Téma: 

ondatra rozdíl oproti nutrií


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

ONDATRA VS. NUTRIE

Jaký je rozdíl mezi ondatrou a nutrií

Někdo rozlišuje ondatru od nutrie podle ocasu, ale pro mnohé z nás to nebude to nejlepší vodítko, protože ocas těchto dvou druhů se zas tak moc neliší. Ondatra jej má v průřezu spíše oválný, po stranách mírně zploštělý a nutrie spíše kulatý. Nejmarkantnější rozdíl mezi těmito hlodavci je asi v jejich celkové velikosti. Ondatra dorůstá maximálně do 1,5 kg, takže vypadá trochu jako větší potkan, kdežto nutrie je pořádný hlodavec, který může vážit 6–12 kg.

Nutrie má vpředu dva hlodáky oranžové barvy, ocas kulatý a kratší, než je tělo samotné. Oproti tomu ondatra tyto zuby nemá barevné, ocas je lehce zploštělý a jeho délka bývá delší než tělo samotné.

Zdroj: Ondatra vs. nutrie
Zveřejněno dne: 24.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: nutrie na maso

Našel jsem spoustu receptů na maso z nutrií, ale kde to maso koupím, jsem nenašel. Jsem okresu Nový Jičín. Můžete poradit? Děkuji.
Karel Klímek

Zdroj: diskuze Nutrie na maso
Odesláno dne: 15.6.2017 uživatelem Karel Klímek
Počet odpovědí: 4 Zobrazit odpovědi

ONDATRA VS. NUTRIE

Zajímavosti o nutrii

Nutrie pochází původně z jižní poloviny Jižní Ameriky, kvůli kožešině a masu je chována téměř na všech kontinentech, v mnoha zemích však nutrie z kožešinových chovů unikly a založily divoké populace. V současné době divoce žijící nutrie obývají kromě Antarktidy a Austrálie všechny kontinenty. Přesné údaje o aktuálním rozšíření snad ani neexistují. Téměř všude je nutrie považována za nežádoucí invazivní druh (ačkoli se ji podařilo někde vymýtit). Jediné, co její stavy jakž takž redukuje, jsou kruté zimy.

Nutrie, zvaná též vodní krysa, řekomyš nebo z angličtiny koypu, je velký hlodavec, který vypadá jako kříženec obří krysy a bobra. Je to výborný plavec – má na nohou plovací blány a nozdry posunuty nahoru a dopředu. Má nápadně oranžové hlodáky a dlouhý, téměř lysý ocas. Původní přírodní barva je tmavě hnědá, ale vyšlechtěno bylo mnoho dalších variant (bílá, zlatá, moravská stříbrná, černá, greenland, safírová, pastelová, perlová nebo vícebarevná přeštická nutrie). Nutrie se dožívají až 6 let, obvykle však jen 3 roky.

Délka těla je 40–70 cm + 30–45 cm ocas, váha obvykle 4–6 kg, ale dobře živený samec může mít i 10 kg (v zajetí i 12 kg). Zajímavostí je, že ocas nutrie se po úmrtí po několika hodinách samovolně oddělí od těla.

Invazivní populace nutrií se zvětšuje nebo zmenšuje podle počasí – je-li příliš krutá zima, nutrie trpí omrzlinami a hynou, je-li však zima mírná, nutrie se množí a zvětšují svůj areál rozšíření směrem k severu.

V přírodě nutrie žijí v sociálních polygamních skupinách, jimž vládne alfa samice, jen v době říje se vedení dočasně ujímá alfa samec. Mladé samice ve skupině zůstávají, zatímco samci jsou vyhnáni. Vyhrabávají v břehu až 15 m dlouhé chodby. Nejaktivnější jsou za šera, přičemž se obvykle nevzdalují od své nory dále než 150–200 m, podstatnou část dne tráví ve vodě.

Jako typičtí hlodavci jsou nutrie velmi plodné. Pohlavní dospělosti mohou dosáhnout samci již ve 4 měsících, samice dokonce ve třech, většinou je to déle (někdy až v 9 měsících). Mláďata se rodí v průběhu celého roku. Samice je březí asi 130 dní a znovu zabřeznout může ihned po porodu. Jedna samice může mít do roka třeba 15 mláďat, ovšem ty se ještě týž rok množí a množit se můžou i jejich potomci a potomci potomků. Je to taková pyramida, že z jedné samice mohou být stovky mláďat ročně. Teoreticky se mohou množit až 4 generace nutrií v tomtéž roce, ve skutečnosti však mnohem více, jelikož tento příklad je počítaný od matky, přičemž se ale stále množí i její rodiče a několik generací prarodičů.

Samice mívá obvykle 5–6 potomků v každém vrhu (někdy jen jedno, jindy ale třeba 13). Mláďata se rodí dobře vyvinutá, osrstěná a vidící. Během několika hodin již začínají žrát. Samice je sice kojí 5–6 týdnů, ale jsou schopna přežít bez kojení již od 5 dnů. Potravu tvoří kořeny, byliny, vodní vegetace, v zajetí pak zelená píce (v zimě seno), vařené brambory, krmná řepa, mrkev, jadrné krmivo, šrot.

Nutrie přenáší nemoci a samy jsou často nemocné. Jsou hostiteli pro nematodální parazity, hlístice, které napadají člověka. Jde zejména o hádě střevní (strongyloides myopotami). Nutrie jsou mimořádně náchylné k chorobám žaludku a zažívacího traktu, jejich potrava musí být kvalitní a čerstvá. Chovatelé vědí, že i při nejlepší péči musí počítat s úhynem okolo 20 %. Zatuchlé, namrzlé nebo lehce zapařené krmení vyvolá nadýmání a záněty. Nebezpečné jsou také jedovaté byliny jako ocún, blín, pryšec a sasanka.

Nutrie říční se také díky mírné zimě rozšířily téměř na všechny pražské vodní plochy. Nutrie v Praze se objevují na Vltavě, v jejím povodí, po celé délce Rokytky, u Botiče, na Hamerském rybníce nebo nově na Hostivařské přehradě. Ve všech místech škodí nejen navrtáváním břehů při budování svých obydlí, ale i ničením vegetace.

Maso nutrie je chuťově velmi podobné králičímu masu.

Zdroj: Ondatra vs. nutrie
Zveřejněno dne: 24.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: kaselina hyaluronová

Dobrý den-nedozvěděla jsem se jaký je rozdíl mezi kyselinou hyaluronovou ve formě ampulí z lékárny na aplikaci na pokožku a kyselinou hyaluronovou k aplikaci do kůže resp. pod kůži.....je v tom nějaký jiný rozdíl než v hutnosti gelu atd?-děkuji

Zdroj: diskuze Kaselina hyaluronová
Odesláno dne: 12.11.2015 uživatelem evelinaka
Počet odpovědí: 0

ONDATRA VS. NUTRIE

Zajímavosti o ondatře

Ondatra pižmová žije v současné době téměř ve všech vodách střední a východní Evropy, vyskytuje se také v některých oblastech Skandinávie a západní Evropy. Svým rozšířením zasahuje až daleko na Sibiř. Ondatra pižmová pochází ze Severní Ameriky. Zdomácněla v oblastech bývalého Sovětského svazu a v Evropě.

Hlava s tělem měří u ondatry 26 až 40 cm, ocas je ze stran poněkud zploštělý, dlouhý 20 až 27 cm a poměrně silný. Ondatra váží 1 až 2 kg. Srst má tmavohnědou, na spodní straně těla poněkud světlejší. Některé chlupy jsou silnější až štětinovité, a proto pokryv těla působí jakoby zježeným dojmem. Mezi prsty zadních nohou jsou krátké plovací blány. Celá vrchní část těla ondatry při plavání zpravidla vyčnívá z vody, přičemž se ocas hadovitě pohybuje ze strany na stranu. Na zemi působí ondatra pižmová nemotorně, používá však velmi šikovně přední tlapy pro přidržování potravy. Velikostí těla převyšuje všechny ostatní druhy hrabošů, lze si ji ale někdy splést s mladou nutrií anebo s mladým bobrem. Bobři však mají široký plochý ocas a nutrie má ocas silný a na průřezu kulatý.

Ondatru pižmovou, vysoce ceněnou jako kožešinové zvíře, vysadil v roce 1905 v Čechách kníže Colloredo-Mansfeld na svém panství v Dobříši, přibližně 40 km od Prahy. Zvířata si rychle zvykla a začala se rozmnožovat takovým tempem, že už v roce 1915 pronikla do Bavorska, v roce 1917 do Saska a v roce 1927 se objevila ve Virtembersku. Ve stejnou dobu se ondatry rozšířily podél Dunaje daleko za Vídeň a pronikly rychle jak směrem na Balkán, tak i na severozápad. Přes okamžitá opatření k omezení jejich počtu, jakými byla povinnost okamžitého hlášení výskytu ondater a vypsání prémií za jejich odchyt, se nepodařilo jejich šíření zabránit. Lokální akce, které měly místa vyčistit od ondater, měly pouze krátkodobý účinek a nebylo možné je neustále opakovat. Později bylo i na různých vhodných místech na území tehdejšího Sovětského svazu vysazeno na 80 000 těchto zvířat za účelem zvýšení množství zpracovávaných kožešin. Tak se ondatra pižmová rozšířila i na Sibiři a ve Střední Asii, kde rozlohou svého výskytu daleko převyšuje obývané oblasti v Evropě. Ondatra pižmová tam nebyla považována za škodnou, protože řeky v Sovětském svazu nebyly většinou regulovány, a proto nemohly vzniknout ani žádné škody na přehradách a hrázích. Naproti tomu ve střední a západní Evropě, kde byly téměř všechny střední a větší vodní toky už dávno regulovány a eventuálně dokonce převedeny do umělých řečišť, vznikaly značné problémy. Ty se však nepodařilo vyřešit ani tím nejintenzivnějším lovením ondater. Naopak se zdá, že čím více se zintenzivňoval jejich lov, tím rychleji se šířily.

Kožešina ondatry byla velmi ceněnná a proto byla vyhledávána pro lov.

Dnes už si bez těchto hlodavců naši přírodu neumíme ani představit. Na některých místech se ondatry staly důležitým zdrojem potravy pro nyní už velmi vzácnou vydru. Ve své severoamerické vlastí není ondatra pižmová považována za škůdce. Její tak úspěšné rozšíření v Evropě je často zdůvodňováno tím, že na evropském kontinentě chybí její přirození nepřátelé. To však určitě není nejpodstatnější, protože k rozšíření ondatry došlo i v rozsáhlých oblastech Sibiře, ve kterých potenciální nepřátelé ondatry žijí, a to ještě rychleji než v Evropě. Na Sibiři se celkem početně vyskytují vydry a norci, kteří jsou v severoamerické vlasti ondatry jejími hlavními nepřáteli. Tito přirození nepřátelé však nanejvýš stavy ondater regulují, nemohou je zcela zdecimovat. Ondatra nalezla v Evropě a severní Asii volný prostor, v němž nemá žádné konkurenty. Volbou potravy jsou jí nejbližší druhy hryzec vodní a bobr evropský. Hryzec je však menší, bobr naopak podstatně větší, a navíc se v zimě specializuje na kůru stromů.

Ondatra v Evropě předvedla, co se stane, jestliže je do cizího ekosystému zasazeno zvíře, které je schopné rychle se rozmnožovat a které zde nemá žádné potravní konkurenty. Dnes, devadesát let po prvním vypuštění do volné přírody, se stavy ondater v Evropě stabilizovaly a zvířata se přizpůsobila novým podmínkám tak dobře, že nelze počítat s jejich opětovným vyhubením.

Ondatra je aktivní ve dne i v noci, je-li však vystavena systematickému pronásledování, omezuje svoji aktivitu pouze na noční dobu. Nezimuje, ale v chladném ročním období se uchyluje na delší dobu do nory. Nory zakládá v křoví na břehu vodních toků, a to v podobě dlouhých chodeb, které ústí do prostorných hnízd. V případě hrází to vede k jejich poškozování. Vstupní chodby vyúsťují pod vodou, takže není snadné tyto nory objevit, jestliže je břeh strmý a voda dostatečně hluboká. Jestliže je břeh pozvolný, jako je tomu například na okrajích jezer a rybníků, budují ondatry „hrady“, které někdy dosahují značných rozměrů – mohou být až tři čtvrtě metru vysoké a průměr jejich základny může mít až jeden metr. Tyto hrady jsou však vždy postaveny z rákosí a jiných vodních či bažinatých rostlin, nikdy ne ze silných větví, jako je tomu v případě bobřích hradů. Materiál na stavbu hradů dopravují tak, že jej uchopí do zubů a doplavou s ním na místo stavby. V některých rybnících mohou hrady stát těsně vedle sebe a působit dojmem volných kolonií. Ondatry nevytvářejí žádné velké rodinné svazy jako bobři, protože ve srovnání s nimi daleko rychleji dospívají.

Ondatra je sice převážně býložravec, ale nepohrdne ani menším přilepšením v podobě živočišné stravy. Od jara do pozdního podzimu představují nejdůležitější součást potravy vodní rostliny a rostliny vyskytující se na březích rybníků, jako je rákosí, orobinec a jiné.

V zimních měsících je rostlinné potravy stále méně, někdy dokonce zcela chybí, protože mělké vody zamrzají. Ondatry se pak potápějí a požírají kořínky a oddenky rákosí a puškvorce, které obsahují hodně škrobu a jiných zásobních látek. V některých oblastech se však musejí přeorientovat na živočišnou potravu v podobě raků a škeblí. Zejména velká škeble rybničná a velevrub malířský hrají rozhodující roli pro překlenutí zimního období.

Od dubna do října může ondatra několikrát za rok po čtyřtýdenní březosti vrhnout 5–9 mláďat. Mláďata sají mateřské mléko tři týdny a ve třech až pěti měsících života jsou už sama schopna rozmnožování. Mláďata po dospění musí v důsledku výrazné teritoriality starších jedinců odejít a hledat si nové revíry.

Ondatra pižmová je i dnes ještě většinou považována za nevítaného vetřelce, kterého je třeba potírat. Mnohé námitky proti jejímu rozšíření se však při věcném prozkoumání ukazují buď jako neudržitelné, anebo jako silně přehnané. Někdy je ondatra pižmová nazývána také jako ondatra říční, což je špatné pojmenování, protože takovýto druh ze zoologického pohledu neexistuje, říční je pouze nutrie.

Ondatra není v našich podmínkách nikterak legislativně chráněná.

Zdroj: Ondatra vs. nutrie
Zveřejněno dne: 24.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: nutrie recept Manipulace s masem nutrie.

Nutrie se hned stahuje.V kožichu se nenechává...kůže se stahuje a namáčí do přípravků a pak napína. Vyčiní se.Nutrii se odstraní vnitřnosti a vše jak u králíka.Má zdravé maso, ktré se kdysi dodávalo do nemocnic...a taky se z něj dělaly výborné kobásy..vím to, protože jsme je doma měli a ne v malém množství...i zlaté nutrie :)

Zdroj: diskuze Nutrie recept Manipulace s masem nutrie.
Odesláno dne: 12.8.2017 uživatelem hana
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

NUTRIE

Rozdíl mezi ondatrou a nutrií

Nutrie říční bývá často zaměňována s ondatrou pižmovou, jisté rozdíly je ale možné vypozorovat. Nutrie má vpředu dva hlodáky oranžové barvy, ocas kulatý a kratší, než je tělo samotné. Oproti tomu ondatra tyto zuby nemá barevné, ocas je lehce zploštělý (neplést s bobrem, který má ploutev) a jeho délka bývá delší než tělo samotné.

Zdroj: Nutrie
Zveřejněno dne: 14.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: antonie mačingová

Prosím o sdělení, zda mohou být vlašské ořechy nahrazeny lískovými.
V čem je rozdíl?
Děkuji

Zdroj: diskuze Antonie mačingová
Odesláno dne: 9.1.2018 uživatelem Romana Svobodová
Počet odpovědí: 0

NUTRIE

Maso z nutrie

Maso nutrií se vyrovná masu králičímu, kuřecímu a telecímu. Po biologické stránce je dokonce lepší. Má krásně růžovou barvu a chuťově je naprosto vynikající. Při pečení je mnohem lepší než třeba králičí maso, protože tak nevysychá. V současné době se na světovém trhu významně zvyšuje zájem o toto maso, u nás však prozatím prodej vázne kvůli nedokončené legislativě. K prodeji masa z nutrií musíte mít povolení od ministerstva zemědělství. Maso můžete mít bez povolení pouze pro vlastní potřebu. V současné době se na světovém trhu významně zvyšuje zájem o toto maso. Pro výrobu masa je velmi důležité znát i růstové schopnosti zvířat, protože je nezbytné, aby nutrie dosahovaly porážkové hmotnosti v co nejkratší době. Kromě toho je to výhodné i pro produkci kožek, zvířata s rychlejším růstem budou mít v době kožešinové zralosti vyšší hmotnost, a tedy i větší kožky. Pro dosažení rychlejšího růstu a kvality masa je však nutné zajistit odpovídající výživu.

Maso z nutrií je možné koupit pouze u prodejců, kteří mají patřičná povolení. Cena masa se pohybuje od 180 Kč/kg. V současné době se toto maso nedá koupit v řeznictví, asi i z toho důvodu, že chov nutrií u nás není ještě tak rozšířený.

Zdroj: Nutrie
Zveřejněno dne: 14.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

ROZDÍL MEZI LICHOKOPYTNÍKY A SUDOKOPYTNÍKY

Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky

Jaký je rozdíl mezi lichokopytníkem a sudokopytníkem? Pokud jde o gramatiku, tak žádný, jestliže se vás budou ptát v biologii, tak velký. Ale o tom trošku více na dalších řádcích.

Zdroj: Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Zveřejněno dne: 13.7.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: bolest kloubů doplňky stravy diskuze

Ahoj, lékárnice doporučila arthrona-1000-c1 a mám s tím dobré zkušenosti. Na rozdíl od jiných předražených preparátů mi opravdu pomohla.

Zdroj: diskuze Bolest kloubů doplňky stravy diskuze
Odesláno dne: 7.3.2017 uživatelem Jana
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

NUTRIE

Recepty

Maso z nutrie se dá připravovat na různé způsoby (vaření, pečení, smažení i dušení). Jedná se o velmi dietní maso, v 80. letech bylo hojně podáváno v nemocnicích. Zde jsou pro inspiraci dva recepty:

Nutrie pečená po staročesku

Suroviny: 1 nutrie, 0,5 kg vepřového bůčku s kostí, ½ lžičky mletého zázvoru, 2 stroužky českého česneku, ¼ lžičky pepře, sůl a voda na podlití.

Postup: Nutrii očistíme, zbavíme tuku a naporcujeme. Bůček nakrájíme na kousky podle kostí. Maso potřeme česnekem, který je utřený se solí, okořeníme a dáme do pekáče. Maso podlijeme a pečeme pod poklicí asi 45 minut v troubě předehřáté na 190 °C. Poté odstraníme poklici a maso dopečeme dozlatova, během pečení maso přeléváme vypečenou šťávou.

Nutrie pečená v marinádě

Suroviny: 1 nutrie, sůl, voda. Marináda: 200 ml vody, 100 ml oleje, lžička pepře, lžička soli, lžička mleté papriky, 2 lžíce kečupu, 2 lžíce plnotučné hořčice, 2 stroužky českého česneku, 2 cibule.

Postup: Cibuli a česnek pokrájíme na jemno a smícháme se surovinami na marinádu. Do připravené marinády naložíme očištěnou a naporcovanou nutrii, kterou jsme osolili. Vše vložíme do pekáče, který dáme přes noc do lednice. Takto připravené a odložené maso vložíme do trouby předehřáté na 200 °C, pečeme pod poklicí cca 40 minut, maso trochu podlijeme, poté maso odkryjeme a pečeme dozlatova při teplotě 170 °C, během pečení maso přeléváme vypečenou šťávou.

Zdroj: Nutrie
Zveřejněno dne: 14.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: ROZDILY

Dobrý den, chtěl bych se zeptat,
jaký je rozdíl mezi vaším výrobkem ARTHRONEO a švédským výrobkem LEVASAN? Taky na klouby atd.
Děkuji

Zdroj: diskuze ROZDILY
Odesláno dne: 4.5.2018 uživatelem Libor
Počet odpovědí: 0

ROZDÍL MEZI LICHOKOPYTNÍKY A SUDOKOPYTNÍKY

Správné dělení slova sudokopytník

su-do-ko-pyt-ník

Zdroj: Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Zveřejněno dne: 13.7.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Padání vlasů

Chtěla bych se zeptat jestli maska s bílky a medem opravdu zabírá a po jaké době je videt rozdil? Děkuji

Zdroj: diskuze Padání vlasů
Odesláno dne: 4.2.2011 uživatelem Tereza
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ENDIARON NEBO IMODIUM

Rozdíl mezi léky Endiaron a Imodium

Rozdíl mezi Endiaronem a Imodiem je v tom, že Endiaron patří mezi střevní antiseptika a používá se při infekčních průjmech, kdežto Imodium patří mezi opioidní obstipancia, což jsou látky snižující motilitu střev, způsobují tedy prodloužení doby styku obsahu střeva se sliznicí a ve vyšších dávkách mohou dokonce vyvolat zácpu. Imodium zahušťuje stolici, snižuje její častost a zastavuje průjem, ale neřeší jeho příčinu.

Zdroj: Endiaron nebo Imodium
Zveřejněno dne: 26.1.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: tepová frekvence podle věku

Rozdíl výpočtu MTF podle uvedených dvou vzorečků ukazuje chybu.
1. 126 t
2. 180 t
Při věku 62 r. Tak kde je pravda ?

Zdroj: diskuze Tepová frekvence podle věku
Odesláno dne: 14.4.2018 uživatelem Nový
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ČÁSTICE - NEOHEBNÝ SLOVNÍ DRUH

Rozdíl mezi částicí a citoslovcem

Cílem citoslovce je vyjádřit pocity mluvčího, nebo navodit nějaké zvuky. Cílem částic je naznačit vztah mluvčího k výpovědi.

Zdroj: Částice - neohebný slovní druh
Zveřejněno dne: 17.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: re

dej pak určitě vědět nebo i fotky pokud jí to nebude vadit, ráda bych viděla rozdíl. Mimochodem co říkáte na mezoterapii byla jste některá na tom?

Zdroj: diskuze Re
Odesláno dne: 18.2.2015 uživatelem Sandraa
Počet odpovědí: 0

ROZDÍL MEZI LICHOKOPYTNÍKY A SUDOKOPYTNÍKY

Lichokopytník a sudokopytník – slovotvorba

Lichokopytník i sudokopytník jsou slova významově podřazená slovu kopytník. Z tohoto slova byla i vytvořena, a to složením s přídavnými jmény lichý či sudý: lich-o-kopytník; sud-o-kopytník.

Zdroj: Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Zveřejněno dne: 13.7.2016

ROZDÍL MEZI LICHOKOPYTNÍKY A SUDOKOPYTNÍKY

Lichokopytník a sudokopytník – pravopis

Kopytník, lichokopytník i sudokopytník jsou slova příbuzná k vyjmenovanému slovu kopyto, z čehož vyplývá způsob jejich správného psaní: po -p- se píše tvrdé -y-. A protože přídavné jméno lichý není vyjmenovaným slovem ani není k žádnému takovému příbuzné, píšeme po -l- měkké -i-.

Zdroj: Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Zveřejněno dne: 13.7.2016

PASTIŇÁK

Rozdíl mezi pastinákem a petrželí

Ano, nezřídka se stává, že je pastinák zaměňován za petržel. Ale rozdíly mezi nimi jsou:

  • především v chuti – petržel má mnohem ostřejší chuť než pastinák, ten je sladší a připomíná spíš mrkev;
  • ve vzhledu – i když se jejich kořeny velmi podobají, rozdíl je patrný podle nati: místo, kde vyrůstá z kořene nať, má pastinák lehce prohloubené, kdežto petržel kulaté, jasně vystouplé a oblé; u petržele roste nať téměř přes celý vršek kořene, kdežto u pastináku vyrůstá ze středu a nezabírá tak velkou část;
  • ve vůni;
  • pastinák netrpí rzivostí kořenů, roste dobře i ve vyšších polohách a dobře přezimuje na záhoně.

Zdroj: Pastiňák
Zveřejněno dne: 21.7.2014

NUTRIE

Co je to nutrie

Nutrie patří k poměrně nenáročným býložravcům. Původně osídlovaly Paraguay, Brazílii a Argentinu, kde žijí dodnes volně kolem velkých vodních toků, u nichž tvoří početné rodiny a velké kolonie. Odtud pak byly rozšířeny do celého světa. U nás se nejvíce chovaly v 70. a 80. letech, především jako kožešinová zvířata. V dnešní době se chovají pro velmi kvalitní a dietní maso.

Potrava nutrií – přes léto je základem krmné dávky zelená píce (nejkvalitnější je vojtěška). Při krmení sekanou travou je potřeba dávat pozor na zapaření. Nutrie rády okusují kukuřičné klasy, neopovrhnou pařenými brambory s travní řezankou, které zaprášíme šrotem a přidáme vitamíny a minerály. Nadměrné dávky okopanin a zeleniny u nich způsobují průjmová onemocnění a záněty žaludku. Z jadrných krmiv se nejčastěji zkrmuje pšenice, ječmen, kukuřice a oves, a to celé nebo jako sešrotovaná zrna či otruby. K okusu předkládáme dřeviny, nejoblíbenější dřevinou nutrií jsou větvičky maliníku, mladé výhony dubu i břízy. Dobře přijímají větvičky ovocných stromů, naopak bez povšimnutí minou větévky jehličnanů a černého bezu. Doplňkem stravy jsou minerály a sůl. Jako přídavek dáváme suché pečivo. Velmi důležitá je hygiena krmení. Pečivo ani zelenina nesmí být plesnivé či nahnilé. Krmnou řepu a mrkev je lépe oprat od hlíny. Protože jsou nutrie od přírody vázány na vodu, chtějí se v napájecích nádobách koupat, lze proto použít kolíkové napáječky. Denní krmná dávka pro dospělou samici (včetně ohryzu) by neměla přesáhnout 1,2 kg. U nutrií je hlavním místem trávení slepé střevo (zde se u nich projevila cekotrofie – zvířata požírají natráveninu z vlastního tlustého a slepého střeva bohatou na živiny a vitamíny, prvotní výkaly projdou znovu celým zažívacím traktem), kde probíhá mikrobiální fermentace vlákniny. Nutrie špatně tráví krmiva s vysokým obsahem vlákniny, jako je vojtěška.

Nutrie dorůstá běžně hmotnosti 5 až 10 kg (výjimečně až 15 kg) a celkové délky 80 až 90 cm, z čehož 25 až 40 cm připadá na ocas. Je přizpůsobena k vodnímu způsobu života, a to zejména kvalitní hustou srstí a plovacími blánami na zadních končetinách. Její téměř lysý a ke konci se zužující ocas je na průřezu kulatý. V poměru k celkové tělesné velikosti má nutrie malé oči a boltce. Rty nutrie se uzavírají až za řezáky, což jí umožňuje hlodání potravy i pod vodou. Zcela ojedinělé je umístění 4 až 5 párů mléčných bradavek vysoko na bocích v přední části těla, díky čemuž dokáže kojit mláďata i ve vodě. Řezáky jsou silné a zpředu svítivě oranžové, stoličky mají velmi vysoké korunky. Pravým životním prostředím nutrie jsou močály, bažiny a podmáčené břehy vodních toků či nádrží.

Populace nutrií se zvětšuje nebo zmenšuje podle počasí, je-li příliš krutá zima, nutrie trpí omrzlinami a hynou, je-li však zima mírná, nutrie se množí a zvětšují svůj areál rozšíření směrem k severu.

Zdroj: Nutrie
Zveřejněno dne: 14.11.2015

ROZDÍL MEZI LICHOKOPYTNÍKY A SUDOKOPYTNÍKY

Lichokopytník a sudokopytník – skloňování

Slovo lichokopytník je rodu mužského životného, skloňuje se podle vzoru pán. Jen pozor na odlišný tvar 6. pádu množného čísla.


jednotné číslo

množné číslo

1. pád

lichokopytník

lichokopytníci

2. pád

lichokopytníka

lichokopytníků

3. pád

lichokopytníkovi, lichokopytníku

lichokopytníkům

4. pád

lichokopytníka

lichokopytníky

5. pád

lichokopytníku

lichokopytníci

6. pád

lichokopytníkovi, lichokopytníku

lichokopytnících

7. pád

lichokopytníkem

lichokopytníky

Zdroj: Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Zveřejněno dne: 13.7.2016

ROZDÍL MEZI LICHOKOPYTNÍKY A SUDOKOPYTNÍKY

Správné dělení slova lichokopytník

li-cho-ko-pyt-ník

Slovo sudokopytník je rodu mužského životného, skloňuje se podle vzoru pán. Jen pozor na odlišný tvar 6. pádu množného čísla.


jednotné číslo

množné číslo

1. pád

sudokopytník

sudokopytníci

2. pád

sudokopytníka

sudokopytníků

3. pád

sudokopytníkovi, sudokopytníku

sudokopytníkům

4. pád

sudokopytníka

sudokopytníky

5. pád

sudokopytníku

sudokopytníci

6. pád

sudokopytníkovi, sudokopytníku

sudokopytnících

7. pád

sudokopytníkem

sudokopytníky

Zdroj: Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Zveřejněno dne: 13.7.2016

NUTRIE

Chov nutrií

Nutrie můžeme chovat v párech, kdy máme v ubikaci samce spolu se samicí. Tady ovšem může vzniknout samcův nezájem o samici. Při tomto způsobu nedáváme k sobě temperamentní jednice, protože by docházelo k ostrým střetům. Další možností je oddělený chov samců a samic, kdy chováme skupinku samiček a k samci je připustíme až v době říje. Výhodou je jasná evidence páření. Chov ve skupinách znamená polygamní chov velkého počtu samic s několika samci. Zde je nutná pravidelná kontrola březosti samic. Samice ve vyšším stupni březosti je lépe oddělit a ke skupině je vrátit až po čtvrtém týdnu, tedy po odstavu mláďat. Dalším způsobem je chov harémový, kdy se spolu chová maximálně osm samic a jeden samec. Prostorové podmínky obecně musí být dostatečné, jelikož hrozí vzájemné střety.

Nutrie se chovají zpravidla v drátěných klecích s velikostí ok 3 x 3 cm. Klec má být dlouhá 2,5–3,5 m, široká 1,5 m a vysoká 80 cm. Jednotlivé klece oddělujeme neprůhlednými mezistěnami, aby se nutrie vzájemně neznepokojovaly. Podlahu stavíme buď cihlovou, nebo betonovou se spádem k betonové nádrži, která má mít rozměr 1,5 x 1,5 m a hloubku 50 cm. Nádrž musí být snadno přístupná, s dostatkem čisté vody, protože nutrie je původem vodní hlodavec. Výhodné je situovat chov v blízkosti vodního zdroje. Nesmíme však zapomenout na vybudování odpadní strouhy, protože v nádržích musíme vodu často měnit. Důležité je, aby nutrie měla ve vodě dostatek prostoru. Klec nebo výběh vybavíme dřevěnou budkou, nejlépe s předsíňkou a prostorem pro hnízdo. Budka by se měla denně vystlat novou slámou. Vchod do budky opatříme kulatými otvory, připomínajícími noru. Otvory upravíme na velikost 20 x 24 cm a překryjeme pytlovinou.

Do plemenitby zařazujeme samičky v šesti až sedmi měsících, kdy dosahují hmotnosti 3,5 až 4 kg, zatímco samce v šesti až osmi měsících, při hmotnosti 4 až 4,5 kg. Říje se u nutrie projevuje neklidem, běháním po výběhu a častým močením, trvá 1 až 3 dny a opakuje se každých 28 dní. Samice mívají dva vrhy do roka. Nutrie mívá 3 až 7 mláďat, která se rodí osrstěná a po narození hned vidí a slyší. Kojena jsou 2 až 3,5 týdne, poté je matka přirozeně odstaví. Samice se v chovu nechávají do 4 let, samci do 6 let. Pokud má matka málo mléka, pak přikrmujeme mláďata vařenicí z ovesných vloček a mléka. U nutrií je výhodou, že bezprostředně nereagují na příbuzenskou plemenitbu, přesto déle trvající nebo častější příbuzenská plemenitba může být příčinou poklesu plodnosti. Dospělé nutrie krmíme nejlépe dvakrát denně, přičemž větší část by měly dostat večer.

Při začínajícím chovu dochází k poměrně velkým úhynům, a to i za předpokladu, že jsou dodrženy základní podmínky chovu.

Zdroj: Nutrie
Zveřejněno dne: 14.11.2015

ROZDÍL MEZI PASTINÁKEM A PETRŽELÍ

Použití pastináku v kuchyni

Pastinák má chuť podobnou sladší petrželi. Konkrétně má mléčně jemnou chuť s cukernatými a kořenovitými podtóny. Pastinák lze konzumovat syrový či tepelně upravený (stejně jako jinou kořenovou zeleninu). Jí se vařený, zapečený, osmažený či dušený, přidává se do polévek, omáček a představuje i ideální přílohu k masu. Hodí se také do šťouchaných brambor, ke kuřeti a na přípravu pyré. Plody mohou být použity dokonce jako koření do polévek či omáček.

Zdroj: Rozdíl mezi pastinákem a petrželí
Zveřejněno dne: 24.6.2015

SURFINIE

Petúnie versus surfinie

Petúnie a surfinie jsou si hodně podobné. Jak vzhledem, tak požadavky na pěstování. Surfinie jsou vlastně takové natažené, převislé petúnie. Petúnie si na rozdíl od surfinií můžete vybrat buď vzpřímené, nebo převislé a škála barev, v nichž byly petúnie vyšlechtěny, je také mnohem větší než u surfinií. Co ale naopak petúnie u surfinií nikdy nedoženou, jsou ty nádherné i více než metrové barevné záclony květů. To je asi celý takový malý „boj“ mezi těmito dvěma rostlinami.

Zdroj: Surfinie
Zveřejněno dne: 17.12.2015

ROZDÍL MEZI LICHOKOPYTNÍKY A SUDOKOPYTNÍKY

Lichokopytník a sudokopytník – věcný význam

Nalistujete-li Slovník spisovného jazyka českého, najdete tam toto vysvětlení: lichokopytník je savec s lichým počtem (1 nebo 3) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zoologicky jsou lichokopytníci řád Perissodactyla (například kůň, tapír, nosorožec). Sudokopytník je pak savec se sudým počtem (dvou nebo čtyř) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zoologicky jsou sudokopytníci řád Artiodactyla (například prase, kráva, jelen).

Toť asi vše o lichokopytnících a sudokopytnících z češtinářského hlediska.

Zdroj: Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Zveřejněno dne: 13.7.2016

NEMOCI U SRNEK

Záměna srny/ srnce a laně/jelena

A právě při takovýchto setkání může u laiků dojít k záměně srny a srnce s laní a jelenem. K záměně dochází také i u mláďat, kdy se řeší, jestli mládě srny, je srnče nebo kolouch. Správná odpověď je pak srnče. Matkou koloucha je laň. Sice oba druhy patří do řádu jelenovitých, a tak mají společné znaky, ale jsou věci, v nichž se také liší.

Srna a laň mají podobnou postavu, která je štíhlá s dlouhými nohama a krátkým ocasem. Rozdíl je ale ve váze a velikosti. Zatímco váha jelena a tedy i laně se pohybuje kolem 150 - 200 kg, tak u srny a srnce se váha pohybuje jen kolem 15 – 35 kg. Srna je také výrazně menší než laň.

Srna a laň mají také společné to, že ani srna ani laň nemá parohy (kostěné útvary na hlavě, kterou jsou většinou rozvětvené) na rozdíl od jejich samců, tedy od srnce a jelena. Parohy srnce se ale nerozkládají do stran, naopak vedou přímo nad hlavou zvířete a nejsou ani tak vysoké (zhruba 30 m). U jelena naopak parohy rostou do šířky a mohou mít mnohem více větví. U samců je také rozdíl v hřívě, kterou mají pod krkem. Jelen ji má více chlupatou, na rozdíl od srnce, u něhož se jeho „hříva“ v podstatě nijak neliší od zbytku srsti.

Rozdíl je také ve tvaru hlavy, kdy srnec má hlavu menší a také má menší čenich. Jelen má naopak lebku velkou a protáhlou. Rozdíl je také v dokončení výměny chrupu. U srny je chrup vyměněn do 15. měsíce života, u laně je to až ve 30. měsíci života.

Rozdíl mezi nimi je také v ocasech a v barvách pozadí. Zatímco srnec a srna mají ocas krátký a bílý, a okolí ocasu (obřitek známý také jako „zrcátko“) je také bílé, u srn dokonce zde může být srst i načechraná, tak laň má barvu srsti na obřitku více nažloutlou a toto zrcátko je také větší než u srny.

Kromě vzhledu se liší ale i ve stravě, laň se stravuje především trávou, kterou pase na loukách, srna naopak dává přednost listům keřů a stromů. Od toho se odvíjí i fakt, kde tato zvěř původně žila. Laně a jeleni se původně nacházeli více v bezlesích oblastech, zatímco srny a srnci žili více v lesích.

Zdroj: Nemoci u srnek
Zveřejněno dne: 16.8.2017