Zibor a menstruace
Při podávání léku Zibor u fertilních žen je třeba počítat i s vyšší intenzitou menstruačního krvácení.
Téma
LÉK ZIBOR
OBSAH
Poradna
V naší poradně s názvem LÉKY NA ŘEDĚNÍ KRVE A OČKOVÁNÍ NA COVID se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřich.
Dobrý den,aplikuji si injekčně lék ZIBOR na ředění krve.Mám jít na očkování vakcinou Moderna.Jsem 60+ Je to vhodné?Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vakcína proti COVID-19 je pro vás vhodná, i když se léčíte injekcemi Zibor. Oznamte tuto skutečnost lékaři, u kterého vám bude aplikována vakcína.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: diskuze Léky na ředění krve a očkování na COVID
Zibor a alkohol
Umírněná konzumace alkoholu během léčby Ziborem nevadí.
Cena
Průměrná aktuální cena produktu Zibor 2500 v lékárně je 534,97 Kč a doplatek činí cca 9 Kč.
Průměrná aktuální cena produktu Zibor 3500 v lékárně je 840, 55 Kč a doplatek činí cca 104,22 Kč.
Lék je vázán na lékařský předpis.
Dávkování
Zibor – léčivá látka bemiparinum natricum 2 500 IU (anti-faktor Xa) v 1 ml injekčního roztoku – patří do skupiny léků nazývaných antitrombotika. Přípravek Zibor 2500 IU je indikován k léčbě hluboké žilní trombózy v akutní fázi. Výdej tohoto léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis. Přípravek se používá k léčbě krevních sraženin, například v žilách nohou anebo v plicích.
Zibor obvykle podává lékař či zdravotní sestra injekcí do podkoží (tedy injekcí pod kůži, obvykle do kožního záhybu na břiše či horní části stehna). Před operací nebo po operaci pacient dostane jednu dávku přípravku (obsah jedné injekční stříkačky). V následujících dnech dostává jednu dávku (obsah jedné injekční stříkačky) denně. Lékař rozhodne o tom, jak dlouho by měl být lék podáván.
K zabránění tvorby krevních sraženin během hemodialýzy
V případě použití při hemodialýze se Zibor obvykle podává injekcí jedné bolusové dávky (obsahu jedné injekční stříkačky) do tepenného konce dialyzačního přístroje.
ZIBOR 3500 IU se obvykle podává injekcí do podkoží, zpravidla do kožního záhybu na boku v oblasti pasu (břicha) nebo do horní části stehna. Injekci zpravidla podá lékař nebo zdravotní sestra v nemocnici. Někdy je zapotřebí aplikovat Zibor i po návratu domů z nemocnice.
Starší pacienti (65 let a více) zpravidla dostávají stejné dávky jako ostatní dospělí pacienti. Jestliže má pacient jaterní nebo ledvinové obtíže, musí to sdělit svému lékaři, který může vyžadovat, aby byl pod jeho dohledem.
Děti (mladší než 18 let): Použití přípravku ZIBOR 3500 IU se u dětí nedoporučuje.
Tento lék nesmí být nikdy podán do svalu ani smíchán s žádnou jinou injekcí.
Zpravidla se podává jednou denně.
Lékař určí, jak dlouho se tento lék užívá (zpravidla přibližně 7 až 10 dnů).
Je Zibor náhrada za Warfarin?
Zibor, respektive bemiparin, pomáhá blokovat srážlivé procesy v krvi. Prodává se ve formě injekčních roztoků, přičemž dostupné dávky jsou: 3 500 jednotek (v 0,2 ml), 5 000 jednotek (v 0,2 ml), 7 500 jednotek (v 0,3 ml) a 10 000 jednotek (v 0,4 ml). Lékař předepíše podle váhy pacienty jednu z těchto dávek, kterou si pak pacient aplikuje. Relativně dlouhý poločas účinku Ziboru umožňuje podávat jej pouze 1x denně.
Nízkomolekulární hepariny se v malé dávce využívají jako prevence vzniku hluboké žilní trombózy a plicní embolie, ve vysokých dávkách se používají v léčbě těchto dvou nemocí. Vyšší dávky nízkomolekulárního heparinu se po omezenou dobu podávají při léčbě povrchových zánětů žil a aplikují se i pacientům s fibrilací síní (a podobnými poruchami rytmu) jako prevence před vznikem krevní sraženiny, která by mohla způsobit mozkovou mrtvici.
Ve srovnání s Warfarinem je Zibor elegantní formou léčby celé řady nemocí, u nichž je třeba snížit krevní srážlivost. Oproti Warfarinu má Zibor řadu výhod, vzhledem k nutnosti každodenní aplikace však není vhodný k plošnému využití u dlouhodobých aplikací, v těchto případech ho většinou nahrazuje právě Warfarin.
Aplikace Ziboru
Zibor se většinou aplikuje podkožně do kůže břicha nebo do stehen. Zibor se nesmí nikdy podat do svalu, protože by mohl způsobit krvácení do svalu.
Než si poprvé aplikujete injekci, budete poučeni o správném způsobu použití tohoto léku a o správném postupu samostatného podání injekce.
Toto poučení by měl poskytnout lékař nebo jiný kvalifikovaný zdravotnický pracovník.
Postupujte podle následujících kroků:
- Umyjte si důkladně ruce a posaďte se nebo si lehněte do pohodlné polohy.
- Vyberte si oblast v okolí pasu, nejméně 5 cm od pupku a od stávajících jizev nebo modřin, a pečlivě očistěte kůži v této oblasti.
- K podání injekce používejte každý den jiné místo, například jeden den do levého boku, další den do pravého boku.
- Sejměte kryt z jehly Ziboru.
- Aby se zajistila sterilita jehly, ujistěte se, že se jehla ničeho nedotýká.
- Předplněná injekční stříkačka je nyní připravena k použití.
- Před injekcí nevytlačujte pístem vzduchové bubliny, protože by mohlo dojít ke ztrátě léku.
- Uchopte injekční stříkačku do jedné ruky a palcem a ukazováčkem druhé ruky opatrně stlačte očištěnou oblast kůže tak, aby se vytvořila kožní řasa.
- Vpíchněte jehlu v celé délce kolmo (v úhlu 90°) do kožní řasy.
- Stlačte píst a po celou dobu injekce přidržujte kožní řasu v dané pozici.
- Vytáhněte jehlu kolmým pohybem nahoru a uvolněte kožní řasu.
- Nemasírujte kůži v místě vpichu jehly. Předejdete tak vzniku modřin.
- Nepokoušejte se nasadit kryt jehly zpět na injekční stříkačku. Vyhoďte injekční stříkačku (jehlou napřed) do nádoby na ostré předměty, uzavřete důkladně víko nádoby a umístěte ji mimo dosah dětí.
Injekce se Ziborem jsou již předpřipravené, to znamená, že si člověk vpíchne celý obsah lékařem předepsané injekce. Jehlička je velmi drobná, aplikace nebolí, někdy však může trochu štípat a při opakovaném podání se v místě vpichů mohou začít tvořit modřiny.
Nežádoucí účinky
Podobně jako všechny léky může mít i přípravek Zibor nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. Přestaňte používat přípravek Zibor a informujte neprodleně lékaře nebo zdravotní sestru (nebo vyhledejte okamžitě nejbližší pohotovost nebo příjmovou ambulanci nemocnice), pokud se u vás vyskytne některý z níže uvedených nežádoucích účinků.
Časté (mohou postihnout až 1 z 10 pacientů):
- Neobvyklé nebo neočekávané krvácení, například krev v moči a/nebo ve stolici.
- Vzácné (mohou postihnout až 1 z 1 000 pacientů):
- Závažné snížení počtu krevních destiček (trombocytopenie II. typu), které může vést k tvorbě modřin, krvácení v ústech, krvácení z dásní a nosu, kožní vyrážce.
- Tmavě zbarvené, bolestivé postižení kůže v místě vpichu (kožní nekróza).
- Intraspinální hematomy po spinální nebo epidurální anestezii (bolest zad, snížená citlivost a slabost dolních končetin, dysfunkce střev nebo močového měchýře). Tyto hematomy mohou způsobit neurologická poškození různého stupně, včetně dlouhotrvající nebo trvalé paralýzy.
- Závažné alergické reakce (zvýšená teplota, zimnice, dušnost, otok hlasivek, malátnost, pocení, kopřivka, svědění kůže, nízký krevní tlak, návaly horka, zarudnutí obličeje, ztráta vědomí, zúžení průdušek, otok hrtanu).
Velmi časté (postihují více než 1 z 10 pacientů):
- Tvorba modřin, skvrny na kůži, svědění a bolestivost v místě vpichu jehly.
- Mírné a dočasné zvýšení určitých enzymů (transamináz), které se prokáže v krevních testech.
- Méně časté (mohou postihnout až 1 ze 100 pacientů):
- Mírné a přechodné dočasné snížení počtu krevních destiček (trombocytopenie I. typu), které se prokáže v krevních testech.
- Mírné alergické kožní reakce: kožní vyrážka, kopřivka, podlitiny.
- Zvýšení hladin draslíku, které by se mohlo prokázat v krevních testech.
- V důsledku používání tohoto přípravku nebo podobných léků po dlouhou dobu by se mohla vyvinout osteoporóza (řídnutí kostí). Četnost není známa.
Injekce na ředění krve po operaci
Injekce na ředění krve po operaci patří do skupiny nízkomolekulárních heparinů. Tyto látky tlumí jeden z koagulačních faktorů a tím narušují koagulační kaskádu. Obvykle se podávají v malých dávkách každý den jako prevence vzniku žilní trombózy pacientům ležícím v nemocnici. Ve velkých dávkách jsou ve zdravotnických zařízeních ekvivalentem Warfarinu. Podávají se ve formě podkožních injekcí, které se obvykle aplikují do břicha (a způsobují modřiny). Hlavní výhodou je velmi malé riziko předávkování a velmi rychlý nástup a odeznění účinku (účinek vymizí přibližně do 12 až 24 hodin od aplikace). Nevýhodou je, že proti nim neexistuje žádná protilátka a v případě podání se musí počkat, až jejich účinek vymizí. Účinnost nízkomolekulárních heparinů lze kontrolovat z krevního náběru pomocí hodnot „anti-Xa“. Hodnota anti-Xa okolo 0,4 představuje preventivní účinnost, hodnoty 0,8–1,2 představují vysokou terapeutickou účinnost. Mezi zástupce této skupiny léků patří například Clexane, Fraxiparine či Zibor.
Zdroj: Nové léky na ředění krve
Injekce na ředění krve
Do této řady patří tolik diskutovaný heparin a nízkomolekulární hepariny.
Heparin: Heparin opět blokuje koagulační kaskádu, ale trochu jiným mechanismem než Warfarin. Aplikuje se v injekční formě a slouží zejména v léčbě akutních stavů (například při srdečním infarktu, u plicní embolie a podobně). Mezi výhody jeho použití patří velmi krátký poločas účinku (vymizí do několika hodin po aplikaci) a možnost jeho účinek kdykoliv zvrátit podáním protilátky (sloučenina protamin). Podává-li se heparin nitrožilně, kontinuálně dávkovací pumpou, mělo by se APTT pravidelně kontrolovat – neúmyslné předávkování do vysokých hodnot je u heparinu velice snadné.
Nízkomolekulární hepariny: Tyto látky tlumí jeden z koagulačních faktorů a tím narušují koagulační kaskádu. Obvykle se podávají v malých dávkách každý den v nemocnici ležícím pacientům jako prevence vzniku žilní trombózy. Podávají se ve formě podkožních injekcí, které se obvykle aplikují do břicha (a způsobují modřiny). Hlavní výhodou je velmi malé riziko předávkování a velmi rychlý nástup a odeznění účinku (účinek vymizí cca do 12–24 hodin od aplikace). Nevýhodou je, že proti nim neexistuje žádná protilátka a v případě podání se prostě musí počkat, až jejich účinek vymizí. Účinnost nízkomolekulárních heparinů lze kontrolovat z krevního náběru pomocí hodnot takzvaného anti-Xa. Hodnota anti-Xa okolo 0,4 představuje preventivní účinnost, hodnoty 0,8–1,2 představují vysokou terapeutickou účinnost. Mezi zástupce této skupiny léků patří například Clexane – klexan, Fraxiparine – fraxiparin či Zibor.
Zdroj: Ředění krve
Zástupci
Warfarin
Warfarin tlumí jednu z cest koagulační kaskády tím, že blokuje tvorbu některých koagulačních faktorů v játrech. Jedná se o široce užívaný lék. Výhodou je možnost podávání v tabletkách, nevýhodou je pomalý nástup a ústup účinku, obvykle několik dnů. Účinnost Warfarinu se kontroluje z krevního náběru jako takzvaný Quick test neboli test INR. Hodnota INR vypovídá, kolikrát pomaleji se vlivem Warfarinu dotyčnému člověku sráží krev oproti normě. INR 1,7 tak znamená, že se krev sráží 1,7x pomaleji. Jako účinná a přitom bezpečná hladina Warfarinu se udává INR 2–3, tedy krev srážející se 2–3x pomaleji než normálně. Předávkování Warfarinem je i při správném užívání relativně časté. V případě potřeby rychlého snížení INR lze podat protilátku, kterou jsou preparáty obsahující vitamin K, obvykle lék Kanavit. Stejně tak lze podat mraženou plazmu, která obsahuje chybějící koagulační faktory. Vzhledem ke schopnosti Warfarinu těžce poškodit plod nesmí být Warfarin užíván v těhotenství.
Xarelto
Jeho účinná složka rivaroxaban blokuje srážecí faktor Xa a má podobné přednosti oproti Warfarinu jako Pradaxa. Opět se využívá v prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy, plicní embolie a jako prevence mozkové mrtvice při fibrilaci síní.
Pradaxa
Je nový lék na ředění krve. Účinnou látkou je sloučenina dabigatran, která v jistém bodě blokuje koagulační kaskádu. Mezi výhody patří užívání v tabletkové formě a minimální možnost předávkování při správném užívání. Pradaxa se používá při prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy, plicní embolie a jako prevence mozkové mrtvice při fibrilaci síní. Velkou výhodou Pradaxy je existence speciální protilátky, která může v případě nutnosti účinek Pradaxy téměř okamžitě vyrušit (preparát Praxbind).
Eliquis
Účinnou látkou je sloučenina apixaban, která blokuje faktor X koagulační kaskády. Kvůli nižšímu výskytu krvácivých komplikací se tento preparát stává velmi oblíbeným a využívá se při prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy, plicní embolie a jako prevence mozkové mrtvice při fibrilaci síní.
Lixiana
Lixiana je nový lék (od roku 2016) ve fázi klinických zkoušek, který patří mezi léky na ředění krve. Účinnou látkou je sloučenina edoxaban. Edoxaban funguje jako přímý inhibitor koagulačního faktoru Xa. Svým působením tedy edoxaban blokuje koagulační (srážecí) kaskádu a tím dosahuje efektu omezení krevní srážlivosti. Lixiana bude využívána v prevenci hluboké žilní trombózy u pacientů po ortopedických operacích, dále pak jako lék ředící krev u pacientů s fibrilací síní a u nemocných s již vzniklou hlubokou žilní trombózou a plicní embolií. Neléčená fibrilace síní ohrožuje pacienta vznikem krevních sraženin v srdci, které mohou způsobit ischemickou mozkovou mrtvici. Výhodou je krátký poločas účinku, minimální riziko předávkování, žádná nutnost speciální diety při užívání a žádná nutnost pravidelné monitorace účinnosti léku, to znamená, že zde chybí prakticky všechny nevýhody levného Warfarinu. Hlavní nevýhodou je neexistence účinného protiléku (antidota). V případě nežádoucích krvácivých komplikací ještě není známa účinná látka, která by účinek edoxabanu zvrátila. Nicméně brzy bude taková protilátka dostupná.
Vessel Due F
Vessel Due F je lék předepisovaný zejména u cévních onemocnění a lze jej zařadit mezi slabší léky na ředění krve. Jeho účinnou látkou je sloučenina sulodexid. Sulodexid ovlivňuje na více místech takzvanou koagulační kaskádu, což je složitý systém bílkovin, které umožňují srážení krve. Sulodexid snižuje tvorbu krevních sraženin a urychluje rozpouštění sraženin již vzniklých. Často se podává jako doplněk při léčbě hluboké žilní trombózy a stavů s ní spojených. Dále se pak předepisuje u stavů se zhoršeným prokrvením, například u nemocí drobných cév u cukrovky 1. typu a 2. typu, jako je diabetická retinopatie oka a postižení cév dolní končetiny včetně diabetické nohy. Účinnost léku není příliš vysoká, takže jej lze považovat spíše za doplněk k některým jiným slabším lékům na ředění krve. Z nežádoucích účinků byly někdy pozorovány trávicí obtíže.
Heparin
Heparin má běžné využití hlavně při léčbě náhlých srdečních příhod, například infarktu. Dokáže zabraňovat srážení krve a zároveň rozpouští krevní sraženiny. Samotná látka se vyskytuje jak v lidském organismu, tak v přírodní formě. Heparin je navíc lék, který je v nemocnici třeba pro zdravotní sestry velmi jednoduše přístupný. Heparin lze sice podle odborníků monitorovat jednoduchým laboratorním testem, to však platí pouze v případě, že se předem ví, že je hledán heparin a že ho bylo podáno hodně. Že by někdo svévolně podal heparinu více, se při běžných testech nepředpokládá.
Clexane
Patří do skupiny léků, které tlumí jeden z koagulačních faktorů a tím narušují koagulační kaskádu. Obvykle se podává v malých dávkách každý den v nemocnici ležícím pacientům jako prevence vzniku žilní trombózy. Ve velkých dávkách je ve zdravotnických zařízeních ekvivalentem Warfarinu. Podává se ve formě podkožních injekcí, které se zpravidla aplikují do břicha (a způsobují modřiny). Hlavní výhodou je velmi malé riziko předávkování a velmi rychlý nástup a odeznění účinku (účinek vymizí cca do 12–24 hodin od aplikace). Nevýhodou je, že proti němu neexistuje žádná protilátka a v případě podání se prostě musí počkat, až účinek vymizí. Účinnost nízkomolekulárního heparinu se může kontrolovat z krevního náběru pomocí hodnot anti-Xa. Hodnota anti-Xa okolo 0,4 představuje preventivní účinnost, hodnoty 0,8–1,2 představují vysokou terapeutickou účinnost.
Fragmin
Fragmin patří do skupiny nízkomolekulárních heparinů a mezi léky proti srážení krve. Využívá se v malé dávce při prevenci vzniku hluboké žilní trombózy a plicní embolie, ve vysokých dávkách se používá i v léčbě těchto nemocí. Vyšší dávky nízkomolekulárního heparinu se po omezenou dobu podávají i při léčbě povrchových zánětů žil a aplikuje se také pacientům s fibrilací síní jako prevence před vznikem krevní sraženiny, která by mohla způsobit mozkovou mrtvici. V dnešní době dostává preventivní menší dávky nízkomolekulárního heparinu většina pacientů v nemocničních zařízeních, obzvláště imobilní pacienti a pacienti po operačních zákrocích.
Zibor
Zibor má účinnou látku bemiparin a řadí se mezi nízkomolekulární hepariny. Je jedním z běžně používaných léků na ředění krve. Prodává se ve formě injekčních roztoků, přičemž dostupné dávky jsou: 3 500 jednotek (v 0,2 mililitrech), 5 000 jednotek (v 0,2 mililitrech), 7 500 jednotek (v 0,3 mililitrech) a 10 000 jednotek (v 0,4 mililitrech). Lékař předepíše podle váhy jednu z těchto dávek, kterou si pak pacient aplikuje. Relativně dlouhý poločas účinku Ziboru umožňuje podávat jej pouze 1x denně. Zibor se většinou aplikuje podkožně do kůže břicha nebo do stehen. Injekce jsou již předpřipravené, takže si člověk vpíchne celý obsah lékařem předepsané injekce. Jehlička je velmi drobná, aplikace nebolí, někdy však může trochu štípat a při opakovaném podání se v místě vpichů mohou začít tvořit modřiny. Tento nízkomolekulární heparin se může v malé dávce využít v prevenci vzniku hluboké žilní trombózy a plicní embolie, ve vysokých dávkách se používá i v léčbě těchto dvou nemocí. Vyšší dávky nízkomolekulárního heparinu se po omezenou dobu podávají při léčbě povrchových zánětů žil a aplikují se i pacientům s fibrilací síní (a podobnými poruchami rytmu) jako prevence před vznikem krevní sraženiny, která by mohla způsobit mozkovou mrtvici. Účinek Ziboru se monitoruje podle hladiny anti-Xa, kterou lze zjistit z běžného krevního náběru. Zibor může podobně jako ostatní léky naředění krve způsobit krvácivé komplikace. Velkou nevýhodou je neexistence protilátky, která by jeho účinek dokázala rychle vyrušit. Akutní operační zákroky proto nemohou být prováděny krátce po aplikaci většího množství tohoto léku. Z dalších komplikací se může objevit nedostatek krevních destiček (včetně takzvané heparinem indukované trombocytopenie) a zvýšení jaterních testů.
Fraxiparine
Fraxiparine je nízkomolekulární heparin a je jedním z běžně používaných léků na ředění krve. Účinnou složkou léku je sloučenina nadroparin. Nadroparin pomáhá blokovat srážlivé procesy v krvi, přesněji řečeno dochází k zablokování funkce srážecího faktoru Xa, který je důležitou součástí takzvané koagulační kaskády. Koagulační kaskáda je zodpovědná za srážení krve a její narušení lékem proto snižuje tendenci vytvářet sraženiny. Fraxiparine lze v malé dávce využít při prevenci vzniku hluboké žilní trombózy a plicní embolie, ve vysokých dávkách se používá i v léčbě těchto dvou nemocí. Vyšší dávky nízkomolekulárního heparinu se po omezenou dobu podávají i při léčbě povrchových zánětů žil a aplikují se i pacientům s fibrilací síní jako prevence před vznikem krevní sraženiny, která by mohla způsobit mozkovou mrtvici. Existují i další indikace podávání, ale ty výše zmíněné jsou rozhodně nejčastější. Fraxiparine se vyrábí v podobě roztoku, který se nachází v předpřipravených injekcích o objemu 0,2 až 1 mililitr a koncentraci 100 mg/ml. Běžně se aplikuje podkožně do břicha, místa vpichu se střídají. Jehlička je velmi drobná, aplikace nebolí, někdy však může trochu štípat a při opakovaném podání se v místě vpichů mohou začít tvořit modřiny. Dávka pro dospělého člověka je přísně individuální. Čistě orientačně řekněme, že preventivní dávka se podává 1x denně, léčebná terapeutická dávka 2x denně. Objem roztoku vhodný pro preventivní dávku se udává v mililitrech: váha člověka (v kg) děleno 200. To znamená, že u průměrného 80kilogramového člověka je to dávka cca 0,4 ml podkožně 1x denně. Léčebná dávka se v mililitrech odhadem vypočítá jako váha člověka (v kg) děleno 100. To znamená, že u průměrného 80kilogramového člověka je to dávka cca 0,8 ml podkožně 2x denně. Existuje řada faktorů, kvůli kterým se dávka individuálně upravuje, například stavy s chronickým selháváním ledvin. Neopatrná aplikace může vést k předávkování, a proto rozhodnutí o dávkování léku patří pouze do rukou zkušeného lékaře! Účinek Fraxiparine se monitoruje podle hladiny anti-Xa, kterou lze zjistit z běžného krevního náběru. To umožňuje dávku přípravku individualizovat pro daného člověka. Fraxiparine může podobně jako ostatní způsobit krvácivé komplikace, naštěstí však nemá dlouhý poločas účinku (12–24 hodin). Velkou nevýhodou je ovšem neexistence protilátky, která by jeho účinek dokázala rychle vyrušit. Akutní operační zákroky proto nemohou být prováděny krátce po aplikaci většího množství tohoto léku. Z dalších komplikací se může objevit nedostatek krevních destiček, včetně takzvané heparinem indukované trombocytopenie a zvýšení jaterních testů.
Arixtra
Arixtra se řadí mezi nízkomolekulární hepariny a je jedním z běžně používaných léků na ředění krve. Účinnou složkou léku je sloučenina fondaparinux. Fondaparinux pomáhá blokovat srážlivé procesy v krvi, kdy dochází k zablokování funkce srážecího faktoru Xa, který je důležitou součástí takzvané koagulační kaskády. Koagulační kaskáda je zodpovědná za srážení krve a její narušení lékem proto snižuje tendenci vytvářet sraženiny. Přípravek Arixtra lze využít jako prevenci vzniku hluboké žilní trombózy a plicní embolie. Přípravek je možné podat i při léčbě povrchových zánětů žil. Arixtra se vyrábí v podobě roztoku, který má různé síly od 1,5 do 10 miligramů. Běžně se aplikuje podkožně do břicha, místa vpichu se střídají. Jehlička je velmi drobná, aplikace nebolí, někdy však může trochu štípat a při opakovaném podání se v místě vpichů mohou začít tvořit modřiny. Běžná dávka u dospělého člověka je 2,5 miligramu preparátu 1x denně. Účinek léku Arixtra lze monitorovat podle hladiny anti-Xa, která se dá zjistit z běžného krevního náběru. Na rozdíl od ostatních nízkomolekulárních heparinů není nicméně hladina anti-Xa tolik vypovídající. Arixtra může podobně jako ostatní léky na ředění krve způsobit krvácivé komplikace, naštěstí však nemá dlouhý poločas účinku (18–24 hodin). Velkou nevýhodou je neexistence protilátky, která by účinek dokázala rychle vyrušit. Akutní operační zákroky proto nemohou být prováděny krátce po aplikaci většího množství tohoto léku. Z dalších komplikací se může objevit nedostatek krevních destiček a zvýšení jaterních testů.
Zdroj: Seznam léků na ředění krve
Hluboká žilní trombóza
Hluboká trombóza (flebotrombóza) žil dolních končetin je velmi častý problém mnoha žen. Je to onemocnění nepříjemné jak svými projevy, tak i svými komplikacemi, z nichž životu nebezpečná je zejména obávaná plicní embolie.
Krev z dolních končetin odtéká prostřednictvím dvou žilních systémů. Zásadní je hluboký systém, kromě toho je zde ještě systém žil povrchový – oba systémy jsou propojené takzvanými perforátory. Tyto perforátory jsou žíly schopné vést krev jednosměrně z hlubokého systému do povrchového. Žíly na dolní končetině jsou vybaveny speciálními chlopněmi. Za normálních okolností pohyb svalů dolních končetin vytlačuje krev směrem k trupu a jednosměrné chlopně brání jejímu navracení zpět, a navíc také zabraňují toku krve z povrchového systému do žilního. Při nahromadění dostatečného množství rizikových faktorů začnou v hlubokém systému vznikat krevní sraženiny a trombóza žil dolních končetin je na světě. Klasickými rizikovými faktory vzniku krevních sraženin v hlubokých tepnách jsou dlouhodobá nehybnost dolních končetin, obezita, těhotenství, stavy po velkých chirurgických výkonech, antikoncepce, Leidenská mutace, hyperhomocysteinémie a další podobné poruchy srážlivosti, poruchy chlopenního aparátu dolních končetin při chronické žilní nedostatečnosti a mnohé další.
Příznaky
Postižená končetina je oteklá, bolestivá, má nafialovělou barvu. Postižený člověk typicky cítí bolest končetiny v lýtku, která se zhoršuje při pohmatu a při chůzi. Jsou-li na dané končetině přítomné větší křečové žíly, pak se mohou rozšířit a bývají naplněné krví. Někdy může být prvním příznakem až komplikace trombózy žil dolní končetiny známá jako plicní embolie.
Jak postupovat
Vždy je nutné zhodnocení klinických příznaků. Pokud lékař pojme podezření na trombózu dolních končetin, aplikuje doporučený postup tak, že indikuje ultrazvukové vyšetření nohou, které umožní vidět celý žilní systém a nalézt případné sraženiny. Pomocným vyšetřením může být odběr krve se stanovením takzvaných D-dimerů, které u trombózy bývají pravidelně zvýšené. Kombinace negativního ultrazvuku a negativních D-dimerů diagnózu trombózy v podstatě vylučují.
Léčba
V akutní fázi je cílem léčby hluboké žilní trombózy zástava růstu sraženiny, její rozpuštění a prevence vzniku plicní embolie. Následná antikoagulační léčba snižuje riziko návratu trombózy. Trombóza se většinou léčí konzervativně léky na ředění krve, invazivní léčba je vhodná pro mladší pacienty a závažnější trombózy. Podávají se protisrážlivé léky, jako jsou tradiční nízkomolekulární hepariny a Warfarin. Z nových léků na ředění krve v léčbě trombózy se používají preparáty Pradaxa, Xarelto a Eliquis, které se označují jako nová antikoagulancia (NOAC). Doplňkovými léky jsou klasické léky na nemoci žil, jako jsou Glyvenol, Detralex, Anavenol, Cyclo 3 fort a podobně.
Nezbytnou a velmi důležitou součástí terapie je bandáž dolní končetiny. Používají se k ní pružná obinadla nebo kompresní punčochy. Důsledná bandáž usnadňuje návrat žilní krve k srdci, brání stagnaci krve, čímž urychluje obnovení průchodnosti žíly a brání rozvoji posttrombotického syndromu. V závislosti na lokalizaci trombózy je volena výška komprese, která musí být vždy 10 až 20 cm nad trombózou. Pokud tedy máte trombózu ve stehenní žíle, musíte si nohu bandážovat až do třísla. Když totiž bandáž sahá pouze do místa trombózy nebo i pod ní, dochází ke stagnaci krve, která podporuje obnovení trombózy. Ideální je dolní končetiny bandážovat trvale i po ukončení antikoagulační léčby, zvláště pokud u vás vznikl posttrombotický syndrom a končetiny vám pravidelně otékají.
Délka léčby je závislá na rozsahu sraženiny. Klid na lůžku se doporučuje pouze prvních 24 hodin a než se nasadí antikoagulační léčba, aby se snížilo riziko, že se sraženina utrhne a způsobí plicní embolii. Dále je vhodná nenáročná chůze s postupným obnovením běžného denního režimu. Také se doporučuje omezení dlouhého stání a sezení. Při delším sezení si nohy podkládejte. Pijte dostatek tekutin.
Antikoagulační léčba
Antikoagulační léčba slouží k ředění krve, které brání obnovení vzniku trombózy. Organismus má pak vlastní mechanismy vedoucí k rozpuštění sraženiny. Nejprve se k ředění krve používají nízkomolekulární hepariny, například Clexane, Zibor nebo Fraxiparine, které se aplikují subkutánně do kožní řasy nejlépe na břiše jednou nebo dvakrát denně. Je nutné je píchat ve stejnou denní dobu, aby byla krev neustále zředěná. Současně nebo od druhého dne léčby se pak podávají takzvaná perorální antikoagulancia, tablety na ředění krve. Nejčastěji se používá Warfarin nebo Lawarin. Úskalím tohoto léku je, že se musí nastavit určitá hladina, aby optimálně fungoval, a ta se pak musí pravidelně kontrolovat. Navíc je tato hladina individuální u každého člověka. To znamená, že někomu stačí jedna tableta denně, jiný musí brát jeden a půl tablety. Stupeň naředění krve se kontroluje krevními odběry (INR). Ideální je udržovat hladinu INR mezi 2,0–3,0. Jakmile je alespoň dva dny účinná hladina INR, je možné nízkomolekulární heparin vysadit. Dále se užívají pouze tablety. Jestliže je INR vyšší než 3,0, krev je hodně naředěná a stoupá riziko nežádoucích krvácivých komplikací. Působení Warfarinu také ovlivňují některé léky – nesteroidní analgetika proti bolesti jako Ibuprofen, Ibalgin, Veral, Diclofenak, Acylpyrin – proto se nesmí používat. Rovněž některé potraviny mohou ovlivnit hladinu INR, zvláště pak zelí, kapusta, papriky a mnoho dalších. Dříve se tedy při užívání Warfarinu dodržovala přísná dieta, dnes se doporučuje jíst pravidelně určité množství zeleniny, na které je člověk zvyklý, a vyhýbat se nějakým excesům. Podle toho se následně nastaví potřebná dávka Warfarinu.
Do léčebné praxe se zavadí nové antikoagulační léky Pradaxa nebo Xarelto, které fungují na jiném principu než Warfarin. Užívají se 1–2x denně. Při jejich užívání není nutné kontrolovat INR, nemusí se aplikovat nízkomolekulární heparin, než nastoupí účinek, a mají nižší riziko krvácivých komplikací. Jejich nevýhodou jsou určitá kritéria k tomu, aby je mohl lékař nasadit, a dále doplatky.
Délka podávání antikoagulační léčby závisí na příčině trombózy, zda faktor vzniku již pominul, nebo ještě působí. Obvyklá léčba trvá 6–12 měsíců. Minimální doba antikoagulace u sekundární trombózy způsobené imobilizací například po operaci či při sádrové fixaci končetiny je 3 měsíce. Pokud je příčina neznámá, jedná se o takzvanou idiopatickou trombózu, která vyžaduje 6–12měsíční antikoagulaci. Léčba se prodlužuje u opakovaných trombóz, při onkologické léčbě nebo u komplikací v podobě plicní embolie. Osoby s vrozenou trombofilií bývají antikoagulovány alespoň 12 měsíců, někdy i trvale. Trvalou antikoagulaci rovněž vyžadují osoby s opakovanými flebotrombózami či plicními emboliemi.
Lokální trombolýza
Lokální trombolytická léčba spočívá v aplikaci látky rozpouštějící sraženinu přímo do místa vzniku cestou podkolenní žíly. Nejčastěji podávanou účinnou látkou je altepláza. Ta dokáže oproti konzervativní antikoagulační léčbě trombus účinněji rozpustit, ale léčba je rizikovější kvůli četným krvácivým komplikacím. Lokální trombolýza je určena pro rozsáhlé trombózy pánevních nebo podklíčkových žil mladších pacientů.
Chirurgická léčba
Chirurgická léčba je vyhrazena pro nemocné s rozsáhlou čerstvou trombózou, jestliže je kontraindikována lokální trombolýza nebo antikoagulační léčba. Krevní sraženina se odstraňuje pomocí speciálního katetru.
Kavální filtry
Kavální filtry jsou kovové struktury, které se dočasně nebo trvale umísťují do dolní duté žíly, kde představují mechanickou překážku pro průnik sraženiny do plic. Uplatňují se při vysokém riziku plicní embolie, když není možno podávat antikoagulační léčbu.
Po odléčení akutního stavu je nutné se chránit před rizikovými faktory, pokud to lze. To znamená vyhýbat se dlouhému stání, pravidelně cvičit s dolními končetinami a posilovat tak svalovou pumpu umožňující tok krve, při předepisování antikoncepce by pacientka měla lékaři oznámit jakýkoliv výskyt trombóz v rodině, po větších operacích se stahují nohy pacientů bandážemi a provádí se rehabilitace. Prevenci lze v některých situacích provádět i dlouhodobým podáváním určitých léků proti srážení krve.
Zdroj: Trombóza dolních končetin
Nízkomolekulární hepariny
Tyto látky tlumí jeden z koagulačních faktorů a tím narušují koagulační kaskádu. Obvykle se podávají v malých dávkách každý den v nemocnici ležícím pacientům jako prevence vzniku žilní trombózy. Ve velkých dávkách jsou ve zdravotnických zařízeních ekvivalentem warfarinu. Podávají se ve formě podkožních injekcí, které se obvykle aplikují do břicha (a způsobují modřiny). Hlavní výhodou je velmi malé riziko předávkování a velmi rychlý nástup a odeznění účinku (účinek vymizí cca do 12–24 hodin od aplikace). Nevýhodou je, že proti nim neexistuje žádná protilátka a v případě podání prostě musíme počkat, až jejich účinek vymizí. Účinnost nízkomolekulárních heparinů se může kontrolovat z krevního náběru pomocí hodnot anti-Xa. Hodnota anti-Xa okolo 0,4 představuje preventivní účinnost, hodnoty 0,8–1,2 představují vysokou terapeutickou účinnost.
Mezi zástupce této skupiny léků patří například Clexane, Fraxiparine nebo Zibor.
Heparin
Forma: Injekce. Injekční lahvička, injekční roztok, 1X10ML pro subkutánní/intravenózní podání.
Princip účinku: Heparin je katalyzující kofaktor pro antitrombin. Antitrombin III (AT III) je α2-globulin syntetizovaný v játrech. Je přirozeným inhibitorem trombinu (F IIa) a dalších sérových proteáz (F IXa, Xa, XIa), se kterými vytváří ireverzibilní komplex. Heparin uvolňuje lipoproteinovou lipázu z endotelií, což podmiňuje jeho antilipidemický účinek. Dále snižuje adhezivitu destiček k endotelu, snižuje vyplavování destičkového růstového faktoru a vykazuje mírný antihistaminový účinek. Podává se k ředění krve po operaci. Heparin je účinný jen při intravenózním (bezprostřední účinek) či subkutánním (účinek cca po 2 hodinách) podávání. Intramuskulární podání se nedoporučuje kvůli nebezpečí vzniku hematomů v místě vpichu. Pro plnou antikoagulaci se podává 2x denně dávka 0,01 ml na 1 kg hmotnosti pacienta buď nízkomolekulární heparin (například Fraxiparine, Clexane), nebo se podává nefrakcionovaný heparin i.v. za použití perfuzoru. Bezprostředně po podání se heparin váže na receptory endotelií buněk cév. Heparin neprostupuje placentou ani do mateřského mléka, takže lze použít v těhotenství.
Hlavní nežádoucí účinky: Krvácení je hlavním nežádoucím účinkem terapie heparinem. Pozoruje se častěji u nemocných léčených terapeutickými dávkami než při podávání dávek profylaktických. Velké krvácení se objevuje od 1 do 10 % léčených nemocných. Heparin může též indukovat trombocytopenii (tvorba protilátek proti destičkovému faktoru). Při dlouhodobém podávání se může objevit osteoporóza.
Cena: Heparin stojí 490,08 Kč, doplatek pro pacienta činí 372,77 Kč. Lék je na recept.
Pradaxa
Je moderní protisrážlivý lék, který se teprve začíná využívat. Účinnou látkou je sloučenina dabigatran, která opět v jistém bodě blokuje koagulační kaskádu. Mezi výhody patří užívání v tabletové formě a minimální možnost předávkování při správném užívání. Pradaxa se využívá při prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy, plicní embolie a jako prevence mozkové mrtvice při fibrilaci síní. Velkou výhodou Pradaxy je existence speciální protilátky, která může v případě nutnosti účinek Pradaxy téměř okamžitě vyrušit (preparát Praxbind).
Forma: Tablety. Běžná dávka pro dospělého člověka je 110–150 miligramů, podávaná 2x denně.
Princip účinku: Pradaxa je inhibitorem trombinu, který má nezastupitelnou roli ve srážlivosti krve, tím se sníží riziko vzniku krevních sraženin. Pradaxa je využívána v ortopedii, kdy je pacientům podávána po operačních zákrocích (zejména totální endoprotézy) jako prevence vzniku hluboké žilní trombózy a na ředění krve po operaci. Pro internisty je důležité, že nyní je Pradaxa indikována i jako lék ředící krev u pacientů s fibrilací síní a u pacientů s již vzniklou hlubokou žilní trombózou a plicní embolií. Neléčená fibrilace síní ohrožuje pacienta vznikem krevních sraženin v srdci, které mohou způsobit ischemickou mozkovou mrtvici. Klasickým lékem ve zmíněných indikacích byl dříve zejména přípravek Warfarin, ten má však celou řadu nevýhod.
Hlavní nežádoucí účinky: Pokles množství hemoglobinu v krvi. Neobvyklé hodnoty laboratorních testů jaterní funkce. Vznik krevního výronu nebo modřiny po operaci. Alergie, nevolnost.
Cena: Je závislá na dávce účinné látky a na velikosti balení. Více se dozvíte zde. Jedná se o lék na lékařský předpis.
Xarelto
Toto je další moderní lék (nový lék na ředění krve). Jeho účinná složka rivaroxaban blokuje srážecí faktor Xa a má podobné přednosti jako Pradaxa. Využívá se rovněž v prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy, plicní embolie a jako prevence mozkové mrtvice při fibrilaci síní.
Forma: Tablety. Xarelto se vyrábí v podobě tablet o síle 10, 15 a 20 miligramů. Lék nesmí být užíván bez doporučení lékaře, dávka závisí na dané indikaci a zdravotním stavu uživatele.
Princip účinku: Xarelto je přímý inhibitor koagulačního faktoru Xa. Svým působením tedy rivaroxaban blokuje koagulační kaskádu, čímž dosahuje efektu omezení krevní srážlivosti. Velkou výhodou je tabletová forma léku. Xarelto se nejprve využíval v prevenci hluboké žilní trombózy u pacientů po ortopedických operacích. Nyní je indikován i jako lék ředící krev u pacientů s fibrilací síní a u pacientů s již vzniklou hlubokou žilní trombózou a plicní embolií. Neléčená fibrilace síní ohrožuje pacienta vznikem krevních sraženin v srdci, které mohou způsobit ischemickou mozkovou mrtvici.
Hlavní nežádoucí účinky: U léku je minimální riziko předávkování. Nejsou nutné žádné speciální diety při užívání a žádné pravidelné monitorace účinnosti léku, to znamená, že chybí prakticky všechny nevýhody levnějšího Warfarinu.
Cena: Je závislá na dávce účinné látky a na velikosti balení. Více se dozvíte zde.
Eliquis
Účinnou látkou je sloučenina apixaban. Lék blokuje faktor X koagulační kaskády. Kvůli nižšímu výskytu krvácivých komplikací se tento preparát stává velmi oblíbeným a opět se využívá v prevenci a léčbě hluboké žilní trombózy, plicní embolie a jako prevence mozkové mrtvice při fibrilaci síní.
Forma: Tablety. Lék se vyrábí ve formě tablet o síle 2,5 a 5 miligramů a běžná dávka u jinak zdravého dospělého je 5 miligramů 2x denně. V případě potřeby lze dávku zmenšit (například u pacientů s chronickým selháváním ledvin). Na rozdíl například od Warfarinu není nutné měřit koncentraci léku v organismu a nejsou nutná žádná dietní opatření.
Princip účinku: Eliquis poměrně silně a selektivně tlumí aktivitu srážlivého faktoru X. Tento faktor je důležitým bodem takzvané koagulační kaskády, což je soubor vzájemně se aktivujících bílkovin, které nakonec umožní vznik fibrinu (fibrin se váže na krevní destičky a vytváří krevní sraženiny). Útlum faktoru X významně narušuje koagulační systém a vznik sraženin. Eliquis se využívá v situacích, kdy je nutné omezit tvorbu krevních sraženin. Patří sem například léčba nemocných s fibrilací síní, kdy má Eliquis zabránit ischemické mozkové mrtvici, dále pak léčba plicní embolie, léčba již vzniklé hluboké žilní trombózy a prevence vzniku žilní trombózy u nemocných po operačních zákrocích (typicky operační zákroky na dolních končetinách, jako je například implantace umělého kloubu). Používá se na ředění krve po operaci.
Hlavní nežádoucí účinky: Eliquis může vyvolat krvácivý stav s rozvojem nežádoucího krvácení. Člověk užívající tento preparát by jistě měl dávat pozor na poranění a neprovozovat rizikové sporty a jiné činnosti.
Cena: Je závislá na dávce účinné látky a na velikosti balení. Více se dozvíte zde.
3) Trombolytika – Léky z této skupiny se podávají nitrožilně. Jsou velmi účinné a dovedou přímo a rychle rozpustit již vzniklou sraženinu. Moderní léky této skupiny umožňují aktivovat v úvodu tohoto textu zmíněnou sloučeninu plazmin a tím sraženiny rozpouštět. Využití je například u rozsáhlých plicních embolií a někdy i u ischemických mozkových mrtvic. Aplikace se ovšem musí vždy maximálně zvážit, protože mohou srážení krve utlumit příliš a následným krvácením pacienta ohrozit nebo usmrtit.
Forma: Injekce.
Princip účinku: Fibrinolytika, též trombolytika, jsou léčiva používaná k rozpouštění již vytvořených trombů. Účinkují aktivací fibrinolytického systému, který je funkčním protikladem koagulačního systému. Nejprve je proenzym plazminogen (přítomný ve sraženině a v plazmě) přeměněn na plazmin. Za to jsou zodpovědné aktivátory plazminogenu (tkáňový aktivátor plazminogenu t-PA a aktivátor plazminogenu urokinázového typu u-PA), jejichž funkčním antagonistou je inhibitor aktivátoru plazminogenu 1 (PAI-1). Plazmin působí jako proteáza štěpící fibrin na degradační produkty (působí ale s malou substrátovou specifitou a dokáže štěpit i fibrinogen). Fibrinolytika tedy fungují jako aktivátory plazminogenu. Za normálních okolností je fibrinolýza omezena na trombus, volný plazmin je rychle neutralizován α2-antiplazminem. Pokud by došlo k systémové aktivaci fibrinolytického systému, nastala by nerovnováha a krvácení. Úspěšnost fibrinolýzy záleží na stáří trombu – čím je starší, tím je lýza obtížnější.
Hlavní nežádoucí účinky: Krvácení, a to až fatální.
Fibrinolytika I. generace: streptokináza, urokináza neselektivní, indukují systémovou fibrinolýzu.
Fibrinolytika II. generace: t-PA, anistrepláza, altepláza selektivní vazba na fibrin, není systémová fibrinolýza.
Cena: Není zveřejněna. Lék se podává pouze při hospitalizaci u akutních stavů, jako je:
- rozsáhlá plicní embolie,
- trombóza velkých žilních systémů,
- arteriální uzávěr, embolie v systémovém řečišti,
- akutní infarkt myokardu.
Zdroj: Léky na ředění krve - seznam