Hmyz může zanést do kůže infekci, což se projeví změnou zabarvení v okolí vpichu, pokožka postupně mění barvu, může až zfialovět. Otok i bolestivost se stupňují, od místa vpichu se na kůži mohou táhnout zarudlé pruhy, a pokud jsou v blízkosti mízní uzliny, mohou zduřet a začít bolet. V tomto případě s návštěvou lékaře neotálejte, může se jednat právě o flegmónu.
Mezi hlavní příznaky flegmóny patří zarudnutí kůže v postiženém místě a jeho otok. Postižená část těla je citlivá na dotek a bolí. K těmto příznakům se posléze přidává horečka. Mohou se vyskytnout i zduřené přidružené lymfatické uzliny. Vlastní průběh onemocnění bývá velmi rychlý. Flegmóna se vyskytne v několika hodinách od proniknutí bakterií postiženým místem. Je doprovázena typickými příznaky zánětu – zčervenání kůže, její bolestivost a teplota vyšší, než je teplota okolní nepostižené tkáně. S postupující nemocí se hnis hromadí v hlubších vrstvách kůže a zduří okolní lymfatické uzliny. Pokud nedojde k zaléčení, postupuje zánět do okolní tkáně a zasahuje krevní i lymfatické cévy a nervy. Následnými komplikacemi flegmóny mohou být i žilní trombóza, sepse, nebo zánět kloubů a svalů.
Léčba
První fáze flegmóny je obvykle léčena pouze znehybněním postižené části těla a přikládáním studených obkladů. Pokud došlo ke zhnisání postiženého místa, proplachuje se několikrát denně teplou vodou. V závažnějších případech jsou předepisována antibiotika. V nejhorším případě může flegmóna postoupit takovým způsobem, že je nutné chirurgické ošetření nekrotické tkáně, či dokonce amputace končetiny. Z těchto důvodů se samoléčba flegmóny nedoporučuje, a když, tak pouze ve velmi lehkých případech.
Flegmóna ruky vzniká v důsledku porušení kožní bariery. Streptokoky a stafylokoky jsou nejčastější druhy bakterií, které vedou k flegmóně, která se vyznačuje horkou kůží, zčervenáním, svědivou vyrážkou, šíří se a způsobuje horečku. Když není flegmóna správně léčena, může to vést ke komplikacím, jako je sepse, infekce kostí, meningitida nebo lymfangitida. Proto pokud si všimnete prvních příznaků flegmóny, je důležité, aby se vám ihned dostalo lékařské pomoci.
Terapie
Léčba závisí na závažnosti infekce a vašem zdraví, ale obvykle zahrnuje předpis na perorální antibiotika, která zabíjí infekci. Flegmóna by se měla začít hojit během několika dní a docela zmizet do sedmi až deseti dní. Lékař může doporučit, abyste užívali 500 mg cefalexinu každých šest hodin. Pokud je podezření na MRSA, pak vám lékař může předepsat vankomycin nebo teikoplanin. Biseptol je nejčastěji předepisované ATB pro MRSA. Většinou si lékař vyžádá, abyste přišli během dvou až tří dnů na kontrolu zjištění stavu flegmóny. Pokud se zdá být na ústupu, budete užívat plnou dávku antibiotik (obvykle 14 dnů), aby se infekce úplně vyléčila. Nepřestávejte užívat antibiotika nebo nepřeskakujte dávky, může to zhoršit léčbu infekce. Lékař vám předepíše perorální antibiotika, pokud jste zdraví a vaše infekce je omezena na kůži, ale v případě, že se infekce zdá být hlubší a máte další příznaky, perorální antibiotika nebudou působit dostatečně rychle. V extrémních případech, kdy flegmóna postupuje hlouběji do těla, může být nezbytné léčení přes noc v nemocnici. Antibiotika budou podávána intravenózně nebo injekcí a uklidní tak infekci rychleji, než kdyby byly podávány perorálně.
Diagnóza flegmóna manus reprezentuje nemoci kůže a podkožního vaziva. Panaricia prstů ruky, impetiga, pyodermie, sykózy, abscesy, flegmony, furunkly a karbunkly v nejrůznějších lokalizacích. Toto onemocnění se léčí a operuje podle potřeby, a to incizí, drenáží, exkochleací. V závažných případech je nutná hospitalizace.
Flegmóna cellulitis vzniká nejčastěji na podkladě již narušené kůže při jejím zánětu a také při zánětu podkoží. Původci flegmóny bývají streptokoky, stafylokoky, koliformní bakterie a tak dále. Bakterie se mohou do těla zanést i přes zdravou, avšak vnějším zásahem narušenou pokožku, například při bodnutí hmyzem, škrábnutí či říznutí. Může provázet i provedený chirurgický zákrok. Zánět může mít lehkou formu, kdy nemá flegmóna téměř žádné příznaky a sama odezní, ale bakterie mohou proniknout přes kůži a podkoží i do krevního řečiště, odkud se rozšíří po celém těle a může dojít k ohrožení života pacienta. Více citliví k rozvoji flegmóny jsou lidé s narušenou imunitou či diabetem. U tohoto onemocnění může dojít k záměně s onemocněním zvaným růže, což je akutní erytémové onemocnění kůže a vrchní vrstvy podkoží vyvolané většinou beta-hemolytickými streptokoky skupiny A. Onemocnění nezanechává imunitu.
Flegmóna očnice představuje zánětlivé změny očních víček a spojivek před orbitálním septem. Manifestuje se bolestmi, zarudnutím a otokem očních víček. Bulbus je nepohyblivý, vzniká oftalmoplegie, dochází k poruchám vidění. Slepota může vzniknout jako následek okluze centrální retinální arterie, neuritidy optického nervu, ulcerace rohovky nebo panoftalmitidy. Zobrazovací oční vyšetření a chirurgická explorace jsou u abscesu a flegmóny očnice nutností. Závažné orbitální komplikace mohou vyústit v rozvoj trombózy. Tento stav vyžaduje agresivní parenterální léčbu antibiotiky. V této fázi je indikováno provedení CT, eventuálně chirurgický zákrok.
Indikace antibiotik: Používají se na léčbu břišních abscesů, na kožní flegmony a na léčbu osteomyelitidy.
Dávkování antibiotik: Clindamycin: nitrožilně 300 – 600 mg za 6 hodin pro dospělou osobu
Dalacin: perorálně 150 – 300 mg za 6 -12 hodin pro dospělou osobu, nebo 300 – 600 mg za 6 hodin pro dospělou osobu
Nežádoucí účinky: bolest břicha, průjem, abnormální výsledky jaterních restů, nevolnost, zvracení, vyrážka, kopřivka
Do této skupiny antibiotických látek patří také LINKOMYCIN a PIRLIMYCIN. Antibiotické látky skupiny Linkosamidů se využívají na léčbu infekcí kostí a měkkých tkání, proti stafylokokům, na parazitní onemocnění, malárii, toxoplasmózu. Linkosamidy mohou v organismu vyvolat nežádoucí účinky, jako jsou bolesti břicha, nevolnosti, průjmy, zvracení a vyrážky.
Flegmóna nohy je zánět kůže a hlouběji uložených tkání včetně svalů. Původcem onemocnění jsou bakterie ze skupiny streptokoků. Zatímco u stafylokoků je větší šance na vznik ohraničené infekce, streptokoky mají tendenci se více šířit. Flegmóna může vzniknout po průniku streptokoků do zdravé kůže (například při poranění) nebo se rozvinout z jiné již přítomné streptokokové kožní infekce (například růže). K rozvoji flegmóny jsou náchylnější lidé s oslabenou imunitou.
Postižená část těla (typicky dolní končetina) je oteklá a zarudlá, pohmatově bývá teplá a výrazně bolestivá. V hloubce se mohou vytvářet ložiska s hnisem. Proces je doprovázen horečkou a celkovými projevy infekce. Flegmóna je stav velmi nebezpečný, který může lehce přejít do otravy krve a nemocného snadno usmrtit.
Léčba
Pacient s flegmónou by měl být hospitalizován, měla by mu být nasazena nitrožilně antibiotika a podávány infuze k udržení vnitřního prostředí. U vážnějších případů je nezřídka nutná chirurgická revize postižených tkání, vypuštění hromadícího se hnisu a zajištění drenáže (tedy odtoku hnisu). Nelze-li situaci vyřešit jinak, pak se musí flegmónou postižená tkáň zcela odstranit, v případě končetiny to znamená její amputaci.
Flegmonózní zánět můžeme poznat již při fyzikálním vyšetření, důležité je i vyšetření krve, které zjistí zvýšené množství bílých krvinek a výrazněji zvýšené CRP (C-reaktivní protein). Nejčastějším původcem flegmonózního zánětu kůže a hlouběji uložených tkání jsou bakterie ze skupiny streptokoků. Zatímco u stafylokoků je větší šance na vznik ohraničené infekce, streptokoky mají tendenci se více šířit. Flegmóna může vzniknout po průniku streptokoků do zdravé kůže (například při poranění) nebo se rozvinout z jiné již přítomné streptokokové kožní infekce. K rozvoji flegmóny jsou náchylnější lidé s oslabenou imunitou.
Postižená část těla (typicky dolní končetina) je oteklá a zarudlá, pohmatově bývá teplá a výrazně bolestivá. V hloubce se mohou vytvářet ložiska s hnisem. Proces je doprovázen horečkou a celkovými projevy infekce. Flegmóna je stav velmi nebezpečný, který může snadno přejít do otravy krve, jenž může nemocného snadno usmrtit.
Pacient s flegmónou by měl být hospitalizován, měla by mu být nasazena antibiotika nitrožilně a podávány infuze k udržení vnitřního prostředí. U vážnějších případů je nezřídka nutná chirurgická revize postižených tkání, vypuštění hromadícího se hnisu a zajištění drenáže (to je odtoku hnisu). Nelze-li situaci vyřešit jinak, pak se musí flegmónou postižená tkáň zcela odstranit, v případě končetiny to znamená její amputaci.
Obchodní název antibiotik: Fromilid, Klabax, Klacid, Klaritromycin, Klimicin
Indikace antibiotik: Používají se na infekce dýchacích cest při alergii na betalaktamy a při atypické pneumonii. Klimicin se navíc používá i na břišní abscesy, kožní flegmony a na léčbu osteomyelitidy.
Dávkování antibiotik: Fromilid + Klabax + Klaritromycin: perorálně 250 – 500 mg za 12 hodin pro dospělou osobu
Klacid: perorálně 250 – 500 mg za 12 hodin pro dospělou osobu, nebo nitrožilně 500 mg za 12 hodin pro dospělou osobu
Klimicin: nitrožilně 300 – 600 mg za 6 hodin pro dospělou osobu
Do této skupiny antibiotický látek Makrolidů – erytromycinů patří také ACETYLISOVALERYLTYLOSIN (obchodní název antibiotika Aivlosin), DIRITROMYCIN, ERYTROMYCIN (obchodní název antibiotika Erytrocin), JOSAMYCIN (obchodní název antibiotika Wilprafen), KITASAMYCIN, OLEANDOMYCIN, ROXITROMYCIN (obchodní název antibiotika Rulid), TILMIKOSIN (obchodní název antibiotika Pulmotil), TYLOSIN (obchodní název antibiotika Tylo-Kel), TROLEANDOMYCIN. Tyto antibiotické látky Makrolidů – erytromycinů se používají k léčbě streptokoků, listeriózy, záškrtu, bakteriálního zápalu plic a atypických pneumonií, legionářské nemoci. Makrolidy – erytromyciny mohou v organismu vyvolat nežádoucí účinky jako nevolnost a zvracení, žloutenku, alergické reakce a komorovou tachyarytmii.
Náhlé zduření končetiny, které doprovází kulhání a případně narušení celkového stavu, je běžným zdravotním problémem u koní všech věkových kategorií, různých plemen i rozdílného pracovního využití. Tento klinický příznak bývá výsledkem poměrně pestrého souboru vyvolávajících příčin, mezi kterými figurují úrazy, nemoci šlach, šlachových pochev a kloubů, vnitřní choroby i kožní problémy. Jednou z nejčastějších příčin nejenom akutního, ale i chronického otoku je takzvaná podkožní flegmona spojená se zánětem mízních cév.
Onemocnění, které je v odborné i laické literatuře známo pod názvem lymfangitida, je způsobeno širokou škálou mikroorganismů. Vstupní branou infekce akutní flegmony jsou většinou nepatrné povrchové rány, záněty v ohbí spěnky nebo hniloba rohového střelu; zvažuje se však také možné šíření krví. V některých případech nemoc propuká až po zhojení uvedených patologických procesů. Bakterie se rychle množí a šíří a u některých koní se mohou vytvářet ojedinělá nebo mnohočetná ložiska hnisu. Ve vzácných těžkých případech se vyvíjí celkové onemocnění, které může vyústit v otravu krve a skončit smrtelně. Chronická flegmona („sloní noha“) je charakterizována ukládáním nově tvořené pojivové tkáně v podkoží, což způsobuje nevstřebatelné tuhoelastické zbytnění končetiny. Současně dochází k trvalému poškození krevních a mízních cév, které zapříčiňuje místní narušení oběhu a městnání mízy. Onemocnění se vyskytuje mnohem častěji na pánevních než na hrudních končetinách.
Pojem sloní noha se většinou používá až pro případ, kdy flegmona přešla do chronického stadia, podkoží zvazivovatělo, noha je tlustá, poměrně tvrdá, chladná a nebolestivá.
Flegmona znamená jakékoli neohraničené nahromadění hnisu ve tkáni způsobené prudkým zánětem pojivové tkáně, vyvolaným hnisotvornými nebo hnilobnými bakteriemi (opakem je absces, což je ohraničené nahromadění hnisu). Flegmona ale může být i plynová, hnilobná či nekrotická, a to podle svého původce a vzhledu. Takže výraz flegmona by byl přesnější právě pro případ, kdy se kůň poranil, rankou se do podkoží dostaly bakterie a tvoří se hnis (hnisavý zánět podkoží). U flegmony, kterou způsobil zánět lymfatických cév, se ranka většinou nenajde.
V místě a okolí zánětu se nahromadí ve tkáních tekutina, což se navenek projeví jako otok. Jeho velikost a závažnost závisí na rozsahu a lokalizaci zánětu a jeho příčině. Zánětlivý otok je teplý, tvrdý a bolestivý, vyskytuje-li se na končetině, kůň obvykle kulhá. Akutní zánět podkoží a mízních cév, vzniklý převážně následkem průniku bakterií skrze kůži drobnou nebo větší rankou, může při špatné léčbě přejít v trvalé zbytnění končetiny čili sloní nohu.
V případě hnisavého zánětu podkoží obecně mluvíme o flegmóně, pokud jsou postiženy lymfatické cévy, nazýváme tento stav lymfangitidou. Ve většině případů se obojí kombinuje a oba tyto výrazy tak popisují stejný problém. Zánět se podkožní pojivovou tkání obvykle šíří velmi rychle a zanícená noha takřka před očima zvětšuje svůj objem. Zanedlouho vypadá jako sloup. Obvykle také hřeje, je na pohmat tvrdá a velmi bolestivá. Může se stát, že koně bolí natolik, že se na ni odmítá postavit nebo viditelně kulhá. Někdy může mít kůň horečku a celkově mu není dobře.
Flegmóna znamená jakékoli neohraničené nahromadění hnisu ve tkáni způsobené prudkým zánětem pojivové tkáně, vyvolaným hnisotvornými nebo hnilobnými bakteriemi (absces je naopak ohraničené nahromadění hnisu). Flegmóna může být i plynová, hnilobná, nekrotická, a to podle původce a vzhledu. Výraz flegmóna se tak užívá nejčastěji pro případ, kdy se kůň poraní, rankou se do podkoží dostanou bakterie a tvoří hnis (hnisavý zánět podkoží). U flegmóny, která způsobuje zánět lymfatických cév, se ranka většinou nenajde.
V místě a okolí zánětu se nahromadí ve tkáních tekutina, což se navenek projeví jako otok. Jeho velikost a závažnost závisí na rozsahu a lokalizaci zánětu a jeho příčině. Zánětlivý otok je teplý, tvrdý a bolestivý, vyskytuje-li se na končetině, kůň obvykle kulhá. Akutní zánět podkoží a mízních cév, vzniklý převážně následkem průniku bakterií skrze kůži drobnou nebo větší rankou, může při špatné léčbě přejít v trvalé zbytnění končetiny, čili v takzvanou sloní nohu.
Pojem sloní noha se většinou používá až pro případ, kdy flegmóna přejde do chronického stadia, podkoží „zvazivovatí“, noha je tlustá, poměrně tvrdá, chladná a nebolestivá. Takový stav se většinou už nikdy úplně nespraví. Příčinou je špatně nebo nedostatečně léčená akutní flegmóna.
Příčinou zánětlivého otoku může být jakékoli poranění na těle (škrábnutí, uhození, odření, kousnutí, kopnutí, otlačení), poranění hlubší tkáně (natažení, pohmoždění svalu, poranění šlachy, šlachové pochvy, vazu, kloubu, a to při podvrtnutí, pádu nebo nadměrné námaze), dále infekce kůže a podkoží (například po nedostatečném ošetření rány, podlomy, zánět po bodnutí hmyzem) nebo hlubší tkáně lymfangitis.
Po plošném tupém úderu nebo zhmoždění tkáně (kopnutí, kousnutí koněm) se v místě měkkých tkání může vytvořit krevní podlitina (modřina), která se také projeví otokem, bolestivostí a může či nemusí hřát. Jako otok může vypadat i absces, což je nahromadění hnisu v uzavřené dutině ve tkáni, nebo takzvaná kloubní nálevka, to je zvýšená náplň kloubu.
Akutní zánětlivé otoky na končetinách se zpočátku chladí. Je to běžná a stará forma léčby zánětu vodou (hydroterapie), konkrétně chladnou vodou, která snižuje nadměrné prokrvení zaníceného místa, čímž se zabrání vzniku bolestivého otoku, který může také svým tlakem poškodit další buňky a tkáně. Zamezí se také prostupu dalších zánětlivých látek z krve do tkání, takže se zmírní bolest a další případné poškození okolních buněk a tkání. Akutní záněty se obecně mají chladit pouze v prvních fázích, tedy dva, maximálně tři dny, protože omezením prokrvení se snižuje také schopnost tkáně se léčit a odvádět krví pryč odpadní produkty či zbytky poškozených tkání.
Zánět starší dvou (tří) dnů se má naopak zahřívat, aby se zlepšilo prokrvení, které podpoří hojení. Pozor, střídavé chlazení a po jeho ukončení opětovné zahřátí tkáně vede k popraskání zanícených lymfatických cév, které se může hojit jizvou, čili zvazivovatěním podkoží – to se může po určité době projevit trvalým zesílením nohy koně (sloní nohou). Proto pokud existuje podezření, že je končetina koně oteklá následkem lymfangitidy (flegmóny), nemá se chladit. Jediné chlazení by zde mělo smysl a nevedlo by tolik k poškození tkáně, kdyby se končetina chladila v perakutním stadiu, tedy v době, kdy flegmóna teprve vzniká (kdy noha roste před očima). Pak by mohlo dojít k zastavení zánětu.
Zánětlivé otoky dobře reagují na chlad v případě, že zahájíme první pomoc včas. Došlo-li k poranění koně (upadnutí, kopnutí, odření, škrábnutí), je třeba zajistit zvířeti absolutní klid, ihned ošetřit případnou ránu a okolí poranění chladit vodou. Chladíme 10–30 minut (čím je poranění hlubší, tím déle chladíme; na končetinách postačí chladit 10–15 minut), potom chladit přestaneme. Takto opakujeme několikrát denně. Můžeme přikládat chladivé Priesnitzovy obklady (dnes se už nedoporučuje přikládat led) nebo stříkat slabý proud studené vody. Chlad jednak zpomaluje, až zastavuje tvorbu otoku, jednak příslušnou tkáň znecitlivuje, takže ulevuje od bolesti. Pokud dáváme na postižené místo obklady, musíme dbát na to, aby se nezapařily a končetinu naopak nehřály. Chladivé gely a masti jsou v těchto akutních stavech málo účinné.
Chlazení má smysl pouze tehdy, když chladíme zánětlivý otok ne starší než 48 hodin. Pokud ani do 48 hodin nedojde k vymizení otoku, je třeba volat veterináře. Výjimkou v chlazení je lymfangitis, která se však často vyvine až později, obvykle po vniku infekce neošetřenou nebo špatně ošetřenou rankou. Při ní poměrně rychle oteče celá dolní část končetiny, otok je velice bolestivý na dotek, silně hřeje a kůň obvykle výrazně kulhá. V tomto případě je nutné ihned zavolat veterináře, který koni podá antibiotika a určí další postup léčby. Záněty a infekce hlubších tkání, jako jsou svaly, klouby, šlachy a jejich pochvy nebo i okostice, sice obvykle dobře reagují na chlazení a absolutní klid koně, přesto však vyžadují veterinární vyšetření a případně i další léčbu.
To, zda je zapotřebí použít teplo vlhké, tedy zapařovací obvazy, nebo teplo suché, tedy jen bandáže, by měl rozhodnout přivolaný veterinář. Důležité však je podávat koni ihned antibiotika, a to alespoň 5 dní. První dva až tři dny je většinou končetina ještě bolestivá, takže není vhodné koně nutit k pohybu. Jakmile však bolest ustoupí, lze ho pravidelně provádět na ruce po tvrdším povrchu. Pokud majitel zvládá lymfodrenáž, může ji na končetině provádět. Jakmile se stav koně zlepší (nejlépe po ukončení podávání antibiotik), doporučuje se co nejvíce pohybu, výběh, procházky, později i obvyklá jezdecká práce. Lepší je pohyb po tvrdém rovném povrchu, který nejlépe podpoří vstřebávání tekutiny v podkoží a zlepší prokrvení končetiny a její hojení. Pohyb se kombinuje se zahříváním končetiny. Počítejte s tím, že po každém stání v boxu a po každém sundání obvazu bude končetina oteklejší, pohyb by to však měl zlepšit. Úplné navrácení do původního stavu však potrvá několik týdnů.
Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.
Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.
Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.
Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.
Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.
Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy. Potom ho flanelovou utěrkou utřete, aby srst dostala přirozený lesk. Na krátkou silnou srst například labradorského retrívra potřebujete různé pomůcky. Kovovým hřebenem rozčešte zacuchané chlupy a kartáčem s měkkými drátovitými štětinami odstraňte prach a nečistoty. Pečujte o srst psa alespoň jednou týdně. Je-li srst delší, jako například u zlatého retrívra, musíte psa česat a kartáčovat častěji, nejlépe denně, aspoň chvíli, aby si navykl na tento typ pozornosti.
Srst některých plemen rychle dorůstá (například u pudla) a potřebuje pravidelné stříhání. To je většinou nezbytné provádět každých šest až osm týdnů, v létě častěji, v chladné části roku méně často. Chcete-li stříhat psa sami, je dobré získat instrukce od zkušeného „střihače“. Pokud psa nechcete nechat stříhat, můžete ho příležitostně trimovat, abyste zabránili zcuchání uvolněných chlupů.
Vyberte si odborníka, který bude stříhat či koupat vašeho psa, stejně pozorně jako vybíráte veterináře. Zeptejte se na zkušenosti svých známých nebo si nechejte poradit od veterinárního personálu. Většina profesionálů učeše, vykoupá, usuší a ostříhá psa zhruba za čtyři hodiny. Vyhněte se těm, kteří zklidňují psa sedativy; ti určitě nemají „zlaté ruce“.
Kožní problémy jsou důvodem asi 40 % návštěv u veterináře. Často jde o podráždění kůže vnějšími parazity; většinu svědivých kožních potíží způsobují blechy. Nemusíte je vůbec zpozorovat, ale i jedna blecha dokáže kousnutím vyvolat zánět; pes se škrábe, olizuje a odlupují se mu z kůže stroupky; místo často krvácí. Mohou vzniknout i druhotné komplikace, jako je strupovitost, eroze, vředy, otoky, často dochází i ke ztrátě srsti. Diagnóza však může být pro podobné kožní změny zcela jiná (imunitní poruchy, přecitlivělost na některé léky a jiné).
Veterinář vašeho psa podrobně vyšetří a použije specifické metody, které pomohou určit příčinu vzniku kožní choroby. Může vyšetřit pokožku psa ultrafialovými paprsky (na přítomnost plísní); odebere maz nebo vzorek tkáně (pro kultivaci bakterií či kvasinek), provede seškrab pokožky (zjistí přítomnost parazitů) či vezme vzorek tkáně pro biopsii (vyšetření změny tkáně). V případě alergických kožních onemocnění pomohou stanovit diagnózu kožní a krevní testy nebo úpravy jídelníčku či prostředí, ve kterém se pes pohybuje.
Existuje mnoho základních příznaků, které ukazují na kožní onemocnění. Nejběžnější je svědění, vypadávání srsti, změna pigmentace, viditelné otoky, záněty, šupinovité a suché lupy či strupy, mokvavé eroze a vředy. Většina kožních chorob vykazuje alespoň některé z těchto klinických příznaků.
Pes si vždy najde dobrý důvod, aby se škrábal, ale někdy je bohužel obtížné určit přesnou příčinu svědění. Následkem toho se léčí spíše „svědivost“ než její skutečná příčina. Pes reaguje na svědění také olizováním, oštipováním či vykusováním srsti, třením o podložku, drbáním se o různé objekty a válením se. Svědivost kůže může vést až ke změně jeho osobnosti (ztráta tolerance, podrážděnost a agresivní projevy). Nejčastější příčinou škrábání jsou různé alergie a paraziti, hlavně blechy. Mnoho psů je alergických i na nepatrné množství slin, které blecha zanechá v místě kousnutí. Nepřiměřené škrábání pak může vést k zánětu kůže. Kožní mazové žlázy se mohou podráždit a vytvářejí pak značné množství mazu, který tvoří páchnoucí se strupy. Má-li pes blechy, klíšťata nebo jiné roztoče, ošetřete všechny své psy a kočky. Je nezbytné zničit také nedospělá nebo klidová stadia parazitů, která se drží v kobercích a škvírách podlah.
Kožní choroby způsobené bakteriemi (pyodermie, hnisavá onemocnění) se obyčejně vyskytují na již poškozené kůži, například v důsledku alergických reakcí. Bakterie se za této situace na povrchu kůže rozmnoží. Kožní infekce mohou způsobit vznik malých vřídků nebo pupínků vyplněných hnisem. Jsou-li vřídky škrábáním poškozeny nebo se samy roztrhnou, dojde k erozi (rozpadu) tkáně, jestliže se eroze prolomí hluboko do kůže, vznikne hluboký vřed.
Eroze a vředy mohou být i následkem akutní mokvavé dermatitidy, například ekzému (to je zánětu kůže způsobeného například hmyzím bodnutím či kousnutím) nebo takzvané pyotraumatické dermatitidy; zánětu kožní řasy pysku psa – bakterie se množí mezi záhyby kůže tlamy (časté u kokršpanělů); akné nebo impetiga (objevuje se u štěňat); flegmóny vyvíjející se u bodných ran; furunkulózy.
Jestliže je povrch kůže šupinatý, může se pokožka odlupovat v částečkách (lupech), anebo zůstávat a vytvářet zatvrdliny. Odlupování šupinek pokožky je často důsledkem mazotokového ekzému (seborea, mazotok) vyvolaného zvýšenou aktivitou kožních mazových žláz. Strupy jsou zaschlé masy séra, krve a buněk s hnisem, vytvořené následkem zánětu. Existuje několik možných příčin způsobujících šupinatění a strupovitost kůže, například bakteriální kožní infekce; záněty vyvolané nejčastěji kvasinkou rodu Malassezia; svrab, jako následek napadení roztočem zákožkou svrabovou; akné či folikulitida (zánět vlasových váčků); infekce roztoči dravčíky (rod Cheyletiella); leishmanióza, infekce krve způsobené prvoky rodu Leishmania; dědičný mazotok, vyskytuje se například u kokršpanělů; dermatofytóza; mozoly v oblasti loktů; tepelné popálení, chemické poleptání a spáleniny sluncem; nádorové onemocnění kůže; problémy spojené s poruchou imunity, například tvorba puchýřů (pemphigus foliaceus).
Dermatofytóza je vysoce nakažlivé onemocnění způsobené napadením chlupového folikulu plísní rodu Microsporum nebo Trichophyton. Rychle se šíří. Je mnohem častější u štěňat než u dospělých jedinců. Většinou nezpůsobuje svědivost, ale sekundární bakteriální infekce může na kůži vyvolat tvorbu strupů, které si pes olizuje a rozškrabává. Onemocnění se může přenést také na lidi, takže je nezbytné co nejrychleji psa vyléčit. Léčba zahrnuje užití protiplísňových šampónů, krémů či roztoků. Ošetřujte psa alespoň ještě dva týdny po vymizení klinických příznaků nebo po potvrzení negativního nálezu. Ve většině vážných případů veterinář doporučí antibiotika, která pes užívá alespoň čtyři týdny.
Furunkulóza je hnisavé onemocnění spojené se zánětem chlupového nebo mazového váčku a jeho nejbližšího okolí. Postihuje lysou kůži v okolí řitního otvoru. Je častá u německých ovčáků. Příčinou jsou imunitní poruchy, které jsou druhotně komplikovány hlubokou infekcí. Je nutné dlouhodobé léčení protizánětlivými léky a antibiotiky.
Alergie na potravu mohou také někdy vyvolat svědivost kůže. Krmte psa krmivem, které ještě nikdy nejedl, a to alespoň šest týdnů. Jestliže svědivost a jakékoli jiné související problémy zmizí, byla příčinou těchto potíží potravní alergie.
Beru Condrosulf 800 rozpustný, dále Doretu na bolest,připadá mi,že hůře chodím po týdnu užívání. Jsem 5 let po zlomenine berce a kotníku. V noze mám artrózu, jestli mi tato léčba vůbec pomůže?
Ačkoliv by se mohlo zdát, že krůtí maso bude podobně naplněno puriny jako kuřecí, není tomu tak. Krůtí maso, i když je libové, tak obsahuje mnohem více purinů, než maso z kuřete. Pro nemocné dnou je krůtí maso stejně nevhodné, jako maso vepřové nebo hovězí. Konzumovat krůtí maso při dně můžete, ale jen jednu malou porci. Pokaždé, když sníte potravinu s vyšším obsahem purinů, tak v příštích osmi hodinách si naplánujte zvýšený příjem tekutin doplněný šálkem kávy. To pomůže ledvinám vyplavit metabolity z purinů. Z toho důvodu je také nevhodné konzumovat potraviny s vysokým obsahem purinů k večeři nebo před spaním.
nebo do nějakého krému či masti, zhruba v poměru zde popsaném..
taky by šla přidat třeba do Alpy - podobné "pleťové vody" se snad kdysi v lékárnách dělaly - zhruba mix 60 % líh, trocha éteru (osvěžovač) a nějaký ten gram síry
(odhadem 2-3 g na 100 ml "pleťové vody").
Skvrny na holeni při cukrovce jsou diabetická dermopatie. Mohou vypadat jako jednoduché stařecké skvrny. Ale nejsou. Vysoká hladina cukru v krvi při cukrovce poškozuje malé krevní cévy a způsobuje tyto nahnědlé skvrny. Tyto kulaté, drsné skvrny se často objevují právě na holeních. Dermopatie je obvykle neškodná a měla by sama odeznít do 18 měsíců. Ale také může vydržet déle. Proti opakování vám může pomoci, když udržíte krevní cukr v terapeutických hodnotách.
Malé žilky na kotníku může být Granuloma Annulare. Nedá se s jistotou říct, že souvisí s cukrovkou, protože přesná příčina není známa. Vypadají jako drobné červené hrbolky kolem kotníků, rukou, nohou nebo horní části paží a jinde. Může to být reakce na zánět. Váš lékař se může pokusit léčit je pomocí krémů nebo injekcí. Pokud jsou vaše příznaky mírné, nebudete potřebovat žádnou léčbu.
Diabetes nemá žádný vliv na léčbu Warfarinem. Warfarin sám o sobě vyžaduje dietu, která nijak neovlivňuje diabates.
Při léčbě Warfarinem musíte hlídat příjem vitamínu K, který se vyskytuje zejména v zelené zelenině a ve vnitřnostech jatečných zvířat. Každý den byste měla sníst těchto potravin stejné množství, abyste dodala tělu potrebný vitamín K bez výrazných výkyvů.
Zde naleznete podrobné rady, které vám pomohou zorientovat se v dietě při Warfarinu: https://www.warfarin-dieta.…
Prosím, co mohu a nesmím, když nám diabetes 2st a byl mi předepsán warfarin. Nevím, co vlastně můžu jíst. A co bylinkové čaje? Děkuji za odpověď. Bauchelova. Krásny rok 2024.
Mnoho let jsem věřil v alkalickou ionozovanou vodu a pil jí.Nakonec jsem zjistil,že nefuguje a nealkalizuje a že její molekuly kationtů a aniontů lidské tělo neakceptuje vůbec.Pokud mne nevěříte tak si to zkuste,je to jednoduché.Před tímto zjištěním jsem půl roku pil denně jen vodu 12pH a stále mne pálila žáha dál..To mne šokovalo a denně jsem musel brát lék Omeprazol na šilenou kyselost žaludku.Ano je to tak,zkuste si udělat ionizovanou vodu v ionizátoru 12 pH a nalejte do ní ocet 2 pH reakce neni žádná!!!Proč to je? Ionizace vody přes diafragmu stáhne a rozloží minerály na elektrodách ionizátoru při elekrolýze a tím je znehodnoti na nefunkční!!! Zůstanou jen ionty molekul minerálů,které nás klamou na měřidle ph o alkalitě a kyselosti ionizace.Po tomto zjištění dnes ani ORP ionizované vody také nevěřím a generátory vodíku už také neakceptuji!!!!Smysl a účnnost alkality jsem vyřešil minerály v KurtaTepperweina,které fungují stoprocentně a nebo lze koupit různé alkalické alkalizující přípravky v lékarnách.Toť moje zkušenost s nefunkční alkalickou ionizovanou vodou a těmito přístroji!!!!Atomární molekuly kationtů a aniontů z ionizace vody jsou k ničemu a alkalitu vody bez minerálů nedokáží.Všechny drahé přístroje pro ionizaci jsou k ničemu!!!!!!?
