PARODONTÁLNÍ CHOBOTY

Parodontální kapsa

Parodontální chobot (kapsa) se rozděluje podle vztahu dna chobotu k vrcholu alveolární kosti. Choboty, jejichž dno zasahuje pod vrchol alveolárního výběžku, se označují infraalveolární (kostní), choboty končící nad alveolárním výběžkem jsou supraalveolární. U supraalveolárních chobotů se nachází resorpce horizontální, u intraalveolárních vertikální.

Zdroj: článek Parodontální chobot

Co je to parodontální chobot

Parodontální chobot je v podstatě jakási kapsa, která vznikne mezi povrchem zubu a dásní. Je různě hluboká a lokalizovaná na různých místech kolem zubu. Pomocí speciálních kalibrovaných sond je možné změřit její hloubku a obecně platí, že čím je tato kapsa hlubší, tím je poškození tkání závažnější. V okamžiku, kdy vznikne parodontální chobot, se už nemluví o zánětu dásní, ale o zánětu závěsného aparátu zubu, tedy o parodontitidě.

Parodontální choboty neboli kapsy se dělí na pravé a nepravé. Nepravé vznikají zbytněním marginální dásně, aniž je rozrušena alveolární kost. Pravé choboty jsou vždy spojeny s destrukcí (resorpcí) alveolární (čelistní) kosti. Rozlišení je možné pomocí rentgenu.

Zdroj: článek Parodontální chobot

Patologický chobot dásně

V aktivním chobotu lze pozorovat známky probíhajícího zánětu, v klidovém, neaktivním nejsou zánětlivé příznaky markantní. Klinicky má toto dělení velký význam. Klidové (stacionární) choboty stačí systematicky sledovat, aktivní je třeba ošetřit. O aktivitě procesu svědčí hnisavá exsudace a krvácení po sondáži chobotu.

Zdroj: článek Parodontální chobot

Nebezpečí paradontózy

Déle trvající parodontóza může zasáhnout čelistní kost, lékaři to zjistí rentgenem. Speciální sonda pomůže zjistit, jak hluboké jsou prostory mezi dásní a zubem, tak zvaný parodontální chobot. Mezi zubem a dásní je štěrbina, která je hluboká od 0,5 do 3 milimetrů. Vlivem zánětů a patologických procesů se pak štěrbina prohlubuje, což vede až k nezbytnému chirurgickému zákroku náhrady zubního závěsu. Jsou různé možnosti, jak nahradit závěsný aparát zubu, které mohou zachránit zub. Když přijde pacient včas, dá se 70 až 80 % pacientů ošetřit a vyléčit pomocí ústní hygieny. To znamená, že parodontální choboty se zmenší a krvácení ustoupí. To nejdůležitější zůstává i tak na pacientovi: pravidelné čištění zubů a dásní. Vyléčenému pacientovi, který péči doma znovu zanedbá, se potíže brzy vrátí.

Zdroj: článek Parodontóza - skrytý strašák v ústech

Dásňový chobot

Pravý parodontální chobot je definován jako štěrbinovitý prostor mezi dásní a zubem, přičemž jedna stěna je vystlána epitelem a druhou tvoří povrch kořene zubu. Obsah tvoří gingivální tekutina, subgingivální plak, odloupané epitelie, leukocyty a subgingivální zubní kámen.

Zdroj: článek Parodontální chobot

Zánět dásní

Parodontitida (parodontóza, paradentóza, paradontóza) je zánětlivé bakteriální onemocnění závěsného aparátu zubů, který je tvořen dásní. Zánět dásní sám o sobě nebolí, a to je jeho nevýhoda. Onemocnění nejprve začíná krvácením z dásní, později se tvoří parodontální choboty, obnažují se zubní krčky, dásně ustupují, zuby mění své umístění (rozestup a výklon), viklají se, dásně někdy bolí a otékají. Organismus reaguje na tuto infekci vytvářením látek způsobujících destrukci vaziva přiléhajícího k zubu a rozkladem kostěného lůžka zubu. Následkem tohoto stavu je postupné uvolňování zubů, které může vyústit až v jejich ztrátu. Nebezpečí parodontitidy spočívá v tom, že její průběh bývá obvykle bezbolestný a počátek výraznější bolesti již signalizuje vznik abscesu.

Léčba zánětu dásní je založena na dokonalém odstraňování zubního plaku, to znamená na důsledném provádění ústní hygieny. U akutních forem je možné využít jako podpůrný prostředek i léčebné výplachy úst roztoky s obsahem chlorhexidinu.

Více informací ohledně zánětu dásní naleznete zde.

Zdroj: článek Zánět

Čištění parodontálních chobotů

Abscesy měkkých tkání se léčí vypuštěním hnisu podél zubu a výplachy peroxidem, incize jsou nutné výjimečně. Po zklidnění se stav léčí stejně jako u parodontálního chobotu (kapsy). Abscesy kostní se léčí lokálně výplachy peroxidem a podáváním antibiotik. Dojde-li k sekvestraci, je nutné sekvestr odstranit. Vícečetné parodontální abscesy se objevují u pacientů s neléčenou parodontitidou, když dojde k oslabení organismu například angínou či katarem horních cest dýchacích.

Zdroj: článek Parodontální chobot

Váček na dásni

Vytékání hnisu z dásně značí závažnější stupeň zánětu dásně, popřípadě dásní, a to parodontitidu. Hnis se objevuje při zatlačení na dáseň u zubního krčku. Je velmi důležité situaci nepodceňovat a problém co nejdříve konzultovat se svým zubním lékařem, který zahájí vhodnou léčbu. Hnis pochází ze zaníceného závěsného aparátu zubu, který je postižen. V blízkosti kontaktu zubu s dásní okolní dáseň zbytní a vytvoří takzvaný parodontální chobot, který při neléčené parodontóze může zadržovat hnis a vytvořit tak parodontální váček. Váček se může rozšířit i na kostní tkáň zubní jamky čelisti, při neléčeném abscesu hrozí vynětí zubu.

Zdroj: článek Nemoci dásní

Odchlípení dásně

Odchlípení dásně vede k tvorbě parodontálního chobotu. Parodontální chobot (kapsa) je projevem onemocnění parodontu a může se vyskytovat pouze u jednoho zubu. Obvykle se nachází vícečetně v důsledku chronické parodontitidy, která je nejčastější příčinou vzniku chobotů. Je charakterizován prohloubením gingiválního sulku podmíněním ztrátou attachmentu v oblasti krčku a kořene zubu, v důsledku čehož se rozšiřuje štěrbinovitý prostor mezi dásní a zubem.

Sondovatelná hloubka chobotu je fyziologická do 3,5 mm. Je-li chobot hlubší, je patologický.

Povrch kořene v oblasti parodontálního chobotu je pokryt bakteriemi, toxiny a pozměněným infikovaným cementem. Gingivální stěna chobotu je pokryta nerohovějícím dlaždicobuněčným epitelem, subepiteliální vrstva je infiltrována leukocyty. Dno chobotu je tvořeno zúženou vrstvou spojovacího epitelu (oproti zdravému). Obsahem chobotu je subgingivální kámen, subgingivální plak, odloučené epitelie, mikroby, leukocyty, hnis, granulační tkáň.

Příčiny

Chobot je místo, kde žijí bakterie produkující toxiny, čímž způsobují odchlípnutí parodontu a následný zánět.

Obnova

Ošetřuje se v rámci léčby parodontitidy konzervativně výplachy, masážemi nebo chirurgicky kyretáží chobotu a kořene, excisí změněných tkání, nejdůležitější je však prevence odstranění zevních příčin, to je zubního kamene, špatných výplní a protetických prací, dokonalá ústní hygiena, poučení a motivace pacienta. Zubní kámen je zmineralizovaný zubní povlak, který jako rezervoár infekce udržuje parodontózu v aktivitě. Vyskytuje se jak nad okrajem, tak i pod okrajem dásně, v parodontálních kapsách. Zubní kámen je odstranitelný pouze speciálními nástroji a ultrazvukem, nikoliv zubním kartáčkem. K chirurgické terapii se přistupuje tehdy, nemá-li konzervativní léčba potřebný efekt, tedy zejména v pokročilých stadiích onemocnění. Chirurgický postup umožňuje například odstranit zubní kámen z míst, která jsou jinak nepřístupná – hluboké parodontální choboty nereagující na konzervativní léčbu.

Zdroj: článek Jak obnovit dásně

Parodontální absces

Absces měkkých tkání vzniká u horizontálního typu resorpce (u supraalveolárních parodontálních kapes, jako zánět chobotu). Absces je lokalizován do stěny parodontálního chobotu (kapsy), projevuje se otokem, bolestivostí, u vyzrálejších forem dojde i ke žlutavému prosvítání hnisu. Zub bývá citlivý na poklep. Po odtažení gingivy od zubu dojde většinou k evakuaci hnisu. Absces kostní postihuje spongiózu kosti a vzniká u vertikálního typu resorpce. Nápadná je silná poklepová bolestivost, někdy se vyskytuje i třesavka. Po odtažení gingivy od zubu nedochází k evakuaci hnisu. Pozdním následkem může být sekvestrace postižené kosti. Tato forma abscesu je poměrně vzácná.

Zdroj: článek Parodontální chobot

Curasept ADS 350 

Curaprox Curasept ADS 350 zubní pasta – parodontální gel. Účinně chrání a pečuje o sliznici dutiny ústní. Působí proti bakteriálnímu plaku. Představuje ideální péči pro osoby s ortodontickými aparáty, implantáty a potížemi v oblasti periodontální tkáně. Použití: Používejte jednou denně nebo dle doporučení vašeho zubního lékaře, maximálně však po dobu 14 dní.

Zdroj: článek Curasept

Trhání zubů u jorkšírů

Malí psi, brachycefalická plemena a obecně psi s nepravidelným skusem trpí problémy se zuby častěji. Je to dáno tím, že v normálním pravidelném skusu do sebe zuby zapadají a zubní plak se při žvýkání otírá. Někdy je třeba vytrhnout i zub, který na první pohled vypadá zdravě. Největší část zánětlivého procesu probíhá pod povrchem dásně a lze to zjistit pouze pomocí parodontální sondy, která odhalí kapsy mezi zubem a dásní (periodontální choboty). Často je zubní kámen to poslední, co ještě zub drží v dásni. Ve spoustě případů se po odstranění zubního kamene pozoruje ústup dásně a odhalení zubního krčku a kořene, pak je nezbytné takový zub vytrhnout. V některých případech je nezbytné i rentgenologické vyšetření, které pomůže zhodnotit reakci okolní tkáně zubu a ústup kosti.

Extrakce jednokořenových zubů probíhá ve dvou krocích. Nejprve se uvolní periodontální spojení pomocí extrakční páky, poté je zub vytažen extrakčními kleštěmi. Zuby s více kořeny (třenové zuby a stoličky) je třeba nejprve rozřezat vrtáčkem na jednotlivé segmenty a dále se postupuje stejně jako u jednokořenových zubů. Nekrotická tkáň se odstraní a defekt se buď ponechá otevřený, nebo se uzavře přešitím dásňového laloku. Používá se vstřebatelný šicí materiál, který se po čase sám rozpadne, tudíž není třeba stehy vyndávat.

Obavy z toho, jak bude pes žít bez zubů, jsou zbytečné. Psi při příjmu potravy moc nežvýkají, spíš hltají. Po extrakci většího počtu zubů, zejména stoliček, samozřejmě musíme přizpůsobit dietu – granule nahradit měkkou stravou, například konzervami.

Zdroj: článek Trhání zubů u psa

Černé dásně

Dáseň je tkáň, která pokrývá povrch alveolární kosti (část čelisti), oblast krčku zubu a vyplňuje mezizubní prostor – jednoduše řečeno je připojena ke kosti a k zubu. Obecně je zdravá dáseň světle růžová a má tužší konzistenci, ale barevně se může měnit vlivem individuální pigmentace (hnědá až černá), počtem cév a podobně. Její vnější povrch připomíná svou strukturou pomerančovou kůru, protože je pokrytý dlaždicovitým, rohovatícím se epitelem. Šířka připojení (pevné gingivy) je u zdravé dásně od dvou do deseti milimetrů a tato šířka může být u každého zubu odlišná. V případě, že pevná gingiva je slabší než dva milimetry, jedná se o patologickou, tedy nezdravou šířku.

Tvar zdravé dásně v mezizubí závisí na šířce mezizubního prostoru, vždy ale tvoří trojúhelník a vyplňuje celý mezizubní prostor. Základna trojúhelníku je pod bodem kontaktu zubů a jeho vrchol, který má tvar ostrého hrotu, přesahuje nad bod kontaktu zubů. Pokud je dáseň v zánětu, hrot trojúhelníku je tupý, zvětšený anebo kráterovitý.

Příčiny

Zdravotní stav dásně se určuje posouzením čtyř charakteristik: barvou, tvarem, strukturou a konzistencí. Zánět dásní vzniká drážděním biofilmu plaku a taková dáseň je pak lesklá, opuchlá a zvětšuje svůj objem. Otok postupuje směrem od krčku zubu k jeho kousací ploše. Žlábek okolo zubu se otokem zvětšuje a dáseň se od zubu odtahuje. Takový stav se označuje jako nepravý parodontální chobot (někdy také kapsa). Jasně červená dáseň signalizuje akutní zánět a tmavočervená až cyanotická barva zase zánět chronický. Při zánětu se také ztrácí tuhost dásně, při dotyku cítíme její měkkost a silné překrvení. Dáseň v zánětu na dotyk krvácí, případně krvácí spontánně (tedy bez dotyku).

Úroveň změn při zánětu dásní závisí na délce dráždění plakem. Lehký, začínající zánět vzniká přibližně po 2 až 14 dnech neodstraňování plaku. Zpočátku se zánět projevuje pouze mírným zvětšením dásně, jejím krvácením na podráždění a dáseň také tmavne, protože je více prokrvená. Po 14 dnech začíná být povrch dásně lesklý a napjatý. Po dvou až třech týdnech, kdy již hovoříme o středním zánětu, je dáseň červená, opuchlá a krvácí, ať už na podnět nebo spontánně, povrch je lesklý a hladký. Pokud se biofilm plaku neodstraní, dráždění plakem přetrvá a problém se zhoršuje, v takovém případě již hovoří o těžkém stupni zánětu. Dáseň je tmavočervená až cyanotická, krvácí a parodontální choboty dosahují hloubky 3 mm a více.

Obnova

Nejde o zděděný problém, dědičnost nemá se zánětem dásní příliš společného a je jen velmi vzácným faktorem vzniku tohoto onemocnění. Navzdory pověrám je totiž možné udržet zdravé dásně a zuby po celý život, stačí být důsledný v ústní hygieně, pravidelně spolupracovat s dentální hygienistkou a zubařem.

Zdroj: článek Jak obnovit dásně

Chirurgická fáze léčby parodontitidy

K chirurgickému způsobu léčby parodonitidy u specialistů v oboru parodontologie jsou vhodní pouze ti pacienti, u nichž došlo po konzervativním ošetření parodontu k určitému zlepšení, ale nedošlo k vyřešení problému. Základní podmínkou je dokonale prováděná ústní hygiena. Pomocí operačních postupů se eliminují zbylé parodontální choboty. Upravuje se kostní tkáň poškozená zánětem. Obnovují se anatomické poměry na parodontálních tkáních tak, aby tyto tkáně mohly plně obnovit svou funkci. Moderní chirurgické postupy umožňují nahradit poškozené tkáně závěsného aparátu pomocí řízené tkáňové regenerace. A to často i u zubů, které byly před několika málo lety jednoznačně určeny k extrakci. K tomu se používají takzvané biomateriály, a to buď heterogenního původu (například z hovězí chrupavky), nebo alloplastického původu (na bázi vápenatých minerálů). Po umístění takovéhoto materiálu do parodontálního kostního defektu a sešití měkké tkáně dojde v průběhu 6–9 měsíců k postupnému vstřebávání materiálu organismem a k jeho nahrazení nově vytvářenou kostní tkání. Tímto způsobem lze řešit i velmi pokročilou ztrátu kostní tkáně a udržet tak ve funkci řadu zubů určených ještě nedávno k odstranění. Samozřejmě že tento způsob ošetření není zcela univerzální a jeho vhodnost pro konkrétního pacienta je třeba pečlivě zvážit vždy po dokonalém klinickém a rentgenovém vyšetření. Obecnou nevýhodou chirurgických postupů ošetření parodontitidy je úbytek měkkých tkání parodontu, tedy stav, kdy dochází k ústupu dásní a obnažení krčků zubů. Nelze tomu žádným způsobem zabránit, výkony řízené tkáňové regenerace jsou pouze schopny do jisté míry tento jev omezit. Po provedeném chirurgickém výkonu nebo i několika výkonech následuje opět fáze hojení. U řízené tkáňové regenerace trvá tato fáze přibližně 9 měsíců, u ostatních operací zpravidla 3 měsíce. Pak následuje vybělení zubů (pokud má o to pacient zájem) a opět kontrolní vyšetření stavu parodontu, což znovu pacienty rozdělí. Ti, kteří už nepotřebují žádné jiné ošetření, jsou zařazeni do fáze udržovací a podpůrné léčby. Pacienti, kteří potřebují další ošetření, jsou zařazeni do fáze rekonstrukce chrupu.

Zdroj: článek Jak obnovit dásně

Chobotnice

Emanuel Frynta

Jedna družstevnice v Nizze

prodala mi chobotnice,

dal jsem si je do ložnice

za almárku na boty,

ať mám ze života více,

když jsou volné soboty.

~

Chobotnice není krutá,

dokavad je zavinutá,

ale jak se blíží čtvrtá,

jak je tady svačina –

to vás pak div neprovrtá

hladovýma očima.

~

Když se máma u nádobí

pro ty chobotnice zlobí,

říká tátá: „Ale co by,

chobotnice neštěká,

nenašlape, nenadrobí,

je to přítel člověka.“

~

Není jenom tak je živit,

tak se nesmí nikdo divit,

když je s námi děda Ctivít

pase v parku na trávě,

že jim nenecháme zkřivit

ani chobot na hlavě.

~

A když někdy koncem zimy

začnou chřadnout a my s nimi,

říká táta: „Ale jdi mi,

nečistíš jim choboty!

Zas je mají plné rýmy,

pro tebe, ty zlobo, ty!“

~

Tak je mažem vazelínou,

máslem, sádlem, rozmarýnou,

hlavně že nám nezahynou

tyři páry chobotnic,

to bych pak svou vlastní vinou

neměl z volných sobot nic.

Zdroj: článek Vtipné básničky o zvířatech

Léčba

Parodontální chobot neumožňuje dokonalou ústní hygienu, zůstávají v něm zbytky z jídla, zubní povlak s obrovským množstvím bakterií a zubní kámen. Čím hlubší je parodontální kapsa, tím agresivnější druhy bakterií v ní žijí a tím výraznější poškození tkání vznikne. Největší škody vznikají na kosti, která drží zuby. Probíhající zánět ji poškozuje natolik, že dochází k její resorpci a k jejímu úbytku. To se navenek projevuje jako prodloužení zubů, které vystupují z dásní, mohou se viklat, protože už nejsou dobře v kosti ukotveny, nebo mohou měnit svoji polohu v čelisti, mluvíme o takzvaném putování zubů. V konečné fázi rozvoje parodontitidy může dojít k tak velkému uvolnění zubů, že začnou vypadávat, popřípadě si pacient vytáhne takto uvolněný zub sám. Mnohem častěji však dochází při pokročilé parodontitidě k různým bolestivým příhodám, zejména ke vzniku hnisavých ložisek, která donutí pacienta navštívit lékaře a ten takto postižený zub zpravidla odstraní. Parodontitida je onemocnění léčitelné, ale na rozdíl od prostého zánětu dásní není zcela reverzibilní. Znamená to, že vyléčená parodontitida se nezhojí zcela beze škod. Hojí se tak, že ztracené a poškozené tkáně se už neobnoví plně, ale jen částečně, a proto je v naprosté většině případů nutným výsledkem různě velká ztráta tvrdých i měkkých tkání. Tato ztráta se navenek projevuje určitým prodloužením zubů a ústupem dásně a je tím větší, čím závažnější je stav před započetím léčby.

Léčba tohoto onemocnění je zpravidla dlouhodobá záležitost a je hodně závislá na spolupráci pacienta a především na důkladné ústní hygieně. Pacient, který absolvoval úspěšnou léčbu parodontitidy, je zpravidla ohrožen opětovným vzplanutím onemocnění, je proto žádoucí, aby po skončení aktivní fáze léčby zůstal po dlouhodobou kontrolou parodontologa a také dentální hygienistky.

Zdroj: článek Parodontální chobot