a přehlcení obvykle upozorňují na to, že je nutné provést údržbu vzduchového filtru. Jednou za sezónu zapalovací svíčku očistěte a seřiďte její mezeru. Výměna zapalovací svíčky se doporučuje na začátku každé sekací sezóny. Motor pravidelně čistěte hadrem. Chladicí systém (prostor krytu startéru) udržujte v čistotě, abyste zajistili potřebnou cirkulaci vzduchu, která je nezbytná pro výkon a životnost motoru. Ujistěte se, že jste odstranili všechnu trávu. Zajistěte, aby v prostoru výfuku nebyly žádné nečistoty a hořlavý materiál.
Spodní část žacího ústrojí je třeba čistit po každém použití, aby nedocházelo k hromadění posečené trávy. Odstraňte posečenou trávu, listí a jiné nečistoty. Pokud se nečistoty budou hromadit, bude docházet k působení koroze, rezivění a zamezí se řádnému mulčování, odvádění posečené trávy nebo plnění sběrného koše. Žací ústrojí čistěte po každém použití naklopením sekačky a setřete nečistoty vhodným nářadím (ujistěte se, že je kabel zapalovací svíčky odpojen).
Potřebujete-li více informací k tomu, jak zacházet s motorovou sekačkou, podívejte se na toto video.
Dobrý deň
Prosím Vás môže sa táto masť používať aj na ochorenie erysipel (ruža) mama to má na nohe na lýtku a už sa jej otvorili aj rany ,ale okoloie je veľmi červené lek. dal odstán .masť mama je diabetik s inzulínom . Prosím poraďte mi,ako je účinné jej to skludniť. Koža je červená a šupinová, bolestivá. Ďakujem.
zas až taková novinka to nebude, protože bratranec má Bechtěreva a na tu biologickou se léčí v Brně na revmatologii, záda mu už asi nikdo nenarovná, ale po letech ho to zbavilo bolestí. On byl vždycky ohromně aktivní člověk a vidět, jak mladý kluk postupně ztrácí možnost hýbat se byla hodně zlá.
Voda v okolí plíce se nejčastěji odstraňuje punkcí. Nejdříve se zrentgenuje hrudník, podle snímku se určí místa vpichu a pak pomocí tlusté jehly, která se zabodne do hrudníku, se odsaje do injekční stříkačky všechna tekutina. Pokud se tekutina stále tvoří, tak se do hrudníku zavede hrudní drenáž, přes kterou tekutina vytéká z těla ven. V polních podmínkách se hrudník propíchne špičkou ostrého nože a nádechem do plic se vytlačí všechna voda kolem plíce.
Dobrý den,
bolest kolenou jsem měl už cca před 10 lety léčil jsem se půl roku a bez výsledku pak mi dal přečíst švagr jeden článek kde se psalo že bolest může být způsobena překyselením organismu a že na to je vhodné použít rozdrcený hřebíček na špičku nože před jídlem tak jsem to vyzkoušel a ono to zabralo.Měl jsem pocit že to je ten stejný problém tak jsem zkusil dietu zatím bez výsledku.Přistoupím na vaši radu a vyzkouším nějaké kloubní léčiva. A mám ještě dotaz je vhodné v mých 60 letech vyzkoušet jaterní očistu olivový olej a citron. Býval jsem před 2 až 3 lety daleko víc energetičtější.
Na http://www.uspesna-lecba.cz se dovíte, proč byl farmaceutickým lobby zakázán, protože se osvědčil jako levný, daleko úspěšnější lék pro léčbu artrózy než jejich vysoce předražené preparáty. Taky jsem používal Borax, přece jen může být znečištěn je technický, koupil jsem si proto Acidum Boricum 500g, kyselinu boritou, přidávám si ji do Tepperweinovy směsi na odkyselní - na špičku nože do dávky na 2 vrchovaté lžičky směsi (dostane se koupit v pár lékárnách hotová (500g za cca 360Kč), sám si ji vyrábím ze surovin v potravinářské kvalitě, s pětinovou cenou) viz kniha Tepperwein Pryč s kyselostí. Hrozil mi umělý kolení kloub a mám léky nezvladnutelnou polyneuropatii (spaní jen s oblblbujicimi prášky) a držím se od nich uz dál chodidla v noci nepálí, a klouby nebolí bez BRUFENU A NEURONTINU!
Výplachy úst tinkturou z kořenu kostivalu udrží zdravé a pevné dásně a tím i pevné krčky zubů. Je tedy velmi prospěšné použít kostival na zuby v případě paradontózy. A jak si doma připravíte z kořenu kostivalu tinkturu na zuby, zde je návod.
Nakrájený a očištěný kořen kostivalu vložíme do dobře uzavíratelné skleněné nádoby, a zalijeme ho 9 díly 38 - 40% žitné vodky, slivovice, režné nebo jiného alkoholu v této síle. Pak to dobře uzavřeme a postavíme na 10 - 14 dní na slunce nebo k topení. Občas protřepeme. Za 14 dní se černá tekutina slije do lahviček přes filtrační papír a popíše se názvem a datem, abyste to později poznali, protože nejlepší je tinkturu nechat uležet nejméně dva roky, protože pak je ještě účinnější a ještě mazlavější. POZOR! Kořen kostivalu nesmí přijít do styku s kovem, takže při čištění a krájení kořenu kostivalu používejte keramícké nože a škrabky!
Pro rozmnožování kanadských borůvek budete potřebovat řízky, které získáte z jednoletých větví, které mají průměr nejméně 0,6 cm. Větve musí být zdravé a odříznutí je potřeba provést brzy na jaře pomocí ostrého nože nebo nůžek na stříhání. Řízky by měly obsahovat zdravé listové pupeny.
Odstraňte všechny květní pupeny, ale listové pupeny nechte neporušené. Odříznutou větev rozdělte na řízky o délce kolem 12 cm. Nejlepší je použít řízky, které obsahují pouze listové pupeny, nikoliv ty, které obsahují stopy po odstranění květových pupenů, takže nařežte řízky odpovídajícím způsobem.
Odřízněte kůru 2,5 cm od spodu každého řízku. Seříznuté řízky můžete skladovat až tři měsíce, pokud je to nutné, v plastových sáčcích obsahujících sphagnový mech. Uzavřete sáčky a uchovávejte na chladném místě při teplotě mezi 1 až 5 stupni Celsia s vlhkostí mezi 80 až 90 procenty. Je-li to ale možné, zpracujte řízky hned, aniž byste je ukládali. Čím déle je ukládáte, tím méně šancí, že budou kořenit.
Vytvořte si obdélníkové rozmnožovací lože dostatečně velké, aby se do něho vešly všechny řízky 5 cm od sebe. Umístěte rozmnožovací lože do skleníku na plné slunce.
Smíchejte jeden díl rašeliny a jeden díl hrubého betonového písku a vytvořte kořenové médium. Alternativně můžete smíchat polovinu rašeliny a polovinu vermikulitu nebo perlitu nebo jednu třetinu perlitu, písku a vermikulitu. Naplňte rozmnožovací lože kořenovým médiem.
Přidejte řízky, které svisle zapíchněte do kořenového média s oloupanými částmi dolů. Šedesát procent řízku by mělo být pod povrchem a jedním nebo dvěma listovými pupeny nad ním. Zatlačte médium kolem každého řízku.
Ve skleníku udržujte teplotu kolem 20 stupňů Celsia. Zalévejte jednou týdně a udržujte vlhké kořenové médium. Zvyšte zalévání, když se začnou vyvíjet nové listy.
V polovině června zvyšte skleníkové větrání, kdy už by se měly vyvinout kořeny. Aplikujte týdenně rozpustné nebo pomalu uvolňující se hnojivo, například NPK 15-30-4 nebo NPK 13-36-13. Aplikujte také síran amonný, fosforečnan amonný, močovinu nebo jinou formu dusíku. Dodržujte pokyny uvedené na etiketě hnojiva a dusíkatých přípravků.
V zimě nechte řízky ještě v rozmnožovacích lůžkách. Borůvky budou připraveny k přesazení do vaší zahrady příští rok na jaře.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.
Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.
Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.
Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.
Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.
Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.
Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.
Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.
Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.
Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.
Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.
Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.
Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.
Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.
