Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

OTOK

  

SVRAB

  

RAKOVINA

  

NEMOCI JAZYKA

  
Téma

NEUROVEGETATIVNÍ DYSTONIE

Léčba

Způsob léčby určí odborný lékař na základě individuálního vyšetření. Existují i různé podpůrné terapie, které směřují ke zlepšení celkového psychického stavu. Jsou to například:

  • pobyty v některých lázeňských zařízeních, která mají neurovegetativní dystonii v seznamu léčených diagnóz,
  • vodoléčba (skotské střiky),
  • léčba světlem,
  • jóga,
  • aromaterapie,
  • různé bylinné kúry,
  • zvýšený příjem vitamínů.

Zdroj: Neurovegetativní dystonie

Diskuze

V diskuzi CERVIKÁLNÍ DYSTONIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Člověk.

Zkurvena zapicena nemoc na kterou není ani plný invalidního,hlavně že jdou miliardy na Araby.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Žváčková Martina.

Dobrý den,jmenuji se Martina.Je mi 45 let a Cervikální dystonií jsem onemocněla asi tak před rokem.Pobolívání za krkem,mírné stahování hlavy doprava.Nyní jsem ve fázi,kdy si musím hlavu neustále držet,jakmile ji pustím okamžitě ji mám přilepenou na pravém rameni.Už mám dokonce za sebou 2 krát sadu Botulotoxinových injekcí,ale zatím se žádný zázrak ,jak jsem tajně doufala nekonal.Další injekce mě čekají v dubnu,doufám,že zaberou.Stačí ,když si nebudu muset držet hlavu. Všechny vás zdravím a hlavně držte se .

Zdroj: diskuze Cervikální dystonie

Vitamíny

Doporučuje se pravidelná konzumace čerstvé ovocné šťávy s obsahem vitamínu C (pomeranče, citrony a grapefruity), který pomáhá obnovit přirozenou odolnost organismu. Osvědčilo se tento druh výživy oživit potravinovými doplňky, jako jsou melasa (třtinový sirup), pšeničné klíčky, kvasnice, mořské řasy a jiné potraviny na této bázi.

Zdroj: Neurovegetativní dystonie

Diskuze

V diskuzi CERVIKÁLNÍ DYSTONIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Člověk.

Zkurvena zapicena nemoc na kterou není ani plný invalidního,hlavně že jdou miliardy na Araby.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivca.

Já mám dystonii již několik let. Začátek postupný nenápadný. Botox zabíral a já jsem byla téměř zase znovu zdravá. Bohužel po 3 letech přestal fungovat a dystonie se mi razantne zhoršila. Cvicim, zkouším opravdu cokoli, ani nechci pomyslet co mě tato nemoc stála. Čínská medicína, masáže, bylinky, různá odblokování, akupunktura, fyzioterapeut....Invalidní důchod jsem nedostala. Ale práce a denní starosti mi alespoň částečně dávají zapomenout na tuto nemoc.

Zdroj: diskuze Cervikální dystonie

Příznaky

Tito lidé trpí srdeční arytmií, trachykardií (zvyšuje se jim tepová frekvence), mají pocit, že právě prodělávají infarkt myokardu. Trápí je zažívací potíže – průjmy, meteorismus ve střevech, mají žaludeční neurózu. Někdy se jim nedostává dechu, dostávají „škytavku“. Mají příznaky nějakého orgánového onemocnění, ale při prohlídce nejsou žádné patologické změny shledány.

Může je dále trápit:

  • bolest hlavy,
  • pocení rukou,
  • v jistých situacích se objevuje ruměnec v obličeji, pálení uší,
  • sucho v ústech,
  • občasné poruchy vidění,
  • pálení žáhy, křeče kolem žaludku,
  • píchání v boku,
  • pocit horečky,
  • plačtivá nálada,
  • pocit, že jsou vážně nemocní a že nikdo jejich obtíže nechápe.

To vše mohou být příznaky neurovegetativní dystonie.

Neurovegetativní dystonie znamená poruchu dráždivosti parasympatických a sympatických nervových systémů. Parasympatické a sympatické nervy jsou v hladkých svalech a nemůžeme je vůlí nijak ovlivnit. Působí protichůdně – parasympatické vyvolávají klid a regeneraci orgánů, sympatické zvyšují jejich výkon.

Neurovegetativní dystonie vzniká při poruše rovnováhy působení těchto nervů. Neurovegetativní dystonie může být příčinou toho, že má postižený pocit, jako by trpěl onemocněním nebo poruchou orgánů. Příznaky bývají velmi podobné, skutečné onemocnění vyloučí až odborné vyšetření.

Protože se ale může jednat o skutečné onemocnění orgánu (srdce, trávicí trakt a podobně), je třeba lékaře vyhledat při opakování problémů.

Zdroj: Neurovegetativní dystonie

Bylinky na neurovegetativní dystonii

Na neurovegetativní dystonii se používají tyto bylinky:

  • majoránka, bazalka, levandule nálev – samostatně nebo v kombinaci;
  • hloh – nálev, tinktura nebo tekutý extrakt;
  • sluncovka kalifornská jako tekutý produkt – 50 kapek třikrát denně;
  • lípa – nálev nebo glycerinový výluh z pupenů;
  • puškvorcová tinktura – 10 kapek třikrát denně;
  • andělka a puškvorec v prášku – od každého 1 lžička třikrát denně;
  • heřmánkový květ – 1 kávová lžička na 1 šálek vroucí vody, nechat louhovat 10 minut.

Zdroj: Dystonie

Diskuze

V diskuzi CERVIKÁLNÍ DYSTONIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Člověk.

Zkurvena zapicena nemoc na kterou není ani plný invalidního,hlavně že jdou miliardy na Araby.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.

Dobrý den Martino,četla jsem váš příspěvek s cervikální dystonií.Mně tuto nemoc potvrdily letos v lednu.Zajímá mne,jestli je u vás nějaké zlepšení a zda opravdu během roku z mírných problémů,máte hlavu až na rameni?Je mi to líto a také samozřejmě nevím,jak u mne nemoc bude postupovat.děkuji Jana

Zdroj: diskuze Cervikální dystonie

Neurovegetativní dystonie

Neurovegetativní dystonie je porucha dráždivosti sympatických a parasympatických nervových systémů. Může vést k neovladatelné hyperaktivitě některého orgánu a k jeho funkčním poruchám. Jde o zcela odlišnou poruchu než spazmofilie (sklon ke křečím), přestože příznaky někdy bývají podobné.

Projevy onemocnění:

  • bolesti hlavy, zejména na vrcholku lebky;
  • sucho v ústech nebo naopak přílišná tvorba slin;
  • poruchy vidění;
  • nevolnost, pálení záhy, nadmutí žaludku;
  • nadýmání břicha, plynatost, meteorismus (střevní plyny);
  • tachykardie (bušení srdce), pocit tepání v krčních tepnách;
  • píchání v boku;
  • ojedinělý průjem;
  • zívání;
  • polakusurie (časté nucení močit, mnohdy bez skutečné potřeby);
  • pocit horečky, pocit horka na ušních boltcích;
  • náhlé snížení tlaku provázené nevolností (pocením, hučením v uších, poruchy vidění);
  • záchvaty pláče a citové nepohody.

Příčinou onemocnění mohou být některé nervové poruchy, nespokojenost nebo mírná úzkost mohou vyvolat psychosomatické onemocnění, které je fyzicky zjistitelné vyšetřovacími metodami, nebo vyvolat neurovegetativní dystonii, kdy se jedná spíše o funkční poruchy orgánů fyzicky nepostižených.

Zdroj: Dystonie

Vitamíny a neurovegetativní dystonie

Na zlepšení celkového stavu: třezalka tečkovaná (tinktura, tekutý nálev); ploštičník (tekutý extrakt)

Proti bolestem hlavy: mařinka vonná, máta, sporýš lékařský (nálevy)

Nevolnost, sucho v ústech: zázvor (rostlina nebo nálev), máta, libeček

Poruchy vidění: levandule (silice)

Trávicí obtíže: vlaštovičník, zemědým (tekuté extrakty), alpinie lékařská (galgán; tinktura), koriandr, kmín, fenykl, estragon (silice), kopr (tinktura) kardamom (silice), máta (nálev)

Proti bušení srdce: hloh (květy/plody) meduňka, chmel (nálev)

Proti častému močení: cibule, rdesno peprník (tekutý extrakt), spolu i s révou vinnou cv. Purpurea

Proti citové nevyrovnanosti: měrnice černá, locika jedovatá, třezalka mařinka vonná, štírovník růžkatý (matečné tinktury nebo úlevy) – samostatně nebo v kombinaci

Také nezapomínejte na hořčík.

Zdroj: Dystonie

Pálení jazyka s bolestí zad

Cervikální dystonie (torticollis) je mimovolní dystonická aktivita krčních svalů, která vede k poruše postavení hlavy a krku. Je nejčastějším typem fokální dystonie. Pro toto onemocnění se užívá i termín spastická torticollis. Způsobuje mimovolní dystonickou svalovou aktivitu krčních svalů, což vede k poruše postavení hlavy a krku. K nejčastěji postiženým svalům patří m. sternocleidomastoideus, m. splenius capitis, m. trapezius, m. semispinalis capitis, m. semispinalis cervicis, m. levator scapulae a mm. scaleni, které dohromady vytvářejí svalový vzorec vedoucí ke specifickému klinickému obrazu. Cervikální dystonie může začít v kterémkoliv věku, nejčastěji se vyskytuje mezi 20.–40. rokem. Onemocnění cervikální dystonií začíná většinou pozvolna, pacient zpočátku pociťuje nepříjemné napětí v oblasti krčních svalů, často spojené s bolestmi, postupně dochází ke stáčení nebo uklánění hlavy. Mezi doprovodné symptomy patří bolesti ramen a krku, pocit pálení jazyka. Pacient může trpět závratěmi z nepřirozené polohy hlavy, objevuje se porucha prostorové orientace a polykání. Může být přítomen i takzvaný dystonický třes. Při diagnóze cervikální dystonie se vychází z pacientovy anamnézy, vylučuje se sekundární příčina potíží, pacient se sleduje v klidu i při pohybu, zkouší se pasivní a aktivní pohyby, hodnotí se svalové postižení, určuje svalový vzorec a klinický obraz dle TWSTRS (Toronto Western Spasmodic Torticollis Rating Scale), který se využívá i ke zhodnocení efektu léčby.

Zdroj: Co znamená pálení jazyka a bolest zad

Dystonie

Dystonie je syndrom, který může mít řadu příčin. Podle etiologie se dystonie dělí na primární (idiopatické) se sporadickým nebo familiárním výskytem, u nichž se kromě dystonie ještě může objevit třes, ale ostatní klinický nález je normální. Do skupiny primárních dystonií patří i takzvané dystonie plus syndromy nejčastěji v kombinaci s parkinsonismem nebo myoklonem. Heredodegenerativní dystonické syndromy jsou podmíněny geneticky, obvykle u nich dominuje dystonie a jsou spojeny s výskytem dalších neurologických (další extrapyramidové, pyramidové, cerebelární léze periferního motoneuronu a myopatie) i jiných příznaků (poruchy chování, kognitivní deficit, hepatopatie, splenomegalie) podobně jako sekundární dystonie, které ale nejsou podmíněny geneticky.

U primárních dystonií se zpočátku abnormní svalová aktivita objevuje jen při určitém pohybu (task specific) a teprve později se vyskytuje i v klidu. Naopak u sekundárních dystonických syndromů se dystonie v klidu vyskytuje již od počátku. Hemidystonie má téměř vždy sekundární původ. Pro dystonii je při elektromyografii typická trvalá mimovolní svalová aktivita, obvykle nepravidelného charakteru. U fokálních a segmentálních dystonií je nutno elektroencefalograficky vyloučit epileptický původ.

V diferenciální diagnostice dystonií postihujících cervikokraniální oblast je třeba odlišit faciální hemispasmus, který není přiřazován k dystonickým syndromům, dále choreu, tiky a psychogenní původ. Hemispasmus se klinicky projevuje záškuby periorbitálního a často i periorálního svalstva včetně m. platysma. Záškuby mohou být nepravidelné a i v salvách. Velmi vzácně se vyskytuje bilaterálně. Hemispasmus se objevuje při fokálním postižení n. facialis (například kontaktem s a. cerebellaris posterior inferior) nebo po jeho periferní paréze.

Etiologie dystonických syndromů

Primární sporadické dystonie:

  • cervikální dystonie (torticollis)
  • blefarospasmus
  • grafospasmus
  • oromandibulární dystonie
  • laryngeální dystonie
Primární hereditární dystonie (dystonie plus syndrom):
  • progresivní torzní dystonie (Oppenheim)
  • doparesponzivní dystonie (Segawa)
  • myoklonická dystonie
Dystonie v rámci herododegenerativních onemocnění:
  • Wilsonova nemoc
  • Parkinsonova nemoc
  • Huntingtonova nemoc
  • progresivní supranukleární obrna
  • mnohotná systémová atrofie
  • kortikobazilární ganglionická degenerace
  • deficit pantoteinát kinázy
  • spinocerebelární ataxie
  • juvenilní parkinsonismus
  • mitochondriální poruchy
Sekundární dystonie:
  • perinatální trauma
  • poléková (dopaminergní medikace, antipsychotika, antikonvulziva)
  • encefalitida
  • kranicerebrální trauma
  • hypoxie
  • fokální léze míchy a mozku
  • periferní léze
  • úraz elektrickým proudem
  • intoxikace (methanolem, oxidem uhelnatým, manganem)
  • hypoparatyreóza
  • psychogenní

Léčba

V léčbě fokálních dystonií je lékem první volby botulotoxin. U generalizovaných a torpidních dystonických syndromů lze perorálně podle snášenlivosti vyzkoušet benzodiazepiny (klonazepam, diazepam, tetrazepam), anticholinergika (procyklidin od 3x 2,5 mg až do 60 mg denně, biperiden od 2x 1 mg až do 16 mg denně ve třech dávkách), karbamazepin a tetrabenazin (od 2x 12,5 mg až do 200 mg denně ve 3 dávkách), který není toho času v ČR registrován. Baklofen lze podávat perorálně (40–180 mg denně) i kontinálně intrathekálně. Efektní může být hluboká mozková stimulace nebo selektivní léze (rizotomie, pallidotomie, thalamotomie). U dystonií s počátkem v dětském věku, adolescenci, ale i před 45. rokem je nutno vyzkoušet odpovídavost na L-DOPA (150–500 mg alespoň měsíc) a vyloučit Wilsonovu nemoc.

Zdroj: Co způsobuje třes hlavy

Léčba

Lékem volby cervikální dystonie je botulotoxin A, který se aplikuje lokálně do svalů trpících dyskinezí, a to na základě klinického a palpačního vyšetření nebo pod EMG kontrolou. Efekt léčby trvá většinou 3 měsíce, potom je nezbytné aplikaci opakovat. Léčba může být komplikována změnou svalového vzorce dystonie nebo tvorbou neutralizačních protilátek proti botulotoxinu A, potom je nutno opakovat celý elektrodiagnostický vyšetřovací protokol a k léčbě použít jiný sérotyp botulotoxinu. Dále se provádí cvičení a rehabilitace. Pomoci může i holistický lékař, jako je homeopat či lékař tradiční čínské medicíny. Tito odborníci posuzují děje v těle komplexněji.

V průběhu léčby botulotoxinem je dobré se vyhnout podávání jiných medikamentů, aby bylo možno ohodnotit efekt léčby botulotoxinem a stanovit prognózu této terapie. Je však možno podávat analgetika a běžná antiflogistika/antirevmatika proti bolestem, které většinu pacientů s cervikální dystonií trvale obtěžují. Samostatným problémem je vznik sekundární rezistence na léčbu botulotoxinem A, většinou z důvodu tvorby neutralizačních protilátek právě proti botulotoxinu A. Tato svízelná situace je obtížně řešitelná, nejčastěji je zvolen přechod na jiný sérotyp, a to botulotoxin B. Nese to však s sebou opakovaně potvrzené riziko závažných nežádoucích účinků, jako je například generalizovaná slabost, dysfagie a generalizovaná dysautonomie.

Zdroj: Co znamená pálení jazyka a bolest zad

Cervikální dystonie

Cervikální dystonie představuje jednostranné svalové strnutí šije, zahrnuté do skupiny dystonických syndromů (charakteristických náhlými neobvyklými změnami svalového tonu: mimovolné pohyby, svalové napětí, záškuby, třes). Často jde o vrozenou vadu, která je způsobená jednostranným zkrácením svalu – kývače hlavy (musculus sternocleidomastoideus) a horními částmi trapézového svalu. Méně obvyklá je získaná forma při zánětlivých procesech v krční oblasti, blokádách v oblasti krční páteře, úrazech krční páteře či při některých onemocněních centrální nervové soustavy. Nejčastější je však porucha mimovolní svalové aktivity neznámé příčiny.

Onemocnění začíná spíše pomalu. Nejprve dochází k pocitu napětí „za krkem“, které se později mění v bolest pouze po fyzické námaze. V další fázi nastupuje bolest po dobu celého dne, kdy pacient vyklání hlavu na jednu stranu bez svého vědomí (obvykle to zpozoruje jeho okolí). Terapie křečovitých stahů svalů k jedné straně je z neurologického hlediska známá svou rezistencí vůči medikamentózní léčbě.

V minulosti bylo onemocnění indikací k chirurgické léčbě, bohužel s téměř žádným pozitivním efektem. V dnešní době je principem léčby dosažení co největšího uvolnění postižených svalů. To umožňuje antagonistickým svalům (svalům s funkcí opačného pohybu) pomocí kompenzačního mechanismu stočit krk a hlavu do přirozené polohy. Při terapii je však nutné použít botulotoxin A. Využitím speciálních fyzioterapeutických metod lze nacvičit mechanismus korekce abnormálního postavení krku a hlavy s úmyslným pohybem pacienta tak, aby byl schopen volním úsilím poměrně snadno uvést hlavu do střední roviny a setrvat v ní. S pravidelnou fyzioterapií je možné rovněž prodlužovat periody mezi aplikacemi spolu se snižováním dávek botulotoxinu. Také je možné použití „rázové vlny“ na stažení bolestivosti svalů, křečových spazmů a zánětlivé reakce v tkáni.

Zdroj: Dystonie

Neurovegetativní systém

Autonomní nervová soustava (ANS) nebo také vegetativní soustava je součástí periferního nervového systému, jehož úlohou je udržovat optimální vnitřní podmínky organismu (homeostázu). Tato činnost je vykonávána bez vědomé činnosti jedince. Autonomní nervová soustava udržuje srdeční a dýchací frekvenci, vykonává proces trávení, pocení, močení, tvoří sliny, ovládá průměr zornice, má důležitou úlohu v pohlavním vzrušení. Ačkoliv je nejvíce činností nevědomých, některé, jako proces dýchání, pracují v součinnosti s vědomými procesy. Hlavními součástmi autonomní nervové soustavy jsou senzorický systém, motorický systém (sestávající z parasympatického a sympatického systému) a enterický nervový systém. Pojem autonomní nervový systém by se dal jednoduše definovat jako „organizované skupiny senzorických a motorických neuronů, které inervují útroby“. Tyto neurony tvoří reflexní oblouky, z nichž část zasahuje do mozkového kmene, konkrétně do jeho části zvané prodloužená mícha. Pokud je poškozen pouze centrální nervový systém (CNS), život je stále možný, neboť nejsou zasaženy jeho hierarchicky podřízené části řídící činnosti kardiovaskulární, trávicí a dýchací soustavy.

Sympatikus a parasympatikus obvykle pracují protichůdně. Jejich vztah však není absolutně antagonistický, neboť se často navzájem doplňují. Ne zcela platí představa, že sympatikus funguje jako „akcelerátor“ a parasympatikus jako „brzda“. Sympatikus se především účastní dějů vyžadujících okamžité reakce, zatímco parasympatikus dějů probíhajících v celkovém tělesném klidu. Z toho důvodu se k sympatiku pojí heslo: bojuj, nebo uteč; a k parasympatiku: odpočívej a zažívej. Celkově jsou tedy sympatikus a parasympatikus systémy, které (obvykle v protichůdném vztahu) regulují životní funkce jednotlivých orgánů za účelem dosažení homeostázy.

Sympatikus je zodpovědný za okamžité reakce organismu na hrozící nebezpečí:

  • mobilizuje zásoby energie a inhibuje proces trávení;
  • odvádí krev z trávicí soustavy a z kůže (mechanismem je vazokonstrikce);
  • zvyšuje perfuzi (průtok krve) kosterní a srdeční svalovinou a plícemi (perfuze kosterní svaloviny může být zvýšena až o 1 200 %);
  • dilatuje (rozšiřuje) bronchioly (průdušinky), což zvyšuje alveolární výměnu plynů;
  • zvyšuje srdeční frekvenci a kontraktilitu kardiomyocytů (srdečních svalových buněk), čímž zvyšuje celkový výkon srdce – především do kosterních svalů může proudit zvýšené množství krve;
  • dilatuje zornice, čímž zvyšuje množství světla vstupujícího do oka na sítnici;
  • mění akomodací dioptrickou mohutnost čočky tak, aby světelné paprsky dopadaly na sítnici, zaostřuje tak obraz při pohledu na objekty v různé vzdálenosti;

Parasympatikus zajišťuje činnost organismu v klidu a bezpečí:

  • zařizuje zklidnění celkové činnosti organismu (přechod z vlivu sympatiku);
  • stimuluje proces trávení;
  • dilatuje cévy vedoucí do gastrointestinálního traktu (GIT je trávicí soustava), čímž zvyšuje perfuzi jeho jednotlivých oddílů – toto je důležité při trávení, protože jednotlivé části GIT mají v průběhu trávení zvýšené nároky na zásobování nejen živin, kyslíku, ale i vody pro tvorbu trávicích šťáv;
  • může kontrahovat bronchioly, čímž sníží úroveň alveolární výměny plynů – toto koná za běžných okolností ve stavu, kdy organismus potřebuje málo kyslíku;
  • během akomodace způsobuje zúžení zornic a čoček;
  • stimuluje sekreci slin a zrychluje peristaltiku;
  • řídí plnění erektilních orgánů krví (tedy jejich erekci) cestou nervi splanchnici pelvici (pánevních útrobních nervů), jejichž neurony mají těla v křížovém oddílu míchy (konkrétně S2-S4).

Zdroj: Dystonie

Použití botoxu

Injekce botulotoxinu blokují určité signály z nervů, zejména signály, které jsou propojeny se svalovou činností. Nejběžněji se botox používá k dočasnému uvolnění obličejových svalů, které způsobují vrásky, a to:

  • mezi obočím;
  • pod očima;
  • na čele – vodorovné čáry, které se tvoří pohybem obočí.

Botulotoxin se používá nejen ke kosmetickým účelům pro zlepšení vzhledu, ale také k léčbě některých funkcí těla, například:

  • cervikální dystonie – jedná se o bolestivý stav, který nejčastěji způsobuje svalovou bolest krku; dochází k problémům s otáčením hlavy;
  • povadlé oko – je nejčastěji způsobeno nerovnováhou svalů odpovědných za pohyby oka; to může mít za následek šilhání;
  • svalové kontrakce – jsou podobné dětské mozkové obrně, způsobují stáhnutí svalů směrem k centru;
  • hyperhidróza neboli nadměrné pocení – k tomuto stavu dochází zvýšením tělesné teploty, aniž byste prováděli nějakou činnost, u některých lidí způsobuje doslova řinutí potu z rukou;
  • chronická migréna – pokud trpíte migrénou více než 15 dní v měsíci, injekce botulotoxinu může pomoci se snížením frekvence bolesti hlavy;
  • dysfunkce močového měchýře – injekce botulotoxinu pomáhá se snížením inkontinence, která je způsobena hyperaktivitou močového měchýře.

Zdroj: Injekce botoxu

Bylinky

Ke zlepšení celkového stavu přispívají i bylinky, a to při vnitřním použití. Používá se například:

  • majoránka, bazalka, levandule – nálev: samostatně nebo v kombinaci,
  • hloh – nálev, tinktura nebo tekutý extrakt,
  • sluncovka kalifornská – 50 kapek třikrát denně,
  • lípa – nálev nebo tinktura z pupenů,
  • puškvorec – tinktura: 10 kapek třikrát denně,
  • andělika a puškvorec – prášek: od každého třikrát denně,
  • heřmánek – květ: 1 kávová lžička na 1 šálek vroucí vody, nechat louhovat 10 minut,
  • třezalka tečkovaná – tinktura, tekutý nálev,
  • ploštičník – tekutý extrakt.

Proti bolesti hlavy: mařinka vonná, máta, sporýš lékařský (nálevy).

Nevolnost, sucho v ústech: zázvor (rostlina nebo nálev), máta, libeček.

Poruchy vidění: levandule (silice).

Trávicí obtíže: vlaštovičník, zemědým (tekuté extrakty), galgán obecný (tinktura), koriandr, kmín, fenykl, estragon (silice), kopr (tinktura), kardamom (silice), máta (nálev).

Proti horečce: sporýš lékařský (nálev).

Proti průjmům: kvajáva (Psidium guajava, tekutý extrakt), brusinka (glycerinový macerát z mladých výhonku).

Proti bušení srdce: hloh (květy, plody) meduňka, chmel (nálev).

Proti častému močení: cibule, rdesno peprník (tekutý extrakt), spolu i s révou vinnou cv. Purpurea.

Proti citové nevyrovnanosti: měrnice černá, locika jedovatá, třezalka, mařinka vonná, štírovník růžkatý (matečné tinktury nebo nálevy) samostatně nebo v kombinaci.

Také je účinná fytobalneoterapie.

Fytobalneoterapie je terapie pomocí bylinných lázní. Přináší relaxaci nejen pro unavené tělo, ale i pro vaši psychiku. Voňavé koupele se používaly již v dávných dobách, zejména mezi bohatou vrstvou, která si mohla takový luxus dovolit. Samozřejmě i ti chudší si občas do koupele přidávali různé bylinky, a to zejména po těžkých nemocech a dlouhotrvajících nepříznivých stavech. Přidávání bylin do koupele neztratilo své opodstatnění ani v dnešní době plné moderních výdobytků. Nejen lidoví léčitelé, ale i lékaři vědí, že fytobalneoterapie působí příznivě na organismus a vyvolává příjemné pocity i v naší mysli. Vždyť komu by bylo proti srsti ponořit se do teplé vody plné voňavých bylinek a zrelaxovat své tělo po těžkém a hektickém dnu? Fytobalneoterapii dnes nabízí většina lázeňských domů či relaxačních center, vychutnat si ji ale můžete i v klidu domova. Podívejme se tedy na tento druh terapie blíže.

Při fytobalneoterapii dochází k mechanickému a termickému působení mezi lidským tělem a látkami obsaženými ve vodní lázni. Tyto procesy působí současně profylakticky a léčebně a celkově posilují organismus. Po absolvování terapie se sice můžete cítit unaveně, malátně, ale jde jen o krátkodobý důsledek terapie, který po pár dnech úplně zmizí a vy se budete cítit jako znovuzrození a plní energie.

Navzdory svým pozitivním účinkům není tato forma terapie či relaxace vhodná pro každého. Vyhnout by se jí měli pacienti s poruchami štítné žlázy, tuberkulózou, anémií a s prudkými zánětlivými stavy. Při fytobalneoterapii je vždy nutná konzultace s lékařem.

Bylinné lázně se dělí na celkové (vanové) a částečné, které se aplikují na určitou část těla, například chodidla, záda. Obvykle trvají od 10 do 30 minut, výjimečně i déle podle stavu pacienta. Do lázně se obvykle přidává 300–800 gramů bylin. Doporučená teplota je 34–38 °C.

Lázně bývají nejčastěji silicové, které využívají léčivé účinky silic, například smrkové, heřmánkové, eukalyptové nebo tříselné, nebo tříslovin, například šalvějový list či dubovou kůru. Zároveň působí dezinfekčně a protizánětlivě.

Bylinné lázně jsou vhodné v každém období, zvlášť pozitivní účinek mají právě během zimy, kdy se pomocí nich zahřejeme a ozdravíme celé tělo.

Zdroj: Neurovegetativní dystonie

Příznaky

Huntingtonova nemoc způsobuje pohybové problémy, poznávací (kognitivní) a psychiatrické poruchy se širokým spektrem příznaků. Příznaky jsou individuální. Některé poruchy jsou více dominantní, jiné mají větší vliv na funkční schopnost či průběh nemoci.

Poruchy hybnosti

Pohybové poruchy spojené s Huntingtonovou chorobou zahrnují mimovolní pohyby a znehodnocují chtěné pohyby:

  • mimovolní trhavé pohyby nebo svíjení (chorea);
  • nedobrovolná, trvalá kontraktura svalů (dystonie);
  • svalová ztuhlost;
  • nekoordinované pohyby, které jsou slabé a pomalé;
  • pomalé nebo abnormální pohyby očí;
  • poruchy chůze, držení těla, rovnováhy;
  • obtížnost při mluvení;
  • problematické polykání.

Uvedené poruchy mají vliv na pracovní schopnost člověka, vykonávání každodenních činností, komunikaci a samostatnost.

Kognitivní poruchy

Mezi časté kognitivní poruchy Huntingtonovy choroby patří:

  • obtížnost plánování, organizování a stanovení úkolů;
  • neschopnost plnění úkolů a komunikace;
  • nedostatek flexibility, myšlení, chování nebo jednání (perseverace);
  • nedostatečná kontrola impulzivity, která má za následek výbuchy, bezmyšlenkové pochody a sexuální promiskuitu;
  • problémy s prostorovým vnímáním, které vedou k pádům, nešikovnosti nebo nehodám;
  • nedostatečná sebereflexe vlastního chování a schopností;
  • neschopnost zaměřit se na dlouhodobé úkoly;
  • pomalé myšlenkové pochody nebo nedostatečná slovní zásoba;
  • problém s učením se novým informacím.

Psychiatrické poruchy

Nejčastější psychiatrickou poruchou spojenou s Huntingtovou chorobou je deprese, která nebývá způsobena reakcí na přijetí diagnózy. Deprese může být zapříčiněna i poraněním mozku a následnými změnami funkce mozku. Příznaky a symptomy zahrnují:

  • pocity smutku nebo neštěstí;
  • ztrátu zájmu o běžné činnosti;
  • sociální stažení;
  • nespavost nebo nadměrné spaní;
  • únavu a ztrátu energie;
  • pocity bezcennosti nebo viny;
  • nerozhodnost, roztěkanost a sníženou koncentraci;
  • myšlenky na smrt, umírání či sebevraždu;
  • změny v chuti k jídlu;
  • snížené sexuální touhy.

Jiné psychiatrické poruchy jsou:

  • obsedantně kompulzivní porucha, což je recidivující stav, který vede k dotěrným myšlenkám a opakujícímu se chování;
  • mánie, která způsobuje zvýšenou náladu, hyperaktivitu, impulzivní chování a přehnané sebevědomí;
  • bipolární porucha, což je střídání deprese a mánie.

Další změny nálady nebo osobnosti – nejedná se o konkrétní psychiatrické poruchy – zahrnují:

  • popudlivost;
  • apatii;
  • úzkost;
  • sexuální inhibici nebo nevhodné sexuální chování.

Příznaky mladistvé Huntingtonovy choroby

Nástup a průběh Huntingtonovy choroby u mladých lidí mohou být mírně odlišné od dospělých. Problémy, které se často objevují v průběhu nemoci:

  • ztráta dříve získaných psychických nebo fyzických dovedností;
  • rapidní snížení celkové výkonnosti ve škole;
  • problémy s chováním;
  • svalová ztuhlost ovlivňující chůzi (zejména u malých dětí);
  • změny jemné motoriky, které jsou patrné v dovednostech, jako je rukopis;
  • otřesy nebo mírné mimovolní pohyby;
  • záchvaty.

Kdy navštívit lékaře?

Navštivte lékaře, pokud si všimnete změn v pohybu, emocionálním stavu nebo duševních schopnostech. Známky a příznaky Huntingtonovy choroby mohou být způsobeny řadou různých faktorů. Důležitá je rychlá a důkladná diagnóza.

Zdroj: Huntingtonova nemoc

Může sauna způsobit hemoroidy?

Při pobytu v sauně se vyplavuje endorfin, hormon štěstí, který podporuje dobrou náladu. I proto má saunování výrazný vliv na takzvaný neurovegetativní systém. Sauna se tak zaslouží například o to, že se vám následně dobře spí. Saunování také odstraňuje migrénové bolesti, vede k osvěžení a uklidnění, k ústupu tísnivých pocitů, nervozity, neklidu a nechutenství. Pravidelné saunování rovněž podporuje schopnost k výkonu, a to zejména následující den po saunování. Proto je velmi oblíbené u sportovců. Navíc hormony štěstí, endorfiny, vedou k ústupu některých bolestí kloubů a svalstva nebo dýchacích obtíží.

Účinky sauny působí na celé tělo a všechny orgány. Můžete tak pozorovat pozitivní vliv finské sauny třeba na astma, lupénku či bolavé klouby. Kromě toho má saunování výborný preventivní účinek. Napomáhá klidnější činnosti srdce, prohlubuje a uvolňuje dýchací cesty. Vylaďuje hormonální funkce.

Při saunování dojde k rozšíření kožních pórů a cév, takže se tělo začne silně okysličovat. Zlepší se tak dýchání celé kůže. Pokožka je vláčnější a krásně svěží. A lépe se prokrví i končetiny. To uvítáte především v případě, že vás trápí studené nohy. Prokysličení pak v neposlední řadě napomáhá i regeneraci svalstva. Pobyt v sauně může přispět i ke zlepšení chronického zánětu žlučníku, slinivky břišní, tenkého i tlustého střeva a do jisté míry pozitivně ovlivní i průběh vředové nemoci, zejména v její počáteční fázi.

Mezi další výčet přínosů pravidelného saunování se řadí rehabilitace po úrazech, při doléčování obrn končetinových nervů, rehabilitace plotýnkových syndromů, zánětů šlach a svalů z přetížení. Také dochází ke zmenšení obtíží u artróz a revmatismu. Zejména ženy si oblíbily parní lázně pro jemnost a pozitivní účinky na pokožku. Vlhké teplo rozšiřuje cévy, póry a zvyšuje absorpci kyslíku. Veškeré nečistoty a toxiny jsou odbourávány ven z těla, proto kůže a pleť získávají jemný a hebký vzhled. Pobytem v parní lázni tak lze oddalovat stárnutí kůže. Díky lepšímu krevnímu oběhu totiž dochází k jejímu zpevňování.

Dalším pozitivním projevem je vybuzení obrany těla a pokles krvinek, které jsou průvodním jevem zánětu a alergie. Přirozeně posílený organismus je odolnější vůči běžným infekcím. V období chřipkové epidemie takový člověk buď vůbec neonemocní, nebo je průběh nemoci podstatně lehčí.

Lékaři doporučují saunování především pacientům s chronickými onemocněními, jako je astma nebo chronický zánět průdušek či chronický zánět dýchacích cest. Saunování poskytuje úlevu také osobám s rozedmou plic a je vhodné v rekonvalescenci po akutních zánětech horních cest dýchacích a zánětech plic.

Saunování při mírné rýmě nevadí. Při nachlazení ale není příliš vhodné. Sauna je pouze prevencí před nachlazením.

Lékaři většinou nedoporučují finskou saunu lidem s vysokým krevním tlakem i nemocným krevním oběhem a srdcem, hemoroidy nebo epilepsií, otevřenými zraněními a záněty. Důvodem je příliš vysoká teplota v sauně. Ta není vhodná ani pro nemocná játra nebo ledviny. Ty jsou hodně prokrvené a může tak dojít k poškození cév. Do sauny by se určitě nemělo chodit při gynekologických potížích.

Sauna sama o sobě však nemůže způsobit hemoroidy, a to ani při častých návštěvách.

Zdroj: Hemeroidy a sauna

Nežádoucí účinky

Obecně lze konstatovat, že slunečnicová semínka nejsou považována za nezdravou, nebo dokonce škodlivou potravinu. Níže však uvádíme některé z možných zdravotních rizik slunečnicových semen.

Kalorie a přibývání na váze: Slunečnicová semínka mají vysoký obsah kalorií a vysoký obsah tuku. 28 gramů suchých pražených slunečnicových semen obsahuje 165 kalorií. Jedna polovina šálku (64 gramů) obsahuje 372 kalorií. Slunečnicová semena sama o sobě nejsou hlavním pokrmem, ale jíst je ve velkém množství může přispět k nárůstu tělesné hmotnosti.

Sůl: Jedna polovina šálku solených slunečnicových semen může obsahovat asi jeden gram soli, takže osoby s dietou s nízkým obsahem sodíku se jim musí vyhnout.

Bolestivé defekty v ústech: Celá slunečnicová semínka mohou způsobit vředy dásní a poškození zubní skloviny.

Epiglotitida: Slupka semen by se teoreticky mohla držet v krku a způsobit zánět epiglottis, což je záhyb, která pokrývá hlasivky.

Vdechnutí během hry: Může k němu dojít u malých dětí nebo dospělých a může vyvolat až srdeční zástavu.

Bolest žaludku, žaludeční nevolnost, syndrom dráždivého tračníku (IBS): Semena jsou bohatá na rozpustnou vlákninu, což může způsobit nadměrné nadýmání, bolesti břicha. Obal semen má vysoký obsah nerozpustné vlákniny, která může vyvolat průjem u jedinců se syndromem dráždivého tračníku (D-IBS).

Zácpa: Jíst velké množství slunečnicových semen s granáty najednou může způsobit závažnou zácpou a městnání nestrávené potravy v konečníku. Ta musí být následně odstraněna v celkové anestezii za použití proctoscopu.

Alergie: Prach ze slunečnicových semen může vést k alergické nebo anafylaktické reakci, popřípadě k astmatickému záchvatu. Vysoký obsah tuku může u přecitlivělých jedinců způsobit ekzém a alergii. Při zpracování semen může dojít k znečištění sójovými alergeny. Také může dojít ke zkřížené reakci při současném požívání slunečnicových semen, pistácií, arašídů, vlašských ořechů, hořčičného semínka, některých druhů ovoce.

Migréna: V ojedinělých případech mohou být slunečnicová semena spouštěčem migrény, předpokládanou látkou je tyramin, který semena obsahují.

Předávkování manganem: Slunečnicová semena mají vysoký obsah manganu, a proto by se jedinci s genetickou chorobou zvanou dystonie či Parkinsonismus, Hypermanganesemia, Polycythemia a chronické jaterní nemoci měly vyvarovat konzumaci slunečnicových semen.

Oxalátové ledvinové kameny: U jedinců s oxalátovými ledvinovými kameny lékaři doporučují stravu s obsahem méně než 50 miligramů oxalátů denně. Jedna polovina šálku slunečnicových semen může obsahovat až 20 mg šťavelanů.

Závislost: U některých jedinců byla zaznamenána závislost na slunečnicových semínkách.

Hliník: Někteří čínští výrobci přidávají hliník a mastek ke slunečnicovým semenům pro zlepšení chuti, což může vést k toxicitě hliníkem.

Těžké kovy: Slunečnicová semena mohou akumulovat kadmium, olovo, nikl, zinek a další těžké kovy, avšak ne ve větších množstvích než u některých jiných rostlin, jako je ječmen nebo špenát.

Vitamín B6: Jeden šálek loupaných slunečnicových semen obsahuje asi 1 mg vitamínu B6. Tolerovatelné množství vitamínu B6 pro dospělé je 100 mg za den a pro děti od 4 do 13 let 40–60 mg za den.

Zdroj: Vliv slunečnicových semínek na člověka

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Bc. Jakub Vinš


ČeskýPřehled

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP