ZIBOR 3500 IU

Cena

Průměrná aktuální cena produktu Zibor 2500 v lékárně je 534,97 Kč a doplatek činí cca 9 Kč.

Průměrná aktuální cena produktu Zibor 3500 v lékárně je 840, 55 Kč a doplatek činí cca 104,22 Kč.

Lék je vázán na lékařský předpis.

Zdroj: Zibor pomáhá blokovat srážlivé procesy v krvi

Poradna

V naší poradně s názvem LÉKY NA ŘEDĚNÍ KRVE A OČKOVÁNÍ NA COVID se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřich.

Dobrý den,aplikuji si injekčně lék ZIBOR na ředění krve.Mám jít na očkování vakcinou Moderna.Jsem 60+ Je to vhodné?Děkuji za odpověď

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Vakcína proti COVID-19 je pro vás vhodná, i když se léčíte injekcemi Zibor. Oznamte tuto skutečnost lékaři, u kterého vám bude aplikována vakcína.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Léky na ředění krve a očkování na COVID

K zabránění tvorby krevních sraženin během hemodialýzy

V případě použití při hemodialýze se Zibor obvykle podává injekcí jedné bolusové dávky (obsahu jedné injekční stříkačky) do tepenného konce dialyzačního přístroje.

ZIBOR 3500 IU se obvykle podává injekcí do podkoží, zpravidla do kožního záhybu na boku v oblasti pasu (břicha) nebo do horní části stehna. Injekci zpravidla podá lékař nebo zdravotní sestra v nemocnici. Někdy je zapotřebí aplikovat Zibor i po návratu domů z nemocnice.

Starší pacienti (65 let a více) zpravidla dostávají stejné dávky jako ostatní dospělí pacienti. Jestliže má pacient jaterní nebo ledvinové obtíže, musí to sdělit svému lékaři, který může vyžadovat, aby byl pod jeho dohledem.

Děti (mladší než 18 let): Použití přípravku ZIBOR 3500 IU se u dětí nedoporučuje.

Tento lék nesmí být nikdy podán do svalu ani smíchán s žádnou jinou injekcí.

Zpravidla se podává jednou denně.

Lékař určí, jak dlouho se tento lék užívá (zpravidla přibližně 7 až 10 dnů).

Zdroj: Zibor pomáhá blokovat srážlivé procesy v krvi

Zibor a menstruace

Při podávání léku Zibor u fertilních žen je třeba počítat i s vyšší intenzitou menstruačního krvácení.

Zdroj: Zibor pomáhá blokovat srážlivé procesy v krvi

Diskuze

V diskuzi BETONOVÁ SMĚS NA VENKOVNÍ POUŽITÍ POMĚR PÍSEK CEMENT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří hauer.

potřeboval jsem poradit jaký beton mám namíchat na část základu z tvárnic jako věnec.Tvárnice jsou staré se dvěma dutinami.Věnec bude jen na jedné ze čtyř stran v rozměrech 150 x 100 x 3500 šířka výška délka. Tvárnice jsou do výšky 1m a na betonový pás bude postavena zeď z porobetonu do výšky cca 2m. Vše bude čelit vlivúm počasí ze západu.Jsem ve věku 74 l a nevím zda vám dotaz dorazí. Pokud se to povede budu rád a předem děkuji. S pozdravem Hauer Jiří

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Antonín.

K přípravě betonu použijte Portlandský cement CEM I 42,5 R, říční písek frakce 0,5 až 3 mm, kamenivo frakce 10 až 20 mm, plastifikátor od firmy Den Braven a provzdušňovač. Beton připravte smícháním dvou dílů kameniva, dvou dílů písku a jednoho a půl dílu cementu. Přidáním plastifikátoru se sníží množství potřebné vody, proto ji přidávejte pomalu a jen tak, aby směs byla vlhká. Když bude směs přemokřená, tak to bude mít negativní dopad na výslednou pevnost a životnost betonu. Když to přeženete s vodou, tak jednoduše přidejte všechny ostatní přísady v uvedeném poměru. Beton připravte v míchačce a nechte míchat alespoň 15 minut, aby se uplatnil provzdušňovač, který ochrání beton před mrazem. Takový beton pak vydrží být pevný i více než sto let.

Zdroj: diskuze Betonová směs na venkovní použití poměr písek cement

Zibor a alkohol

Umírněná konzumace alkoholu během léčby Ziborem nevadí.

Zdroj: Zibor pomáhá blokovat srážlivé procesy v krvi

Diskuze

V diskuzi INJEKCE KYSELINY HYALURONOVÉ DO KOLENA CENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Weber Milan.

mám artrozu obou kolenních kloubů 3. stupně
Zmírní aplikace injekcí kyseliny hyaluronové, přímo do kloubů, následky této artrozy?
Jak dlouho působí a lejí cena?
.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.

Mam artrozu 3 stupne. dostala jsem hyaluronovou injekci za 1300 a 1500 kc platila pojistovna. vydrzela me 8 mesicu . pak jsem si dala za 3500 tak jsem zaplatila do obou kolen 7000kc a to me pomohlo 3 mesice.DOZVEDELA JSEM SE ZE JE INJEKCE KTERA VYDRZI 1-2 ROKY ZA 3900 KC A 500KC PLATI POJISTOVNA. CHTELA BYCH SE ZEPTAT KTERA INJEKCE VYDRZI .MAM DUCHOD A NEMOHU KAZDY PUL ROKU PLATIT INJEKCI DEKUJI DVORAKOVA

Zdroj: diskuze Injekce kyseliny hyaluronové do kolena cena

Dávkování

Zibor – léčivá látka bemiparinum natricum 2 500 IU (anti-faktor Xa) v 1 ml injekčního roztoku – patří do skupiny léků nazývaných antitrombotika. Přípravek Zibor 2500 IU je indikován k léčbě hluboké žilní trombózy v akutní fázi. Výdej tohoto léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis. Přípravek se používá k léčbě krevních sraženin, například v žilách nohou anebo v plicích.

Zibor obvykle podává lékař či zdravotní sestra injekcí do podkoží (tedy injekcí pod kůži, obvykle do kožního záhybu na břiše či horní části stehna). Před operací nebo po operaci pacient dostane jednu dávku přípravku (obsah jedné injekční stříkačky). V následujících dnech dostává jednu dávku (obsah jedné injekční stříkačky) denně. Lékař rozhodne o tom, jak dlouho by měl být lék podáván.

Zdroj: Zibor pomáhá blokovat srážlivé procesy v krvi

Chirurgie

Kastrace kočky - 1550 Kč.

Kastrace kocoura - 1480 Kč.

Kastrace feny - 3500 Kč.

Kastrace psa - 3000 Kč.

Císařský řez - 3500 až 5000 Kč.

Ruptura předního zkříženého vazu malý pes - extrakaps. fixace - 4500 Kč.

Ruptura předního zkříženého vazu - MMT-TTA - od 10000 Kč.

Luxace pately - transpozice tuberositas tibiae od 4500 Kč.

KoreKč.ní osteotomie růstových deformit od 6000 Kč.

Operace páteře + myelografie od 8000 Kč.

Operace krční páteře od 9000 Kč.

Woblerúv syndrom 12000 Kč.

Chirurgické řešení zlomenin kočka - osteosyntéza od 3500 Kč.

Chirurgické řešení zlomenin pes od 4000 Kč.

Laparotomie torze žaludku 8000 až 10000 Kč.

Odstranění cizího tělesa - enterotomie, resekce střeva - 5000 Kč.

Chirurgické odstranění sleziny (splenektomie) - 5000 Kč.

Močové kameny - 5000 Kč.

Perineální kýla - 5000 Kč.

Onkologické operace - 5000 Kč.

Vyšetření endoskopická (broncho-, gastro-, laparo-, artro-, a další) od 1500 Kč.

Zdroj: Kolik co dnes stojí u veterináře

Je Zibor náhrada za Warfarin?

Zibor, respektive bemiparin, pomáhá blokovat srážlivé procesy v krvi. Prodává se ve formě injekčních roztoků, přičemž dostupné dávky jsou: 3 500 jednotek (v 0,2 ml), 5 000 jednotek (v 0,2 ml), 7 500 jednotek (v 0,3 ml) a 10 000 jednotek (v 0,4 ml). Lékař předepíše podle váhy pacienty jednu z těchto dávek, kterou si pak pacient aplikuje. Relativně dlouhý poločas účinku Ziboru umožňuje podávat jej pouze 1x denně.

Nízkomolekulární hepariny se v malé dávce využívají jako prevence vzniku hluboké žilní trombózy a plicní embolie, ve vysokých dávkách se používají v léčbě těchto dvou nemocí. Vyšší dávky nízkomolekulárního heparinu se po omezenou dobu podávají při léčbě povrchových zánětů žil a aplikují se i pacientům s fibrilací síní (a podobnými poruchami rytmu) jako prevence před vznikem krevní sraženiny, která by mohla způsobit mozkovou mrtvici.

Ve srovnání s Warfarinem je Zibor elegantní formou léčby celé řady nemocí, u nichž je třeba snížit krevní srážlivost. Oproti Warfarinu má Zibor řadu výhod, vzhledem k nutnosti každodenní aplikace však není vhodný k plošnému využití u dlouhodobých aplikací, v těchto případech ho většinou nahrazuje právě Warfarin.

Zdroj: Zibor pomáhá blokovat srážlivé procesy v krvi

Aplikace Ziboru

Zibor se většinou aplikuje podkožně do kůže břicha nebo do stehen. Zibor se nesmí nikdy podat do svalu, protože by mohl způsobit krvácení do svalu.

Než si poprvé aplikujete injekci, budete poučeni o správném způsobu použití tohoto léku a o správném postupu samostatného podání injekce.

Toto poučení by měl poskytnout lékař nebo jiný kvalifikovaný zdravotnický pracovník.

Postupujte podle následujících kroků:

• Umyjte si důkladně ruce a posaďte se nebo si lehněte do pohodlné polohy.
• Vyberte si oblast v okolí pasu, nejméně 5 cm od pupku a od stávajících jizev nebo modřin, a pečlivě očistěte kůži v této oblasti.
• K podání injekce používejte každý den jiné místo, například jeden den do levého boku, další den do pravého boku.
• Sejměte kryt z jehly Ziboru.
• Aby se zajistila sterilita jehly, ujistěte se, že se jehla ničeho nedotýká.
• Předplněná injekční stříkačka je nyní připravena k použití.
• Před injekcí nevytlačujte pístem vzduchové bubliny, protože by mohlo dojít ke ztrátě léku.
• Uchopte injekční stříkačku do jedné ruky a palcem a ukazováčkem druhé ruky opatrně stlačte očištěnou oblast kůže tak, aby se vytvořila kožní řasa.
• Vpíchněte jehlu v celé délce kolmo (v úhlu 90°) do kožní řasy.
• Stlačte píst a po celou dobu injekce přidržujte kožní řasu v dané pozici.
• Vytáhněte jehlu kolmým pohybem nahoru a uvolněte kožní řasu.
• Nemasírujte kůži v místě vpichu jehly. Předejdete tak vzniku modřin.
• Nepokoušejte se nasadit kryt jehly zpět na injekční stříkačku. Vyhoďte injekční stříkačku (jehlou napřed) do nádoby na ostré předměty, uzavřete důkladně víko nádoby a umístěte ji mimo dosah dětí.

Injekce se Ziborem jsou již předpřipravené, to znamená, že si člověk vpíchne celý obsah lékařem předepsané injekce. Jehlička je velmi drobná, aplikace nebolí, někdy však může trochu štípat a při opakovaném podání se v místě vpichů mohou začít tvořit modřiny.

Zdroj: Zibor pomáhá blokovat srážlivé procesy v krvi

Nežádoucí účinky

Podobně jako všechny léky může mít i přípravek Zibor nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. Přestaňte používat přípravek Zibor a informujte neprodleně lékaře nebo zdravotní sestru (nebo vyhledejte okamžitě nejbližší pohotovost nebo příjmovou ambulanci nemocnice), pokud se u vás vyskytne některý z níže uvedených nežádoucích účinků.

Časté (mohou postihnout až 1 z 10 pacientů):

• Neobvyklé nebo neočekávané krvácení, například krev v moči a/nebo ve stolici.
• Vzácné (mohou postihnout až 1 z 1 000 pacientů):
• Závažné snížení počtu krevních destiček (trombocytopenie II. typu), které může vést k tvorbě modřin, krvácení v ústech, krvácení z dásní a nosu, kožní vyrážce.
• Tmavě zbarvené, bolestivé postižení kůže v místě vpichu (kožní nekróza).
• Intraspinální hematomy po spinální nebo epidurální anestezii (bolest zad, snížená citlivost a slabost dolních končetin, dysfunkce střev nebo močového měchýře). Tyto hematomy mohou způsobit neurologická poškození různého stupně, včetně dlouhotrvající nebo trvalé paralýzy.
• Závažné alergické reakce (zvýšená teplota, zimnice, dušnost, otok hlasivek, malátnost, pocení, kopřivka, svědění kůže, nízký krevní tlak, návaly horka, zarudnutí obličeje, ztráta vědomí, zúžení průdušek, otok hrtanu).

Ostatní nežádoucí účinky:
Velmi časté (postihují více než 1 z 10 pacientů):

• Tvorba modřin, skvrny na kůži, svědění a bolestivost v místě vpichu jehly.

Časté (mohou postihnout až 1 z 10 pacientů):

• Mírné a dočasné zvýšení určitých enzymů (transamináz), které se prokáže v krevních testech.
• Méně časté (mohou postihnout až 1 ze 100 pacientů):
• Mírné a přechodné dočasné snížení počtu krevních destiček (trombocytopenie I. typu), které se prokáže v krevních testech.
• Mírné alergické kožní reakce: kožní vyrážka, kopřivka, podlitiny.

Není známo (z dostupných údajů nelze určit):

• Zvýšení hladin draslíku, které by se mohlo prokázat v krevních testech.
• V důsledku používání tohoto přípravku nebo podobných léků po dlouhou dobu by se mohla vyvinout osteoporóza (řídnutí kostí). Četnost není známa.

Zdroj: Zibor pomáhá blokovat srážlivé procesy v krvi

Injekce na ředění krve po operaci

Injekce na ředění krve po operaci patří do skupiny nízkomolekulárních heparinů. Tyto látky tlumí jeden z koagulačních faktorů a tím narušují koagulační kaskádu. Obvykle se podávají v malých dávkách každý den jako prevence vzniku žilní trombózy pacientům ležícím v nemocnici. Ve velkých dávkách jsou ve zdravotnických zařízeních ekvivalentem Warfarinu. Podávají se ve formě podkožních injekcí, které se obvykle aplikují do břicha (a způsobují modřiny). Hlavní výhodou je velmi malé riziko předávkování a velmi rychlý nástup a odeznění účinku (účinek vymizí přibližně do 12 až 24 hodin od aplikace). Nevýhodou je, že proti nim neexistuje žádná protilátka a v případě podání se musí počkat, až jejich účinek vymizí. Účinnost nízkomolekulárních heparinů lze kontrolovat z krevního náběru pomocí hodnot „anti-Xa“. Hodnota anti-Xa okolo 0,4 představuje preventivní účinnost, hodnoty 0,8–1,2 představují vysokou terapeutickou účinnost. Mezi zástupce této skupiny léků patří například Clexane, Fraxiparine či Zibor.

Zdroj: Nové léky na ředění krve

Injekce na ředění krve

Do této řady patří tolik diskutovaný heparin a nízkomolekulární hepariny.

Heparin: Heparin opět blokuje koagulační kaskádu, ale trochu jiným mechanismem než Warfarin. Aplikuje se v injekční formě a slouží zejména v léčbě akutních stavů (například při srdečním infarktu, u plicní embolie a podobně). Mezi výhody jeho použití patří velmi krátký poločas účinku (vymizí do několika hodin po aplikaci) a možnost jeho účinek kdykoliv zvrátit podáním protilátky (sloučenina protamin). Podává-li se heparin nitrožilně, kontinuálně dávkovací pumpou, mělo by se APTT pravidelně kontrolovat – neúmyslné předávkování do vysokých hodnot je u heparinu velice snadné.

Nízkomolekulární hepariny: Tyto látky tlumí jeden z koagulačních faktorů a tím narušují koagulační kaskádu. Obvykle se podávají v malých dávkách každý den v nemocnici ležícím pacientům jako prevence vzniku žilní trombózy. Podávají se ve formě podkožních injekcí, které se obvykle aplikují do břicha (a způsobují modřiny). Hlavní výhodou je velmi malé riziko předávkování a velmi rychlý nástup a odeznění účinku (účinek vymizí cca do 12–24 hodin od aplikace). Nevýhodou je, že proti nim neexistuje žádná protilátka a v případě podání se prostě musí počkat, až jejich účinek vymizí. Účinnost nízkomolekulárních heparinů lze kontrolovat z krevního náběru pomocí hodnot takzvaného anti-Xa. Hodnota anti-Xa okolo 0,4 představuje preventivní účinnost, hodnoty 0,8–1,2 představují vysokou terapeutickou účinnost. Mezi zástupce této skupiny léků patří například Clexane – klexan, Fraxiparine – fraxiparin či Zibor.

Zdroj: Ředění krve

Kardamom versus koriandr

Koriandr setý roste planě v oblasti Středomoří a jako koření jej lidé pěstují a používají více než 3500 let. O jeho léčivých účincích se zmiňovala každá kultura.

Koriandr je příbuzný kmínu, anýzu a kopru a představuje jednu ze základních součástí indického koření.

Koriandr se lidově označuje jako čínská nebo indická petržel. Listy koriandru jsou známy také pod pojmem „Cilantro“.

V koriandru se nacházejí tuky, bílkoviny, třísloviny, pektin a cukry, dále velké množství vitamínů A, B1, B2 a C. Koriandr v podobě čaje pomáhá při nadýmání: uvolňuje křeče hladkého svalstva a podporuje tvorbu žaludečních šťáv. Čaj připravený ze semen koriandru také zlepšuje chuť k jídlu. Koriandr se přidává do některých mastí používaných při revmatismu. Je účinný při léčbě kožních vyrážek. Pomáhá při zánětech močového ústrojí. Díky své výrazné vůni se využívá i v aromaterapii. Jeho silice pak našla uplatnění při výrobě parfémů.

Nadměrné užití koriandrových semínek i natě údajně u mužů snižuje sexualitu a u žen zastavuje menstruaci.

Koriandr se řadí k malému množství plodin, které se v kuchyni zužitkovávají úplně celé. Kromě semen se využívají i koriandrové listy a kořen.

Koriandr je velmi oblíbený nejen v indické kuchyni, ale i v té evropské. V indické kuchyni představuje důležitou složku různých kari koření nebo garam masaly.

V Evropě se koriandr používá při pečení pečiva, kdy se často kombinuje s kmínem. Typické aroma koriandru se využívá i při výrobě klobás nebo při pečení masa a ryb. V české kuchyni je oblíbená kombinace koriandru a hub, proto se koriandr přidává do houbových omáček, polévek nebo nakládaných hub. Používá se rovněž při nakládání okurek nebo kysaného zelí. Hodí se také k jehněčímu, vepřovému či hovězímu masu.

Čerstvé listy koriandru bývají výtečnou součástí orientálních pokrmů z masa (především dušených), čatní, polévek, restované zeleniny. Abychom koriandr neznehodnotili a neztratili cenné látky, přidáváme jej až na konci tepelné úpravy nebo jím pokrm zdobíme.

Koriandr a kardamom jsou součástí kari koření a garam masaly. Každé koření má typickou chuť a vůni.

Zdroj: Kardamon

Poicephalus gulielmi gulielmi

Papoušek konžský středoafrický žije ve střední a západní Africe. Velikost papouška je 28 cm, hmotnost se pohybuje od 200 do 250 g. Samice snáší 2–4 ks vajec, inkubační doba je 28–30 dnů. Délka života je až 25 let.

Celkově je zbarven zeleně, peří na hlavě je šedé až šedočerné se zeleným lemováním, takže vypadá kropenatě. Čelo má oranžové až červené, u některých jedinců tato skvrna vede od ozobí až po oči, u jiných není téměř znatelná. Nahé oční okruží je šedé, oko hnědočervené. Peří na křídlech je hnědočerné se zeleným lemováním, hlavní letky jsou černé, na ohbí mají křídla červené skvrny. Břicho je světle zelené, na spodině až téměř žlutavé. Ocas je shora zelený, zdola tmavě hnědý, běhák tmavě šedý.

Ve volné přírodě se papoušek konžský vyskytuje ve střední a západní Africe, počínaje Ghanou, Nigérií, Kamerunem a konče Středoafrickou republikou, severní Angolou, Keňou, severní Tanzanií a Libérií. Obývá spíše vlhké pralesy, a to až do nadmořské výšky 3500 m.

Existují tři poddruhy: papoušek konžský západní (Poicephalus gulielmi fantiensis), papoušek konžský středoafrický (Poicephalus gulielmi gulielmi), papoušek konžský horský (Poicephalus gulielmi massaicus). Je hojný, a i když je často odchytáván a nelegálně vyvážen, na divokou populaci to nemá větší vliv.

Snadno se ochočí, ale obvykle si zvykne na jednoho majitele a ostatní spíše ignoruje, přinejlepším toleruje. Je to klidný pták, který ale potřebuje neustálé podněty a pozornost majitele. Pokud má denně možnost proletu po bytě, spokojí se i s menší klecí.

Chov v páru není tak jednoduchý, obvykle je problém hned napoprvé sestavit harmonizující pár. Papoušek konžský má velmi silný zobák, kterému odolají jen kvalitní a silné materiály, na což by měl chovatel před pořízením těchto ptáků myslet. Chovná voliéra by rozhodně neměla mít dřevěné prvky, a už vůbec ne dřevěnou konstrukci. Také pletivo musí být silnější, a to platí i o materiálu pro hnízdní budku. Papoušek konžský poměrně často trpí přerůstáním zobáku, proto by měl mít neustále k dispozici minerální blok nebo sépiovou kost.

Papoušek se v přirozeném prostředí živí semeny, bobulemi, ořechy, květy, listy a větvičkami stromů, příležitostně i hmyzem.

Voliéra pro papouška konžského má mít železnou konstrukci se silnějším pletivem a rozměry minimálně 2 x 1 x 2 m (vnitřní část), s přilehlým výletem 4 x 1 x 2 m (d x š x v). Důležité je dostatečné vybavení bidly, a to i svislými, protože rádi a často šplhají. Budky mají raději vertikální, zavěšené ve vyšší úrovni. Rozměry budek, ve kterých ptáky někteří chovatelé odchovali, se pohybují okolo 60 x 25 cm (výška x průměr), s vletovým otvorem 11 cm. Vzhledem k tomu, že v přírodě papoušci obsazují ještě menší dutiny, je vhodné jim nabídnout i budku s menším vnitřním průměrem. V našich klimatických podmínkách připadá hlavní období hnízdění na listopad–prosinec, proto jim včas vytvořte patřičné podmínky. Nezbytné je včasné přemístění z venkovních voliér do vytápěných prostor, respektive možnost přitápění ve vnitřní chráněné části u celoročních kombinovaných voliér.

Zdroj: Poicephalus

Poicephalus gilielmi fantiensis

Papoušek konžský západní žije v deštných lesích střední Afriky. Velikost papouška je 26 cm, hmotnost se pohybuje mezi 200 a 230 g. Samice snáší 2–4 ks vajec, inkubační doba je 28 dnů. Délka života je až 25 let.

Areál přirozeného výskytu zasahuje na území států Kamerun, Středoafrická republika, severní Angola, Keňa, severní Tanzanie a Libérie. Obývá především vlhké deštné lesy do výšky až 3500 m. Z toho vyplývá, že je to papoušek odolný, přesto však musíme v našich podmínkách ubikaci temperovat na minimálních 5 °C, při hnízdění 10–15 °C. Ve volné přírodě se živí různými semeny, bobulemi, ořechy z olejové palmy, ovocem, zeleninou, často také zalétávají na plantáže. Hnízdění se řídí stejně jako u ostatních ptáků obdobím dešťů.

Samec je sytě zelený; čelo, temeno, ohbí křídel a peří na nohách má červenooranžové až červené. Rozsah zbarvení čela je silně variabilní a některým jedincům téměř úplně chybí. Příuší je břidlicově šedé, uzdička černá, strany hlavy s černým nádechem; peří na zádech a křídelní krovky jsou hnědočerné s úzkým zeleným lemováním; spodní strana těla zelená s černým středem per, břicho má někdy namodralý nádech; letky hnědé až černé se širokým zeleným lemováním; kostřec olivový; ocasní pera hnědočerná; duhovka oka červenohnědá; nohy tmavě šedé. Samice je zbarvena stejně jako samec. Nápadné je holé oční okruží, u obou pohlaví tohoto poddruhu špinavě bílé. Významným rozlišovacím znakem pohlaví je zbarvení očí adultních jedinců. Oční duhovka samců je světlejší (červeno- až žlutohnědá) než u samic, které ji mají tmavě hnědou. Mladí ptáci jsou bez červeně na hlavě, ohbí křídel a nohou, tváře mají více zelené, zobák světlý – černé partie šedé, peří na zádech a křídlech má úzký lem, spodní strana těla je bez modrého nádechu.

Tento druh je náročný na chov. Ptáci pohlavně dospívají ve třech až čtyřech letech, celkem velkým problémem je sestavení harmonizujícího páru, ptáci si na sebe a na okolní prostředí musí nejprve zvyknout, což trvá někdy i několik let. Pokud usilujeme o odchov, umístíme pár do samostatného výletu. Voliéra musí být celokovová se silným pletivem (minimální síla drátu 1,8 mm). Někdo odchovává papoušky konžské i v klecích o délce jednoho metru. Stejně tak budka musí být zhotovena z velmi silného materiálu, buď ze silné překližky, nebo z dubového kmenu. Minimální rozměry: šíře 30 cm (ve volné přírodě mají tito ptáci velice úzké, ale zato vysoké hnízdní dutiny) a výška od 60 cm do dvou metrů, záleží na uvážení chovatele. Po páření klade samička 2–4 vejce, na kterých sedí 28 dní, mláďata opouštějí hnízdo ve věku kolem 11 týdnů. Ručně dokrmené mládě papouška konžského může být také vhodným domácím mazlíčkem. Naučí se imitovat i lidský hlas.

Základem krmení je směs pro střední a velké papoušky obohacena o různé multivitamínové přípravky. Nesmí chybět ani ovoce, zelenina, okus (hodně důležitý pro dobrou kondici ptáků pod kůrou vrbových větviček je hodně tříslovin a vitamínů, které působí pozitivně na zažívací trakt ptáka) a grit nebo písek na trávení, samozřejmostí je sépiová kost a každodenní čistá voda.

Zdroj: Poicephalus

Zástupci

Warfarin

Warfarin tlumí jednu z cest koagulační kaskády tím, že blokuje tvorbu některých koagulačních faktorů v játrech. Jedná se o široce užívaný lék. Výhodou je možnost podávání v tabletkách, nevýhodou je pomalý nástup a ústup účinku, obvykle několik dnů. Účinnost Warfarinu se kontroluje z krevního náběru jako takzvaný Quick test neboli test INR. Hodnota INR vypovídá, kolikrát pomaleji se vlivem Warfarinu dotyčnému člověku sráží krev oproti normě. INR 1,7 tak znamená, že se krev sráží 1,7x pomaleji. Jako účinná a přitom bezpečná hladina Warfarinu se udává INR 2–3, tedy krev srážející se 2–3x pomaleji než normálně. Předávkování Warfarinem je i při správném užívání relativně časté. V případě potřeby rychlého snížení INR lze podat protilátku, kterou jsou preparáty obsahující vitamin K, obvykle lék Kanavit. Stejně tak lze podat mraženou plazmu, která obsahuje chybějící koagulační faktory. Vzhledem ke schopnosti Warfarinu těžce poškodit plod nesmí být Warfarin užíván v těhotenství.

Xarelto

Jeho účinná složka rivaroxaban blokuje srážecí faktor Xa a má podobné přednosti oproti Warfarinu jako Pradaxa. Opět se využívá v prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy, plicní embolie a jako prevence mozkové mrtvice při fibrilaci síní.

Pradaxa

Je nový lék na ředění krve. Účinnou látkou je sloučenina dabigatran, která v jistém bodě blokuje koagulační kaskádu. Mezi výhody patří užívání v tabletkové formě a minimální možnost předávkování při správném užívání. Pradaxa se používá při prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy, plicní embolie a jako prevence mozkové mrtvice při fibrilaci síní. Velkou výhodou Pradaxy je existence speciální protilátky, která může v případě nutnosti účinek Pradaxy téměř okamžitě vyrušit (preparát Praxbind).

Eliquis

Účinnou látkou je sloučenina apixaban, která blokuje faktor X koagulační kaskády. Kvůli nižšímu výskytu krvácivých komplikací se tento preparát stává velmi oblíbeným a využívá se při prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy, plicní embolie a jako prevence mozkové mrtvice při fibrilaci síní.

Lixiana

Lixiana je nový lék (od roku 2016) ve fázi klinických zkoušek, který patří mezi léky na ředění krve. Účinnou látkou je sloučenina edoxaban. Edoxaban funguje jako přímý inhibitor koagulačního faktoru Xa. Svým působením tedy edoxaban blokuje koagulační (srážecí) kaskádu a tím dosahuje efektu omezení krevní srážlivosti. Lixiana bude využívána v prevenci hluboké žilní trombózy u pacientů po ortopedických operacích, dále pak jako lék ředící krev u pacientů s fibrilací síní a u nemocných s již vzniklou hlubokou žilní trombózou a plicní embolií. Neléčená fibrilace síní ohrožuje pacienta vznikem krevních sraženin v srdci, které mohou způsobit ischemickou mozkovou mrtvici. Výhodou je krátký poločas účinku, minimální riziko předávkování, žádná nutnost speciální diety při užívání a žádná nutnost pravidelné monitorace účinnosti léku, to znamená, že zde chybí prakticky všechny nevýhody levného Warfarinu. Hlavní nevýhodou je neexistence účinného protiléku (antidota). V případě nežádoucích krvácivých komplikací ještě není známa účinná látka, která by účinek edoxabanu zvrátila. Nicméně brzy bude taková protilátka dostupná.

Vessel Due F

Vessel Due F je lék předepisovaný zejména u cévních onemocnění a lze jej zařadit mezi slabší léky na ředění krve. Jeho účinnou látkou je sloučenina sulodexid. Sulodexid ovlivňuje na více místech takzvanou koagulační kaskádu, což je složitý systém bílkovin, které umožňují srážení krve. Sulodexid snižuje tvorbu krevních sraženin a urychluje rozpouštění sraženin již vzniklých. Často se podává jako doplněk při léčbě hluboké žilní trombózy a stavů s ní spojených. Dále se pak předepisuje u stavů se zhoršeným prokrvením, například u nemocí drobných cév u cukrovky 1. typu a 2. typu, jako je diabetická retinopatie oka a postižení cév dolní končetiny včetně diabetické nohy. Účinnost léku není příliš vysoká, takže jej lze považovat spíše za doplněk k některým jiným slabším lékům na ředění krve. Z nežádoucích účinků byly někdy pozorovány trávicí obtíže.

Heparin

Heparin má běžné využití hlavně při léčbě náhlých srdečních příhod, například infarktu. Dokáže zabraňovat srážení krve a zároveň rozpouští krevní sraženiny. Samotná látka se vyskytuje jak v lidském organismu, tak v přírodní formě. Heparin je navíc lék, který je v nemocnici třeba pro zdravotní sestry velmi jednoduše přístupný. Heparin lze sice podle odborníků monitorovat jednoduchým laboratorním testem, to však platí pouze v případě, že se předem ví, že je hledán heparin a že ho bylo podáno hodně. Že by někdo svévolně podal heparinu více, se při běžných testech nepředpokládá.

Clexane

Patří do skupiny léků, které tlumí jeden z koagulačních faktorů a tím narušují koagulační kaskádu. Obvykle se podává v malých dávkách každý den v nemocnici ležícím pacientům jako prevence vzniku žilní trombózy. Ve velkých dávkách je ve zdravotnických zařízeních ekvivalentem Warfarinu. Podává se ve formě podkožních injekcí, které se zpravidla aplikují do břicha (a způsobují modřiny). Hlavní výhodou je velmi malé riziko předávkování a velmi rychlý nástup a odeznění účinku (účinek vymizí cca do 12–24 hodin od aplikace). Nevýhodou je, že proti němu neexistuje žádná protilátka a v případě podání se prostě musí počkat, až účinek vymizí. Účinnost nízkomolekulárního heparinu se může kontrolovat z krevního náběru pomocí hodnot anti-Xa. Hodnota anti-Xa okolo 0,4 představuje preventivní účinnost, hodnoty 0,8–1,2 představují vysokou terapeutickou účinnost.

Fragmin

Fragmin patří do skupiny nízkomolekulárních heparinů a mezi léky proti srážení krve. Využívá se v malé dávce při prevenci vzniku hluboké žilní trombózy a plicní embolie, ve vysokých dávkách se používá i v léčbě těchto nemocí. Vyšší dávky nízkomolekulárního heparinu se po omezenou dobu podávají i při léčbě povrchových zánětů žil a aplikuje se také pacientům s fibrilací síní jako prevence před vznikem krevní sraženiny, která by mohla způsobit mozkovou mrtvici. V dnešní době dostává preventivní menší dávky nízkomolekulárního heparinu většina pacientů v nemocničních zařízeních, obzvláště imobilní pacienti a pacienti po operačních zákrocích.

Zibor

Zibor má účinnou látku bemiparin a řadí se mezi nízkomolekulární hepariny. Je jedním z běžně používaných léků na ředění krve. Prodává se ve formě injekčních roztoků, přičemž dostupné dávky jsou: 3 500 jednotek (v 0,2 mililitrech), 5 000 jednotek (v 0,2 mililitrech), 7 500 jednotek (v 0,3 mililitrech) a 10 000 jednotek (v 0,4 mililitrech). Lékař předepíše podle váhy jednu z těchto dávek, kterou si pak pacient aplikuje. Relativně dlouhý poločas účinku Ziboru umožňuje podávat jej pouze 1x denně. Zibor se většinou aplikuje podkožně do kůže břicha nebo do stehen. Injekce jsou již předpřipravené, takže si člověk vpíchne celý obsah lékařem předepsané injekce. Jehlička je velmi drobná, aplikace nebolí, někdy však může trochu štípat a při opakovaném podání se v místě vpichů mohou začít tvořit modřiny. Tento nízkomolekulární heparin se může v malé dávce využít v prevenci vzniku hluboké žilní trombózy a plicní embolie, ve vysokých dávkách se používá i v léčbě těchto dvou nemocí. Vyšší dávky nízkomolekulárního heparinu se po omezenou dobu podávají při léčbě povrchových zánětů žil a aplikují se i pacientům s fibrilací síní (a podobnými poruchami rytmu) jako prevence před vznikem krevní sraženiny, která by mohla způsobit mozkovou mrtvici. Účinek Ziboru se monitoruje podle hladiny anti-Xa, kterou lze zjistit z běžného krevního náběru. Zibor může podobně jako ostatní léky naředění krve způsobit krvácivé komplikace. Velkou nevýhodou je neexistence protilátky, která by jeho účinek dokázala rychle vyrušit. Akutní operační zákroky proto nemohou být prováděny krátce po aplikaci většího množství tohoto léku. Z dalších komplikací se může objevit nedostatek krevních destiček (včetně takzvané heparinem indukované trombocytopenie) a zvýšení jaterních testů.

Fraxiparine

Fraxiparine je nízkomolekulární heparin a je jedním z běžně používaných léků na ředění krve. Účinnou složkou léku je sloučenina nadroparin. Nadroparin pomáhá blokovat srážlivé procesy v krvi, přesněji řečeno dochází k zablokování funkce srážecího faktoru Xa, který je důležitou součástí takzvané koagulační kaskády. Koagulační kaskáda je zodpovědná za srážení krve a její narušení lékem proto snižuje tendenci vytvářet sraženiny. Fraxiparine lze v malé dávce využít při prevenci vzniku hluboké žilní trombózy a plicní embolie, ve vysokých dávkách se používá i v léčbě těchto dvou nemocí. Vyšší dávky nízkomolekulárního heparinu se po omezenou dobu podávají i při léčbě povrchových zánětů žil a aplikují se i pacientům s fibrilací síní jako prevence před vznikem krevní sraženiny, která by mohla způsobit mozkovou mrtvici. Existují i další indikace podávání, ale ty výše zmíněné jsou rozhodně nejčastější. Fraxiparine se vyrábí v podobě roztoku, který se nachází v předpřipravených injekcích o objemu 0,2 až 1 mililitr a koncentraci 100 mg/ml. Běžně se aplikuje podkožně do břicha, místa vpichu se střídají. Jehlička je velmi drobná, aplikace nebolí, někdy však může trochu štípat a při opakovaném podání se v místě vpichů mohou začít tvořit modřiny. Dávka pro dospělého člověka je přísně individuální. Čistě orientačně řekněme, že preventivní dávka se podává 1x denně, léčebná terapeutická dávka 2x denně. Objem roztoku vhodný pro preventivní dávku se udává v mililitrech: váha člověka (v kg) děleno 200. To znamená, že u průměrného 80kilogramového člověka je to dávka cca 0,4 ml podkožně 1x denně. Léčebná dávka se v mililitrech odhadem vypočítá jako váha člověka (v kg) děleno 100. To znamená, že u průměrného 80kilogramového člověka je to dávka cca 0,8 ml podkožně 2x denně. Existuje řada faktorů, kvůli kterým se dávka individuálně upravuje, například stavy s chronickým selháváním ledvin. Neopatrná aplikace může vést k předávkování, a proto rozhodnutí o dávkování léku patří pouze do rukou zkušeného lékaře! Účinek Fraxiparine se monitoruje podle hladiny anti-Xa, kterou lze zjistit z běžného krevního náběru. To umožňuje dávku přípravku individualizovat pro daného člověka. Fraxiparine může podobně jako ostatní způsobit krvácivé komplikace, naštěstí však nemá dlouhý poločas účinku (12–24 hodin). Velkou nevýhodou je ovšem neexistence protilátky, která by jeho účinek dokázala rychle vyrušit. Akutní operační zákroky proto nemohou být prováděny krátce po aplikaci většího množství tohoto léku. Z dalších komplikací se může objevit nedostatek krevních destiček, včetně takzvané heparinem indukované trombocytopenie a zvýšení jaterních testů.

Arixtra

Arixtra se řadí mezi nízkomolekulární hepariny a je jedním z běžně používaných léků na ředění krve. Účinnou složkou léku je sloučenina fondaparinux. Fondaparinux pomáhá blokovat srážlivé procesy v krvi, kdy dochází k zablokování funkce srážecího faktoru Xa, který je důležitou součástí takzvané koagulační kaskády. Koagulační kaskáda je zodpovědná za srážení krve a její narušení lékem proto snižuje tendenci vytvářet sraženiny. Přípravek Arixtra lze využít jako prevenci vzniku hluboké žilní trombózy a plicní embolie. Přípravek je možné podat i při léčbě povrchových zánětů žil. Arixtra se vyrábí v podobě roztoku, který má různé síly od 1,5 do 10 miligramů. Běžně se aplikuje podkožně do břicha, místa vpichu se střídají. Jehlička je velmi drobná, aplikace nebolí, někdy však může trochu štípat a při opakovaném podání se v místě vpichů mohou začít tvořit modřiny. Běžná dávka u dospělého člověka je 2,5 miligramu preparátu 1x denně. Účinek léku Arixtra lze monitorovat podle hladiny anti-Xa, která se dá zjistit z běžného krevního náběru. Na rozdíl od ostatních nízkomolekulárních heparinů není nicméně hladina anti-Xa tolik vypovídající. Arixtra může podobně jako ostatní léky na ředění krve způsobit krvácivé komplikace, naštěstí však nemá dlouhý poločas účinku (18–24 hodin). Velkou nevýhodou je neexistence protilátky, která by účinek dokázala rychle vyrušit. Akutní operační zákroky proto nemohou být prováděny krátce po aplikaci většího množství tohoto léku. Z dalších komplikací se může objevit nedostatek krevních destiček a zvýšení jaterních testů.

Zdroj: Seznam léků na ředění krve

Hluboká žilní trombóza

Hluboká trombóza (flebotrombóza) žil dolních končetin je velmi častý problém mnoha žen. Je to onemocnění nepříjemné jak svými projevy, tak i svými komplikacemi, z nichž životu nebezpečná je zejména obávaná plicní embolie.

Krev z dolních končetin odtéká prostřednictvím dvou žilních systémů. Zásadní je hluboký systém, kromě toho je zde ještě systém žil povrchový – oba systémy jsou propojené takzvanými perforátory. Tyto perforátory jsou žíly schopné vést krev jednosměrně z hlubokého systému do povrchového. Žíly na dolní končetině jsou vybaveny speciálními chlopněmi. Za normálních okolností pohyb svalů dolních končetin vytlačuje krev směrem k trupu a jednosměrné chlopně brání jejímu navracení zpět, a navíc také zabraňují toku krve z povrchového systému do žilního. Při nahromadění dostatečného množství rizikových faktorů začnou v hlubokém systému vznikat krevní sraženiny a trombóza žil dolních končetin je na světě. Klasickými rizikovými faktory vzniku krevních sraženin v hlubokých tepnách jsou dlouhodobá nehybnost dolních končetin, obezita, těhotenství, stavy po velkých chirurgických výkonech, antikoncepce, Leidenská mutace, hyperhomocysteinémie a další podobné poruchy srážlivosti, poruchy chlopenního aparátu dolních končetin při chronické žilní nedostatečnosti a mnohé další.

Příznaky

Postižená končetina je oteklá, bolestivá, má nafialovělou barvu. Postižený člověk typicky cítí bolest končetiny v lýtku, která se zhoršuje při pohmatu a při chůzi. Jsou-li na dané končetině přítomné větší křečové žíly, pak se mohou rozšířit a bývají naplněné krví. Někdy může být prvním příznakem až komplikace trombózy žil dolní končetiny známá jako plicní embolie.

Jak postupovat

Vždy je nutné zhodnocení klinických příznaků. Pokud lékař pojme podezření na trombózu dolních končetin, aplikuje doporučený postup tak, že indikuje ultrazvukové vyšetření nohou, které umožní vidět celý žilní systém a nalézt případné sraženiny. Pomocným vyšetřením může být odběr krve se stanovením takzvaných D-dimerů, které u trombózy bývají pravidelně zvýšené. Kombinace negativního ultrazvuku a negativních D-dimerů diagnózu trombózy v podstatě vylučují.

Léčba

V akutní fázi je cílem léčby hluboké žilní trombózy zástava růstu sraženiny, její rozpuštění a prevence vzniku plicní embolie. Následná antikoagulační léčba snižuje riziko návratu trombózy. Trombóza se většinou léčí konzervativně léky na ředění krve, invazivní léčba je vhodná pro mladší pacienty a závažnější trombózy. Podávají se protisrážlivé léky, jako jsou tradiční nízkomolekulární hepariny a Warfarin. Z nových léků na ředění krve v léčbě trombózy se používají preparáty Pradaxa, Xarelto a Eliquis, které se označují jako nová antikoagulancia (NOAC). Doplňkovými léky jsou klasické léky na nemoci žil, jako jsou Glyvenol, Detralex, Anavenol, Cyclo 3 fort a podobně.

Nezbytnou a velmi důležitou součástí terapie je bandáž dolní končetiny. Používají se k ní pružná obinadla nebo kompresní punčochy. Důsledná bandáž usnadňuje návrat žilní krve k srdci, brání stagnaci krve, čímž urychluje obnovení průchodnosti žíly a brání rozvoji posttrombotického syndromu. V závislosti na lokalizaci trombózy je volena výška komprese, která musí být vždy 10 až 20 cm nad trombózou. Pokud tedy máte trombózu ve stehenní žíle, musíte si nohu bandážovat až do třísla. Když totiž bandáž sahá pouze do místa trombózy nebo i pod ní, dochází ke stagnaci krve, která podporuje obnovení trombózy. Ideální je dolní končetiny bandážovat trvale i po ukončení antikoagulační léčby, zvláště pokud u vás vznikl posttrombotický syndrom a končetiny vám pravidelně otékají.

Délka léčby je závislá na rozsahu sraženiny. Klid na lůžku se doporučuje pouze prvních 24 hodin a než se nasadí antikoagulační léčba, aby se snížilo riziko, že se sraženina utrhne a způsobí plicní embolii. Dále je vhodná nenáročná chůze s postupným obnovením běžného denního režimu. Také se doporučuje omezení dlouhého stání a sezení. Při delším sezení si nohy podkládejte. Pijte dostatek tekutin.

Antikoagulační léčba

Antikoagulační léčba slouží k ředění krve, které brání obnovení vzniku trombózy. Organismus má pak vlastní mechanismy vedoucí k rozpuštění sraženiny. Nejprve se k ředění krve používají nízkomolekulární hepariny, například Clexane, Zibor nebo Fraxiparine, které se aplikují subkutánně do kožní řasy nejlépe na břiše jednou nebo dvakrát denně. Je nutné je píchat ve stejnou denní dobu, aby byla krev neustále zředěná. Současně nebo od druhého dne léčby se pak podávají takzvaná perorální antikoagulancia, tablety na ředění krve. Nejčastěji se používá Warfarin nebo Lawarin. Úskalím tohoto léku je, že se musí nastavit určitá hladina, aby optimálně fungoval, a ta se pak musí pravidelně kontrolovat. Navíc je tato hladina individuální u každého člověka. To znamená, že někomu stačí jedna tableta denně, jiný musí brát jeden a půl tablety. Stupeň naředění krve se kontroluje krevními odběry (INR). Ideální je udržovat hladinu INR mezi 2,0–3,0. Jakmile je alespoň dva dny účinná hladina INR, je možné nízkomolekulární heparin vysadit. Dále se užívají pouze tablety. Jestliže je INR vyšší než 3,0, krev je hodně naředěná a stoupá riziko nežádoucích krvácivých komplikací. Působení Warfarinu také ovlivňují některé léky – nesteroidní analgetika proti bolesti jako Ibuprofen, Ibalgin, Veral, Diclofenak, Acylpyrin – proto se nesmí používat. Rovněž některé potraviny mohou ovlivnit hladinu INR, zvláště pak zelí, kapusta, papriky a mnoho dalších. Dříve se tedy při užívání Warfarinu dodržovala přísná dieta, dnes se doporučuje jíst pravidelně určité množství zeleniny, na které je člověk zvyklý, a vyhýbat se nějakým excesům. Podle toho se následně nastaví potřebná dávka Warfarinu.

Do léčebné praxe se zavadí nové antikoagulační léky Pradaxa nebo Xarelto, které fungují na jiném principu než Warfarin. Užívají se 1–2x denně. Při jejich užívání není nutné kontrolovat INR, nemusí se aplikovat nízkomolekulární heparin, než nastoupí účinek, a mají nižší riziko krvácivých komplikací. Jejich nevýhodou jsou určitá kritéria k tomu, aby je mohl lékař nasadit, a dále doplatky.

Délka podávání antikoagulační léčby závisí na příčině trombózy, zda faktor vzniku již pominul, nebo ještě působí. Obvyklá léčba trvá 6–12 měsíců. Minimální doba antikoagulace u sekundární trombózy způsobené imobilizací například po operaci či při sádrové fixaci končetiny je 3 měsíce. Pokud je příčina neznámá, jedná se o takzvanou idiopatickou trombózu, která vyžaduje 6–12měsíční antikoagulaci. Léčba se prodlužuje u opakovaných trombóz, při onkologické léčbě nebo u komplikací v podobě plicní embolie. Osoby s vrozenou trombofilií bývají antikoagulovány alespoň 12 měsíců, někdy i trvale. Trvalou antikoagulaci rovněž vyžadují osoby s opakovanými flebotrombózami či plicními emboliemi.

Lokální trombolýza

Lokální trombolytická léčba spočívá v aplikaci látky rozpouštějící sraženinu přímo do místa vzniku cestou podkolenní žíly. Nejčastěji podávanou účinnou látkou je altepláza. Ta dokáže oproti konzervativní antikoagulační léčbě trombus účinněji rozpustit, ale léčba je rizikovější kvůli četným krvácivým komplikacím. Lokální trombolýza je určena pro rozsáhlé trombózy pánevních nebo podklíčkových žil mladších pacientů.

Chirurgická léčba

Chirurgická léčba je vyhrazena pro nemocné s rozsáhlou čerstvou trombózou, jestliže je kontraindikována lokální trombolýza nebo antikoagulační léčba. Krevní sraženina se odstraňuje pomocí speciálního katetru.

Kavální filtry

Kavální filtry jsou kovové struktury, které se dočasně nebo trvale umísťují do dolní duté žíly, kde představují mechanickou překážku pro průnik sraženiny do plic. Uplatňují se při vysokém riziku plicní embolie, když není možno podávat antikoagulační léčbu.

Po odléčení akutního stavu je nutné se chránit před rizikovými faktory, pokud to lze. To znamená vyhýbat se dlouhému stání, pravidelně cvičit s dolními končetinami a posilovat tak svalovou pumpu umožňující tok krve, při předepisování antikoncepce by pacientka měla lékaři oznámit jakýkoliv výskyt trombóz v rodině, po větších operacích se stahují nohy pacientů bandážemi a provádí se rehabilitace. Prevenci lze v některých situacích provádět i dlouhodobým podáváním určitých léků proti srážení krve.

Zdroj: Trombóza dolních končetin