Téma: 

mahon


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ

Jak stříhat mahon

Řez mahony snášejí velmi dobře, pravidelným zastřiháváním je proto lze snadno tvarovat a udržet v požadované velikosti.

Detail odstavce: Jak stříhat mahon
Zdroj: Mahon a jeho pěstování
Zveřejněno: 11.4.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: jak zlikvidovat mahon

porad te mi prosim jak zlikvidovat mnoholety mahon

Zdroj: diskuze Jak zlikvidovat mahon
Odesláno: 27.5.2018 uživatelem MARIE
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KEŘ MAHONIE

Řez

Řez snáší mahon velmi dobře, pravidelným zastřiháváním jej proto lze snadno tvarovat a udržet v požadované velikosti.

Detail odstavce: Řez
Zdroj: Keř mahonie
Zveřejněno: 29.11.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: jak zlikvidovat mahon

Mahonie se může rozrůst do nekontrolovatelných objemů. Pro odstranění vzrostlé mahonie je potřeba ořezat všechny větve nad zemí a na jasně žluté uřezané výhony nastříkat přípravek Roundup. Pokud si na zahradě necháte nějakou rostlinu mahonie, tak čekejte, že se zase rozsemení, protože semena roznášejí ptáci svým trusem.

Zdroj: diskuze Jak zlikvidovat mahon
Odesláno: 27.5.2018 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ

Likvidace mahonu

Pokud chcete zlikvidovat víceletý mahon, je to oříšek. Víceleté kořeny při likvidaci odolávají a část by jich určitě zůstala v zemi a obrazila znovu. V tomto případě je vhodný vícenásobný postřik třeba přípravkem Roundup, který se fotosyntézou dostane až do kořenů. Po uschnutí nadzemní část odstraňte a kořeny můžete nechat, samy odumřou.

Detail odstavce: Likvidace mahonu
Zdroj: Mahon a jeho pěstování
Zveřejněno: 11.4.2018

MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ

Množení

Rostlina se množí především vegetativně, a to nejčastěji řízkováním či hřížením. Nové sazenice je možné získat i z odkopků od rozrostlejších keřů.

Detail odstavce: Množení
Zdroj: Mahon a jeho pěstování
Zveřejněno: 11.4.2018

MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ

Pěstování

Mahon potřebuje propustnou, na živiny bohatou a stále přiměřeně vlhkou půdu s neutrální reakcí. Pokud je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak je potřeba hnojit v sezóně asi jednou za tři týdny hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny. Proti mrazu jsou mahony odolné, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o stálezelené dřeviny, které vodu odpařují i v zimě, mnohdy přes zimu uschnou. Je proto vhodné je při oblevě zalít.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Mahon a jeho pěstování
Zveřejněno: 11.4.2018

KEŘ MAHONIE

Kdy stříhat mahon

Řez v březnu: V tomto ročním období experti doporučují u mahonie pouze omezený řez. Můžete odstranit například odumřelé a mrazem zničené větve a jejich části.

Řez v červnu: Po odkvětu, v červnu, můžeme u mahonie provést omlazující řez. V tomto případě seříznete přibližně 1/3 větví, rovnoměrně rozdělených po celém keři, ve výšce 40–50 cm. Nejlépe těsně nad pupenem, který ukazuje směrem ven. V následujícím roce seříznete polovinu starších větví, které ještě zbyly z minulého roku. A v dalším roce pak seříznete zbývající část větví mahonie. Po třech letech jste tak keř mahonie krásně omladili.

Detail odstavce: Kdy stříhat mahon
Zdroj: Keř mahonie
Zveřejněno: 29.11.2017

MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ

Keř s modrými bobulemi

Mahony jsou nízké až středně vysoké keře, kytka, květina (vysoké 60–150 cm, široké 100–180 cm). Listy mají lichozpeřené, stálezelené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se listy často zbarvují do červena až téměř do hněda, zachovávají si však svůj tvar. Květy jsou oboupohlavné, výrazně žluté. Plody jsou modré bobule, na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté. Nejčastěji pěstovaná je u nás velmi dekorativní mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium). Rostlina se používá k dekoraci, a to jako samotná nebo do vazeb, přičemž je výsledná kytice velmi originální.

Mahony rostou v přírodě převážně na polostinných až stinných stanovištích v lesích a hájích a z toho vycházíme i při jejich pěstování – i na zahrádce jim svědčí jim polostinné či stinné místo, na slunečním úpalu neprospívají.

Detail odstavce: Keř s modrými bobulemi
Zdroj: Mahon a jeho pěstování
Zveřejněno: 11.4.2018

KEŘ MAHONIE

Mahonie cesmínolistá

Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) má velmi hustě stavěné větve. U starých rostlin mohou narůst keře až do výšky okolo 2 metrů. Nejčastěji se však výška keřů pohybuje do 1 metru. Listy mahonie cesmínolisté jsou složené obvykle z 5 až 9 lístků. Většina keřů je má v průběhu zimy zbarvené do purpurova. Žluté květy, které se na keřích objevují už v dubnu, velmi silně voní. Jejich vůně přitahuje velké množství opylovačů. Plody uzrávají na podzim a na keřích zůstávají do konce podzimu. Tyto plody se dříve využívaly k barvení limonád, marmelád a vín. S cesmínolistou mahonií se setkáváme i v přírodě, běžně totiž zplaňuje, a to především v porostech suchomilných dřevin, objevit se však může i v lesních podrostech. Tento mahon je u nás považován za invazivní rostlinu. Není třeba se ale obávat, není příliš agresivní a vliv tohoto druhu na původní společenstva je minimální. V minulosti byla mahonie cesmínolistá využívána indiány jako léčivá rostlina. Zabírala při problémech dásní, účinkovala proti tuberkulóze anebo se používala jako tonikum, případně k čištění krve. Takže odpověď na otázku, zda je mahonie jedovatá, zní takto: plody (modré bobule) tohoto keře jsou na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté.

Detail odstavce: Mahonie cesmínolistá
Zdroj: Keř mahonie
Zveřejněno: 29.11.2017

MAHON A JEHO PĚSTOVÁNÍ

Podobné keře

Mahónie cesmínolistá

Mahónii cesmínolistou mají rádi zahrádkáři, protože svým hustým vzrůstem a lesklými listy v létě, na jaře záplavou žlutých hroznů květů a od léta do zimy modrými plody musí potěšit každého. Ze zahrádek ji možná znáte, ale víte například, že plody jsou jedlé (obsahuji malé, neškodné množství toxických látek) a mahónii můžete zplaněnou vidět i uprostřed lesa?

Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) je velmi známý stálezelený keř z rodiny dřišťálů. Asi 1 až 2 m vysoký rozložitý keř zdobí zahrady a místy zplaňuje v lesích a parcích, kam jej zanáší ptáci svým trusem. Bobule jsou modré, o průměru až 0,8 mm, a působí dojmem lehce ojíněných kuliček. Za určitých okolností jsou jedlé, což může řadu lidí překvapit. Většinou se má za to, že jsou jedovaté, což není vzdáleno pravdě, protože jsou mírně toxické. Dozrávají koncem července až do konce srpna a rostlinu zdobí dlouho do zimy, kdy slouží jako potrava pro ptáky. Pro lidi jsou nejvhodnější až plně zralé, jinak jsou velmi kyselé. Navíc nedokonale zralé plody v minimální míře obsahují mírně jedovatý alkaloid berberin, který však zpracováním nebo usušením téměř mizí. V plně zralých plodech je ho pouze stopové, neškodné množství, uvádí se 0,015 %. Jelikož o jedovatosti nebo nejedovatosti bobulí mahónie existuje mnoho protichůdných názorů, přikláníme se spíše k doporučení je nekonzumovat.

Ovšem v kořenech, kůře a listech je těchto jedů podstatně více. Příznakem otravy berberinem je nevolnost. Kmínky mahónie jsou šedožluté, bez trnů a lysé. Výtažek z dřeva mahónie byl dříve využíván pro barvení vlny, jelikož má výrazně zlatožlutou barvu. Keř kvete v dubnu až květnu žlutými hrozny vonících květů, které lákají hmyz všeho druhu. Listy jsou vejčité, tvrdě kožovité a pichlavé. Jsou lehce vykrajované a zvlněné, proto se často využívají na ozdobu do podzimních i vánočních vazeb a dekorací. Mahónie cesmínolistá se tvarem listů velmi podobá cesmíně, která je ale jinou rostlinou.

Cesmína

Cesmínu poznáte podle červených plodů. Větvička cesmíny je symbolem amerických Vánoc. Na podzim se listy této rostliny lehce zbarvují do bronzova, u odrůdy Atropurpurea je tento jev nejvýraznější. Cesmíny (Ilex) na světě rostou v mnoha druzích. Některé jsou teplomilné, jiné zase odolné proti mrazu, a právě ty mohou zkrášlovat naše zahrady. Některé keře mohou i u nás dorůst úctyhodných velikostí. Lze z nich vytvářet příjemné tmavozelené pozadí pro pestřejší výsadby, poslouží jako neprostupné, stálezelené a velmi dekorativní živé ploty, tvarované se dobře vyjímají ve dvojici jako strážci branky, loubí a podobně, některé jsou i atraktivními solitérami.

Cesmíny jsou ozdobné svými listy, květy i plody, jde tedy o ideální dekorativní dřeviny. Bílé květy se objevují na přelomu jara a léta, jasně červené peckovice pak zdobí rostlinu od léta až do následujícího jara.

Nejatraktivnějším druhem cesmíny, kterému se daří i u nás, je stálezelená cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium). Má krásně tvarované tmavozelené kožovité lesklé listy s odstávajícími trny a výrazné červené plody. Listy mají tak výrazný lesk, že vypadají stále jako po osvěžujícím dešti. Oblíbené jsou například samosprašné rostliny odrůdy Alaska (cesmíny jsou obvykle dvoudomé). Keř pomalým tempem dorůstá až do třímetrové výšky, roční přírůstek činí okolo 20 cm. Samosprašná odrůda Pyramidalis dorůstá ve tvaru vysokého kuželu až šesti metrů a na vhodném místě ji lze pěstovat jako působivou solitéru. Odrůda Rubricaulis aurea má zlatě lemované tmavozelené listy, Handsworth New Silver zase zdobí zářivě bílé lemování. Cesmína přeslenitá (Ilex verticillata) bude vyhovovat všem, kdo nemají v lásce trnité keře. Vejčité listy, které se na podzim vybarvují žlutě až červeně, totiž trny nemají. Na zimu sice opadávají, ale na rostlině zůstanou malé, jasně červené plody. Nezvyklý vzhled má stálezelená a dokonale mrazuvzdorná cesmína vroubkovaná (Ilex crenata), jejíž listy se tvarem podobají zimostrázu a keříky zdobí nikoli červené, ale černé plody. Na slunci či v polostínu se svrchní lístky odrůdy Golden Rock vybarvují do zlata. Cesmíny se pěstují i jako kříženci rozmanitých druhů. Oblíbené jsou například takzvané modré cesmíny (například Ilex x meserveae), jejichž stálezelené listy mají modrošedý nádech.

Cesmínám nejlépe vyhovují stanoviště v polostínu až stínu. Kultivary se zelenými listy snesou i slunce, rostliny s listy zdobenými bílým nebo žlutým panašováním je před ním třeba chránit. Keřům svědčí nejen půdní, ale i vzdušná vlhkost. Bude se jim dařit pod stromy, v blízkosti jezírka, ve skupinové výsadbě, kde si vytvoří příznivé mikroklima snáz než jako osamocený keř na trávníku vydaný napospas větru. Půda by měla být kyprá a dobře propustná, mírně vlhká, ale zároveň nesmí být rostliny přemokřené. Půdní reakce je ideální mírně kyselá nebo neutrální. Keře lze podle potřeby v létě i tvarovat, ale většinou zachovávají pěkný kompaktní tvar i bez úprav. Zvláště mladé sazenice je třeba chránit proti promrznutí kořenů mulčováním, pokrývkou z listí a chvojí. Cesmínu lze množit řízkováním.

Detail odstavce: Podobné keře
Zdroj: Mahon a jeho pěstování
Zveřejněno: 11.4.2018