Ingredience: česnek, olivový olej nebo extra slunečnicový olej lisovaný za studena, sůl, skleničky
Postup: Česnek oloupeme a umeleme na strojku nebo jej rozdrtíme v lisu na česnek. Ve skleničkách promícháme olivový olej, lisovaný česnek, sůl (soli tolik, kolik máte rádi). Důležité je nedávat plné skleničky, obsah nabobtná a olej pak vytéká ven. Takto konzervovaný česnek uchováváme v chladu, například ve spíži, protože velmi snadno kvasí. Při dobrém skladování vydrží rok i déle, jen trochu změní barvu.
Pozor! Při nakládání česneku do oleje je nutné dodržet recepturu i způsob skladování! Česnek ponořený v oleji je krásné anaerobní místečko pro množení klostridií. Česnek v oleji kvasí! Tomu se dá zamezit nakládáním v octu a skladováním lahvičky v chladu. Když ale nedodržíte recept, nebo naložený česnek uchováváte v teple, můžete se snadno přiotrávit.
Tip: Česnek po sklizení očistíme a stonek seřízneme na 15 cm a dáme natí do vázy – takto vydrží přes zimu.
A jaký návod na uskladnění česneku máte vy? Podělte se o své recepty.
V naší poradně s názvem KOMBUCHA - TIBETSKÁ HOUBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Drahomíra Kühnelová.
Dobrý den, prosila bych o informaci jaký je rozdíl mezi Kombuchou a Tibetskou houbou. Je-li vůbec nějaký. Děkuji za odpověď . Přeji pěkný den Drahomíra Kühnelová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kombucha i kefírová (tibetská) houba jsou známé jako tibetská houba. Pravděpodobně kvůli svým legendárním zdravotním výhodám, pro které se obě tyto kvašené potraviny vyrábějí. Kombucha také hláskována jako kombu-cha, či přeložena z japonštiny jako kombu (mořské řasy) a Cha (čaje), je často zaměňována s japonskými vodními krystaly (Tibi) nebo Tibicos, které jsou velmi podobné oné kefírové houbě. Japonská vodní zrna jsou normálně fermentována ve vodě (nebo v džusu) a cukru no a kefírová zrna naopak v mléce. Kombucha také kvasí ve vodě, čaji a cukru a nikoliv v mléce. Každý z těchto zástupců nabízí jedinečné účinky na lidské zdraví a chutný nápoj a přesto jsou odlišné.
Sirup ze smrkových výhonů nemá kvasit, pokud se tak stane, tak se již nejedná o louhování, ale o kvašení, což je jiná technologická úprava, díky níž získáme zcela jiný produkt.
Chcete-li zkusit pálenku za smrkových výhonků, budete potřebovat smrkové výhonky, 8 hrnků filtrované vody a 6 lžic cukru. Vodu pořádně smíchejte s cukrem, dokud se úplně nerozpustí – tento nálev (brining) můžete použít pokaždé na základní kvašení. Do studené vody namočte výhonky jehličí alespoň na 30 minut a následně ještě promyjte. Poté dejte veškeré výhonky do kvasicí nádoby s gumou. Pupeny následně zalijte připraveným briningem, a pokud v lednici skladujete kvas z jakéhokoliv předešlého kvašení, pak se doporučuje přidat 2 lžíce tohoto kvasu na rychlé nastartování kvašení. Nádobu uzavřete, nikoliv však víčkem na závit, ale klasickým zaklapovacím víčkem s gumou, a nechte minimálně týden v pokojové teplotě. Pokud se rozhodnete dát nádobu do lednice či jiných chladnějších míst, kvašení potrvá mnohem déle, přestože výsledek bude srovnatelný. Nakonec nechte kvas vypálit v akreditované palírně a tím vám vznikne pálenka.
Nakrouhané stlačené zelí musí kvasit alespoň dva týdny v teple při teplotě kolem 18 °C. Zelí kvasí jen když je ponořené ve vlastní šťávě. Po dvou týdnech je možné odebírat první kysané zelí. Kvašení bude probíhat dále a zelí bude čím dál tím víc křehčí a kyselejší.
Než ze sazenic vznikne první víno, trvá to i několik let. Sazenice se prvně naštěpují, rok trvá, než se vypěstují, další dva až tři roky, než začne vinný keř plodit. Pak ještě pár měsíců víno kvasí, čistí se a zraje. Takže první víno je ze sazenic zhruba po pěti letech.
Podle výrobního postupu můžeme medoviny rozdělit na nevařené, kdy se med smíchá s vodou za studena, případně za mírně zvýšené teploty (tento postup využíváme u kvalitního medu), a na vařené medoviny, kdy med s vodou povaříme, přičemž sbíráme vznikající pěnu. Medovina se pak vaří tak dlouho, dokud se tvoří pěna. Dalším druhem jsou ovocné medoviny, v nichž je část medu nahrazena ovocnou šťávou – lépe kvasí a snadno se čeří. Medovina připravovaná studenou cestou neztrácí vzácné a cenné látky prvotřídního medu, které blahodárně působí na lidský organismus.
Existuje několik receptů na nakládaný hermelín. Všechny jsou založeny na stejném principu, což je olejová báze, v octu by to zajisté nebylo ono. Nakládaný hermelín může být chutnou svačinou, večeří, nebo i doplňkem hlavního chodu. A jak na to? Nejprve si připravíme nádobu, do které budeme hermelín nakládat. Můžeme zvolit několik způsobů, jak na to. Jedním je, že si nejprve do nádoby nalijeme olej a poté přidáváme ingredience, druhým způsobem je opačný postup, nejprve vložíme sýry a přídavné suroviny a poté vše zalijeme olejem. Záleží na každém z vás, jaký zvolíte postup. Ale pozor, v obou případech je důležité, aby v nádobě nezůstaly vzduchové bubliny! Jejich výskytu se vyvarujeme právě vhodně zvoleným způsobem plnění. Pokud tam zůstanou, právě ony vzduchové bubliny způsobují pozdější kvašení a kazivost naložených sýrů. Důležité je ponechat sýry pod hladinou oleje, což se ne vždy podaří.
Jablka mají vysoký obsah vody a málo sacharidů, také v sobě mají vitamíny a draslík. Jablka mají mnoho užitečných léčivých vlastností, mimo jiné snižují hladinu cholesterolu a cukru v krvi.
Způsob použití
Jablka můžete jíst v nejrůznějších formách, čerstvá i sušená. Jejich látky můžete přijímat z jablečných moštů, džusů, kompotů, džemů a dalších jídel. Obecně platí, že po tepelné úpravě se léčivé účinky snižují. Takže je rozhodně zdravější dát si k jídlu čerstvé nebo sušené jablko, než například jablečný štrúdl.
Na co si dát pozor
Není vhodné jíst jablka ve větším množství (jedno až dvě jablka denně naopak zdraví prospívají), protože při trávení kvasí ve střevech, a tím vznikají alkoholy, které tělu vůbec neprospívají. Jablka prodávaná v obchodech jsou často ošetřena nejrůznějšími chemickými postřiky proti plísním a škůdcům, které jsou pro nás nebezpečné. Proto je lepší si jablka vždy radši pořádně omýt a malým dětem jablka raději oloupat.
Základem celého receptu je bílé zelí. Směs může obsahovat kromě zelí také najemno nakrájenou cibuli. Zelí nasypeme do nádoby vhodné ke šlapání (plastový dřez nebo dětská plastová vanička).
Ingredience: Na 1 kg zelí přidáváme 1,5 dkg soli a kmín. Zde záleží na vaší chuti, na 17 kg zelí cca 1 balení drceného českého kmínu (70 g).
Postup: Směs pořádně promícháme a přibližně 20 minut šlapeme, aby pustilo co nejvíce šťávy. Poté zelí i s vymačkanou tekutinou plníme do kameninového hrnce. Je velmi důležité zelí v hrnci pořádně upěchovat a nakonec zatížit buď žulovou kostkou (vyvařenou v octové vodě), nebo tvrdým dřevěným prkénkem. Kameninový hrnec uzavřeme pokličkou a do žlábku kolem ní nalijeme vodu. Tím zajistíme vzduchotěsnost. Zelí pokaždé pustí trochu jiné množství vody. Po celou dobu kvašení však musí být ponořené v tekutině. Průběžně jej tedy kontrolujeme a v případě potřeby přiléváme vodu. Zelí kvasí cca 3 týdny. Pak už můžete z hrnce postupně vytahovat kyselou pochoutku, a po celou zimu tak budete mít skvělý zdroj vitamínů.
Octomilky mají rády přezrálé a hnijící ovoce a jiné potraviny. Pokud se chcete těchto nevítaných vetřelců zbavit, je na čase odstranit z jejich dosahu veškeré jídlo. Pro octomilky je totiž velkým lákadlem vše, co kvasí.
Nejdůležitější je prevence. V žádném případě nenechávejte v místnostech volně přístupné ovoce ani jiné jídlo. Veškeré potraviny zabalte a skladujte tak, aby se k nim mušky nedostaly. Kuchyni pečlivě ukliďte, zejména místa, kde skladujete ovoce a sladké šťávy. Udržujte pořádek v okolí odpadkového koše. Nezapomeňte vyčistit výlevky, ve kterých se octomilky mohou schovávat. I po velkém úklidu se však doporučuje dodržovat několik pravidel. Nikde nesmíte nechat kousek odkrojeného jablka, slupku z banánu, ovocný koláč, sklenici s vínem ani jinou potravu, která by mohla octomilky nalákat. Zároveň je nutné pravidelně vynášet odpadkový koš a dbát na jeho čistotu.
Pokud je již máte doma, je možné se jich zbavit lapači (mucholapkou, lepící slunečnicí), elektrickým lapačem (lapač svítí a přitahuje hmyz), kořením (nesnáší vůni hřebíčku, česneku), pastmi. Kdo se nechce zabývat jejich hubením, tak může využít služeb specialisty na této adrese: http://www.dezinsekce-praha.cz/jak-se-zbavit-octomilek-octovych-musek/.
Ve většině případů není zkvašení medu vaše vina, ale způsobí ho samotné včely. Někdy je však opravdu na vině nepozorný včelař. Včely přinášejí do úlu nektar s obsahem 60–70 % vody a postupně ho zahušťují. V ideálním případě by objem vody v medu neměl přesáhnout hranici 18 %. Někdy to ovšem včely nestihnou a med zavíčkují, často v období, kdy je delší dobu vysoká vzdušná vlhkost. Pokud je pak včelař netrpělivý či nezkušený, snadno může med s vyšším obsahem vody vytočit a prodávat, což způsobuje, že med může následně kvasit.
Med může kvasit, zkvašený med poznáte na první pohled. Když otevřete sklenici, první, co ucítíte místo nasládlé vůně medu, bude nepříjemný štiplavý zápach, charakteristický právě pro kvasící med. Takovýto med je někdy nazýván jako skvasený a nebo zkvašený. Hladina medu je pak pokrytá tenkou řídkou vrstvou. V takovém medu už nastal kvasný proces. Pokud byste si toho snad nevšimli před konzumací, věřte, že byste to poznali nejpozději v okamžiku, kdy byste med poprvé vložili do úst – je nakyslý.
Když med kvasí nebo je již zkvašený, je to nezvratný proces, který nelze zastavit.
Ke zkvašení ale může dojít i přímo u vás doma, pokud budete med nevhodným způsobem skladovat. Stačí, když špatně utáhnete víčko u sklenice. Med má totiž schopnost nasávat do sebe okolní vlhkost. A to je ten hlavní problém. Pokud totiž vlhkost v medu, respektive hladina vody v něm, přesáhne hranici zhruba 21 %, dojde ke kvašení a nevratnému znehodnocení medu.
Když vám med zkvasí, jediná rada je med vyhodit a koupit jiný. Jakmile totiž ke kvašení dojde, už není cesty zpět.
Sklizeň cukrové třtiny začíná tím, že se opálí spodní uschlé listy. Pak přijdou na řadu sklízecí stroje, v obtížně dosažitelných polohách rolníci s mačetami. Od okamžiku useknutí stébla začíná boj s časem, cukrová třtina se totiž začíná do 24 hodin kazit. Rostliny se tedy rychle rozřežou a lisují. Získaná šťáva se následně několikrát povaří a nakonec rychle zchladí. Na povrchu šťávy vykrystalizuje jantarově zabarvený třtinový cukr. Po oddělení cukrové krusty zůstane v nádobě melasa.
Melasa je hustá, tmavá a poněkud nahořklá látka, z níž se posléze může vyrábět třeba rum. Tato melasa je následně zředěna vodou a prochází filtračními procesy, dokud není směs dostatečně čistá a dokud není dosaženo požadované hustoty a kyselosti. Poté se přidá kultura z kvasnic a začíná fermentace. Tempo fermentace, které má velký vliv na vlastnosti výsledného produktu, je ovlivňováno teplotou. Lehké bílé rumy kvasí přibližně 24 hodin, těžké tmavé rumy až 12 dní. Destiláty vypálené jakoukoliv technikou jsou bezbarvé, barvu získají až zráním v dubových sudech (toto je tradiční postup, právě dřevo dodá rumu kromě barvy také charakteristické aroma) nebo přidáním lihovarnického karamelu (což je lacinější varianta).
Melasa obsahuje vápník, měď, hořčík, glukózu, fosfor, sacharidy, železo, nenasycené kyseliny, sodík, vitamín B, draslík, vitamín A, zinek, vitamín D, chrom a enzymy.
Melasa má specifickou chuť, která nemusí vyhovovat každému. Kdo ji však má rád, může si ji přidávat například do čaje, kakaa, jogurtu, zkrátka obdobně, jako se používá med. V takové podobě je jistě pro spoustu lidí mnohem stravitelnější a snesitelnější.
Zpracováváním potravy v organismu, dochází ke tvorbě plynu. U zdravého jedince se tvoří 1 až 2 litry střevního plynu denně. Velká část se vstřebává, zbytek odchází konečníkem ven z těla. Každá etapa trávení může ovlivnit tvorbu plynů ve střevech. Složení plynu je jiné v horních částech zažívacího traktu než v dolních částech trávicí soustavy. Mimo to plynatost závisí na výběru potravin, na okolnostech, jak a kdy se stravujeme, na přísunu tekutin, na pohybu střev i na psychice.
O nadýmání hovoříme tehdy, když se tvoří větší množství plynů, které se nedostatečně vstřebávají nebo neodcházejí přirozenou cestou ven. S tímto stavem se každý člověk někdy v životě setká, většinou jde o krátkodobý problém, například po nějaké dietní chybě. Jestliže se nadýmání opakuje častěji a komplikuje život, může se hovořit o plynatosti. Nejlépe je změnit způsob stravování, pít víc tekutin a hlavně se dostatečně hýbat, aby se podpořila činnost střev. Pokud i tak nic nezabírá, je zapotřebí vyhledat odborného lékaře (gastroenterologa).
Samotný vzduch také způsobuje nadýmání. Vzduch se dostává do žaludku i v dospělosti. Polykání vzduchu při hltavosti na prázdno je časté při neurózách. Vzduch do žaludku vniká i při nadměrném mluvení. Tak polykají vzduch překotní řečníci, kdy vzrůstá slinění a se slinami se polyká i vzduch. Ten vklouzne někdy i s doušky nápojů.
Nadýmáním a plynatostí trpí více ženy. Je však možné, že plyny víc zadržují, protože jim připadá společensky nevhodné je ventilovat. Tím si mohou vytvořit špatný návyk. Ženy se také častěji svěřují se svými problémy lékařům. Muži jsou více odolní. Občasným nadýmáním však trpí všichni, včetně dětí.
Příčiny nadýmání jsou:
Nevhodné potraviny – nadýmání často vzniká po luštěninách, jednoduchých cukrech a sladkých bublinkových limonádách.
Potravinové alergie – nadýmání může ukazovat na některou z potravinových alergií. Ať už to je alergie na kravské mléko, nebo alergie na lepek.
Přemnožení kvasinek – máme rozhozenou střevní mikroflóru. Kvasinky kvasí potraviny. Kandidóza vzniká hlavně po antibiotické či hormonální léčbě. Pro vyléčení je třeba držet přísnou protikvasinkovou dietu, užívat přípravek na likvidování kvasinek a do střev osadit dobré bakterie pomocí probiotik.
Trávicí enzymy – naše tělo tvoří nedostatek trávicích enzymů, které se podílejí na trávení přijaté potravy.
Zácpa – zpomaluje průběh střevních pohybů a díky tomu se mohou kvasinky více množit.
Stres – také přispívá k rozvoji nadýmání.
Vzduch – polykání vzduchu při rychlém mluvení, pláči, křiku, hádce.
Kvasnice je surovina, bez které se takřka neobejde výroba pečiva. Jedná se o živé buňky kvasinek druhu Saccharomyces cerevisiae, které ke svému rozmnožování potřebují cukr. Velikost jedné kvasinky nepřesahuje 6 až 8 tisícin milimetru. 1 cm3 droždí, což je asi 1,5 g, v sobě obsahuje 10 miliard těchto živých buněk. Kvasinky mají schopnost přeměňovat přirozené cukry mouky na alkohol a oxid uhličitý – právě ten způsobuje kynutí těsta.
Nejprospěšnější jsou kvasnice živé a čerstvé, kdy obsahují nejvíce vitaminů B. Mají vysoký obsah sodíku i draslíku a dobře neutralizují kyseliny nejen v žaludku, ale i v játrech a ve střevech. Kombinováním kvasnic se zeleninou a ovocem ale dosáhnete pouze zvýšené fermentace ve střevech a tvorby plynů. Důsledkem je nejen výroba alkoholu v zažívacím traktu, ale i všech vedlejších produktů jako methylu a kyselin, které jsou toxické pro játra i ledviny. Proto nikdy nekombinovat! Později se zjistilo, že tyto procesy ve střevech dokonce snižují obsah vitaminů, a tak byly kvasnice zapsány na černou listinu. Stačí však čerstvé kvasnice konzumovat jen na lačný žaludek – hodinu před jídlem a před spaním. Lze je užívat i v průběhu noci.
Pivovarské kvasnice a pangamin jsou českým synonymem od roku 1958. Pangamin od té doby získal mnohá ocenění od odborné i zákaznické veřejnosti: Zlatý klas, Volba spotřebitelů, Czech Superbrands Award a Obal roku. Oceňovaná je nejen tradiční značka Pangamin, ale i samotná společnost Rapeto, která za svůj zodpovědný přístup a podnikatelské úspěchy obdržela ocenění: Vodafone Firma roku Plzeňského kraje, Zodpovědná firma roku Plzeňského kraje a Czech 100 Best.
Produkt Pangamin přírodní B-komplex v pouhých 4 tabletách obsahuje 100 % RHP všech vitamínů skupiny B, a to díky speciálnímu procesu řízené fermentace. Je přirozeným zdrojem vitaminů B od B1 až po B12 a B15, a tak nemá na trhu v této formě obdobu. Je určen všem náročným spotřebitelům, kteří preferují přírodní produkty bez chemie. Díky vysokému obsahu přírodních bílkovin je optimálním produktem i pro vegetariány a vegany.
Mezi droždím a pangaminem je zcela zásadní rozdíl. Pangamin (pivovarské kvasnice) má na rozdíl od pekařského droždí o polovinu víc stopových prvků a dalších aktivních látek. Ale podstatné je to, že pangamin je sušený, zatímco droždí je živé. Všechny kvasnice mají jedinečnou vlastnost „natahovat“ do sebe vitamin B z okolí. Pokud jsou usušeny, tak se v lidském těle všechny vitaminy vstřebají. Pokud jsou živé, pouze tam kvasí, nadýmají a „béčka“ si naopak nasají do sebe. Alergie je stejně jako u jiných potravin samozřejmě možná.
Pro vaše zdraví jsou přínosem především plody, které na sebe umí vázat škodliviny. Ty se pak z těla snadněji vylučují. Třešně jsou také dobré v boji proti nadváze, mají blahodárný vliv na krásu pokožky a pomáhají proti zácpě. Čerstvé působí také protirevmaticky. Pozor si musíme dávat snad jen na vodu. Všechno bobulovité ovoce totiž rychle kvasí, takže pokud si dopřejete pořádnou porci srdcovek, nezapíjejte je příliš vydatně. Jinak si koledujete o pořádné zažívací problémy. Příznivé léčebné účinky mají také listy. Vyzkoušet můžete třeba odvar, který oceníte zejména, pokud vás trápí revma. Nemocným kloubům zkuste dopřát koupel jednou denně po dobu asi patnácti minut. Používají se rovněž sušené květy. Jsou aromatické, takže je najdete v různých čajových směsích. Zároveň tlumí i křečové bolesti. Odvary můžeme připravit také ze stopek, které pomáhají zklidnit dráždivý kašel. Třešně využívá i kosmetický průmysl. Jsou totiž pomocníkem při vyhlazování vrásek – ničí škodlivé enzymy, které přispívají ke stárnutí pokožky.
V minulosti se třešně považovaly za sladké, chutné, ale nutričně a terapeuticky málo hodnotné ovoce. Dnes se již ví, že se v nich, i když jen v malém množství, nacházejí všechny důležité živiny (kromě vitaminu B12). Obsahují 14 % sacharidů, z nichž největší podíl tvoří fruktóza. Tuky a proteiny jsou v nich zastoupeny jen jedním procentem. Dále obsahují malé množství vitaminů A, B, C a E a také minerály a stopové prvky, jako vápník, fosfor, hořčík, železo, sodík, draslík, zinek, měď a mangan. Organické kyseliny, kyselina jablečná, jantarová a citronová, podporují trávení a čistí krev. Sto gramů třešní dodá tělu 10 % doporučené denní dávky rostlinné vlákniny, díky níž mají třešně laxativní (projímavý) a hypolipidemický (snižující obsah cholesterolu v krvi) účinek. Flavonoidy zodpovídají za diuretické, antitoxické, antioxidační a protirakovinné vlastnosti třešní. Kyselina salicylová je přírodní prekurzor acylpyrinu, který působí protizánětlivě a protirevmaticky.
Třešně vyvolávají daleko větší pocit nasycení, čímž snižují chuť na další jídlo. Diuretický (močopudný) a očistný účinek, jakož i nízký obsah sodíku a tuků urychlují snižování nadváhy. Díky tomu, že 50 % sacharidů obsažených v třešních tvoří fruktóza, mohou je v přiměřeném množství konzumovat i diabetici.
Vysoká konzumace třešní, zejména jako očistná kúra, se doporučuje při artróze, dně, revmatoidní artritidě, arterioskleróze, chronické zácpě, autointoxikaci v důsledku nevhodné stravy, chronické hepatopatii (onemocnění jaterní tkáně), selhání srdce, rekonvalescenci a rakovině. Jí se jen dužina zralých třešní.
Třešňová kúra: třikrát až čtyřikrát denně po dobu dvou až tří dnů se konzumuje půl kilogramu zralých třešní jako jediná potrava. Ti, kdo mají problémy se žaludkem, mohou třešně mírně povařit. Účinek kúry se zvýší, doplníme-li ji pitím několika hrnků třešňového čaje (50 g stopek třešní vaříme 5 minut v litru vody).
Samozřejmě, že med může zkvasit a také kvasí a jedná se o velmi kvalitní med pouze od včel aniž by kdokoli cokoli přidával. Stačí když má obsah vody vyšší než 20%. Záleží jen na včelaři kdy odebírá a vytáčí plásty a jestli odebírá zavíčkované. Nebo vytočí med se správným obsahem vody, ale je špatně uskladněný ( zavřený např. ) a jelikož je hydroskopický, tedy absorbuje vodu z prostředí, tak si když si ji natáhne víc než 20%, tak přirozeně začne kvasit. Takový med se stále dá využít, buď na medovinu nebo nechat vypálit na kořalku. Ale nejlepší způsob je zadělat ho do perníčků nebo zkrátka koláčů a moučníků, místo cukru. Nic se nikomu nestane.
Kombucha i kefírová (tibetská) houba jsou známé jako tibetská houba. Pravděpodobně kvůli svým legendárním zdravotním výhodám, pro které se obě tyto kvašené potraviny vyrábějí. Kombucha také hláskována jako kombu-cha, či přeložena z japonštiny jako kombu (mořské řasy) a Cha (čaje), je často zaměňována s japonskými vodními krystaly (Tibi) nebo Tibicos, které jsou velmi podobné oné kefírové houbě. Japonská vodní zrna jsou normálně fermentována ve vodě (nebo v džusu) a cukru no a kefírová zrna naopak v mléce. Kombucha také kvasí ve vodě, čaji a cukru a nikoliv v mléce. Každý z těchto zástupců nabízí jedinečné účinky na lidské zdraví a chutný nápoj a přesto jsou odlišné.
