Moučnivka na zadečku dítěte může být zaměněna s plenkovou dermatitidou. Proto je vhodná návštěva dětského lékaře, který zhodnotí situaci a předepíše dítěti vhodnou léčbu. Kvasinky žijí na vlhkých částech těla, jako je vstup úst, konečník nebo vagina.
Zdroj: Moučnivka
V naší poradně s názvem BÍLÉ FLEKY NA PENISU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda.
Vytvorili jse mi na spicce penisu a a predkozce takove bile fleky. Neboli ro ale pri moceni ro obcas pali. Nevite co to je? Diky
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na fotografii je vidět mužská kandidóza - kvasinková infekce u mužů.
Mužská kandidóza, běžně známá jako moučnivka penisu, je způsobena kvasinkou Candida. Tato houba nejlépe prospívá ve vlhkých podmínkách a penis poskytuje dobré prostředí, zejména pod předkožkou, pro jejich přežití.
Příznaky mužské kvasinkové infekce jsou:
Svědivá vyrážka, která může být bílá což vede k tvorbě bílých skvrn na penisu. Případný otok žaludu způsobuje záněty penisu - onemocnění známé jako balanitis. Svědivé pupínky se můžou zanítit a způsobit červené boláky na penisu. Rovněž můžete cítit bolest při pohlavním styku a v pokročilém stádiu může být pozorován bolestivý pocit na špičce penisu při močení. Rovněž může být přítomen konstantní neobvyklý bílý výtok pod předkožkou.
Léčba
Ve většině případů se kvasinková infekce léčí použitím jednoduch antimykotik, která jsou předepsána lékařem potom, co schválil, že je to určitě kvasinková infekce, která způsobuje tyto bílé svědivé skvrny na vašem penisu.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: Příběh Bílé fleky na penisu
Moučnivka je infekční onemocnění projevující se u kojenců jako bílý povlak na sliznici uvnitř úst, na jazyku nebo na patře. Infekce není pro dítě nebezpečná. Povlak je obtížné setřít a po setření se objeví zarudlá, někdy krvácející sliznice. Kojenci mohou mít podobný bílý povlak také od mléka, v tomto případě však povlak v krátké době mizí. U většiny dětí se jedná o nebolestivé onemocnění, ovšem pro některé může být moučnivka bolestivá. Zvláště na rtech je moučnivka u dětí velmi nepříjemná. Bolest se pak projevuje především při kojení nebo krmení z lahve.
Obrázky ukazují, jak vypadá moučnivka.
Moučnivku na rtech si můžete prohlédnout na těchto fotografiích.
Zdroj: Moučnivka
V příběhu LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.
Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.
Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.
Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.
Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.
Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.
Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.
Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.
Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.
Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.
Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.
Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.
Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.
Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: Příběh Léčení prašiviny u králíků
Zde můžete vidět fotografie onemocnění moučnivkou u dospělých.
Zdroj: Plíseň na rtech
Moučnivka se u kojenců projevuje bělavými povlaky v ústech, a to na jazyku, tvářích, dásních nebo na patře. Puchýřky vypadají jako sražené mléko nebo tvaroh a nejdou jednoduše setřít. Někdy bývá moučnivka u kojenců doprovázena také mokvajícími puchýřky v okolí konečníku.
Takto vypadá moučnivka u novorozence.
Moučnivka u kojenců se léčí 0,5–1% genciánovou violetí, fialovým protiplísňovým roztokem. Genciána je v lékárnách běžně dostupná. Nanáší se na postižená místa. K aplikaci můžete použít vlastní prst ovázaný kouskem obvazu. Pokud moučnivka nezmizí do 3 až 4 dnů, navštivte lékaře. Na moučnivku lze použít také výplachy dutiny ústní roztokem tea tree oleje, zeleného jílu nebo aloe vera. Před jejich použitím se však u dětí poraďte s lékařem. Zároveň je nutné všechny dudlíky, které dítě používá, vyvářet nejlépe ve vodě s trochou octa.
Zdroj: Moučnivka
Pokud dítě stále kojíte, můžete mít kvasinky také na bradavkách. Ty se však neléčí, pokud se neprojeví příznaky jako pálení, svědění (oba příznaky se zhoršují po krmení), změna barvy, olupování, nebo naopak může být bradavka s dvorcem hladká a lesklá s bělavými flíčky. V tom případě se na bradavky aplikují lokální protiplísňové masti (po poradě s lékařem či lékárníkem).
Zde můžete vidět, jak vypadá moučnivka na bradavkách.
Zdroj: Moučnivka
Mezi kvasinkové infekce patří moučnivka a plenková dermatitida. Moučnivka postihuje hlavně novorozence a kojence. Moučnivka se u dětí po porodu může objevit v případě, že jejich matka měla vaginální kvasinkovou infekci, dále při kojení z matčiných prsů, při léčbě antibiotiky či u dětí s poruchami imunitního systému. Plenková dermatitida se vyskytuje v místech zakrytých plenkami. Častou příčinou je nadměrná vlhkost způsobená močí a potem pod plenkami.
Zdroj: Kvasinková infekce u kojence
Moučnivka neboli orální kandidóza se může vyskytovat ve formě akutní jako takzvaný soor (moučnivka) – bělavé povláčky na sliznici, jazyku a patře s možností dalšího šíření na hltan a jícen – anebo chronické. Často se objevuje i u lidí se zubní náhradou, přičemž může docházet současně k postižení koutků. Moučnivka se objevuje i u novorozených dětí (asi tak desátý den po porodu). Přenáší se z těla matky, která byla postižena před porodem nevyléčenou vaginální mykózou. Riziko onemocnění moučnivkou se zvyšuje u předčasně narozených dětí, které mají nedostatečně rozvinutý imunitní systém.
Zdroj: Candida albicans
Moučnivka neboli soor je formou kvasinkové infekce, která postihuje ústní dutinu. Původcem tohoto onemocnění je kvasinka Candida albicans, která vyvolává i ostatní formy kandidóz, a to jak kožní, tak slizniční, případně orgánové. Soor se často objevuje u novorozenců a kojenců do jednoho roku života. Podstatnou roli ve vzniku této nemoci hraje imunitní systém, který mají právě nenarozené děti nedostatečně vyvinutý, rovněž chroničtí dospělí pacienti mívají imunitní systém oslabený.
Zde můžete vidět, jak vypadá moučnivka v ústech.
Na kvasinku Candida albicans zabírá látka vyráběná v ČR od roku 1950, a tou je nystatin. Nystatin má velkodistributor v ČR na skladě, ale v lékárnách jej nenajdete. Recept na tento přípravek vám musí předepsat lékař, s receptem jděte do lékárny a trvejte na tom, aby pro vás Nystatin objednali. Kdo jezdí do okolních zemí, může si Nystatin v lékárně koupit tam.
Zdroj: Moučnivka
Moučnivka se vyskytuje také u dospělých se sníženou imunitou. Může to být po užívání léků, které potlačují funkci imunitního systému, při chemoterapii u nádorového onemocnění, při infekci HIV, u cukrovkářů nebo u chronických onemocnění jater.
Příznaky moučnivky u dospělých jsou v podstatě stejné jako u dětí. V dutině ústní se vytvářejí charakteristické bělavé povlaky. Po užívání širokospektrálních antibiotik se může také objevit infekce, která se projeví pouze zarudnutím a pálením sliznice. U lidí, kteří nosí zubní protézu, se také častěji vyskytuje kandidóza. V některých případech dochází i k zánětu ústních koutků, které jsou pak zarudlé a bolestivé. V případě již probíhající moučnivky, nebo alespoň v případě masivního osídlení dutiny ústní kvasinkami, to pak bývá bez zřetelných projevů.
Zdroj: Moučnivka
Moučnivka se projevuje výskytem bělavých povlaků v ústech, které vypadají jako sražené mléko nebo tvaroh. Objevit se může na patře, jazyku i dásních. Bělavý povlak je zpočátku možné setřít, při déletrvající nákaze pevně ulpívá na sliznici. Okolí a podloží výsevu mykózy bývá ostře červeně ohraničené. Infekce se může přenést z úst na sliznici rtů, kde obvykle napadá ústní koutky. Pokud není moučnivka včas podchycena a zaléčena, může se kvasinka rozšířit z úst do hltanu a přes trávicí soustavu může projít až ke konečníku dítěte. V těchto místech se nákaza projevuje zčervenáním sliznice, výsevem povlaku až mokvajících puchýřků. Dítě na rozšíření nákazy na konečník může reagovat zvýšeným neklidem až plačtivostí, zejména před přebalením (infikovaná místa svědí, až bolavě pálí). Nákaza se neprojevuje zvýšenou teplotou, ale může ji doprovázet nechutenství a odmítání jídla, které dítě v pusince dráždí.
Léčba nákazy: K léčbě moučnivky se používají dezinfekční a antimykotické tinktury, kterými se napadená místa 4–5x denně potírají (například 0,5–1% genciánová violeť). Alternativně lze zvolit výplachy úst roztokem z tea tree oleje nebo aloe vera. Pokud během 4–5 dní nedojde k ústupu nákazy, je vhodná konzultace s lékařem (dermatologem či pediatrem). V urputných případech, u dětí s oslabenou imunitou, dětskou cukrovkou či vážně nemocných dětí, je možné moučnivku léčit celkovou léčbou pomocí antimykotik (polykací léky na potlačení plísňových onemocnění). Aby nedošlo k opětovnému vytvoření nákazy, mělo by být součástí léčby pečlivé vyváření dudlíků a saviček, které dítě užívá, a důkladná dezinfekce hraček, které si dává do úst (kousátka, chrastítka, gumové pískací hračky a podobně). Prevencí vzniku onemocnění je používání výhradně vlastních dudlíků (nejlépe již v porodnici), aby se dítě nemohlo infikovat přes zapůjčené předměty.
Moučnivka je typickým dětským onemocněním. Přenos na dospělé je ojedinělý a dochází k němu zejména u lidí se sníženou imunitou, u diabetiků, dlouhodobě nemocných, onkologických pacientů a podobně.
Zde můžete vidět fotografie onemocnění moučnivkou u dětí.
Zdroj: Plíseň na rtech
Pokud povlak na jazyku dítěte vypadá jako „zažloutlé sražené mléko“, které nejde z jazyka setřít, tak se pravděpodobně jedná o moučnivku. Onemocnění zvané moučnivka (soor) se často vyskytuje u dětí do 2 let. Moučnivka je způsobená přemnožením kvasinky z rodu Candida. U moučnivky nemívá dítě zvýšenou teplotu, ale může se objevit nechutenství a odmítání jídla, které dítě v pusince dráždí. Pokud není moučnivka včas odhalena a léčena, mohou se kvasinky rozšířit z úst do hltanu a přes trávicí soustavu projít až do konečníku dítěte. Tam se potom nákaza moučnivkou projevuje zčervenáním sliznice, výsevem povlaku až mokvajících puchýřků. Poté může dítě reagovat zvýšeným neklidem až plačtivostí, zejména před přebalováním, protože jej zadeček svědí, až bolavě pálí. Pokud má vaše dítě dlouhodobě žlutě povleklý jazyk, navštivte pediatra. Ten vaše dítě vyšetří na přítomnost infekce v ústech, nosohltanu i okolí a případně provede potřebné stěry.
Zdroj: Žlutý jazyk
Původcem onemocnění je kvasinka Candida albicans, která se běžně vyskytuje v ústech, v trávicím traktu a v genitáliích člověka. Při přemnožení kvasinek dochází k infekci. Kojenci se nakazí obvykle od matky během porodu nebo později z prsních bradavek, či při nedostatečné hygieně. Při kojení se mohou mykózou infikovat i bradavky. Proto je důležité, aby se společně s dítětem léčila i matka a zabránilo se tak opětovnému přenášení kvasinkové infekce. Onemocnění se u kojenců obvykle projeví krátce po narození, nejčastěji okolo 10. dne života. Většina onemocnění vzniká do 2 měsíců věku, ale může se objevit také později. Candida se sexuálně nepřenáší. Ale matky mohou moučnivku přenést na své novorozence.
Rovněž po antibiotikách se může moučnivka objevit jak u dětí, tak i u dospělých.
Zdroj: Moučnivka
Moučnivka se u dospělých osob vyskytuje v případě, že mají oslabený imunitní systém nebo trpí chronickým onemocněním jater. Na sliznici jedince se objeví bílý až nažloutlý povlak. Tento potah vypadá jako tvaroh anebo sražené mléko, které nejde jednoduše setřít, přičemž je dané místo náchylné k lehkému krvácení. Napadena bývají ústa, dásně, měkké patro a jazyk.
Rizikové faktory vzniku moučnivky:
Léčba moučnivky spočívá v posílení imunity a podpoře funkce jater. Postup léčby je dán úpravou stravy a doplněním probiotik. Další možností je výplach úst roztokem tea tree oleje, zeleného jílu anebo aloe vera.
Zdroj: Moučnivka
Moučnivka je časté infekční onemocnění, které se projevuje u kojenců jako bílý povlak na sliznici uvnitř úst nebo na jazyku. Infekce není pro dítě nebezpečná. Původcem onemocnění je kvasinka Candida albicans, která se běžně vyskytuje v ústech, v trávicím a v genitálním traktu člověka. Při přemnožení kvasinek dochází k infekci. Kojenci se nakazí obvykle od matky během porodu nebo později z prsních bradavek či při nedostatečné hygieně. Onemocnění se u kojenců obvykle projeví krátce po narození, nejčastěji okolo 10. dne života. Většina onemocnění vzniká do 2 měsíců věku, ale může se objevit také později.
Moučnivka se u kojenců projevuje jako bílý povlak na sliznici v ústech, na jazyku nebo na patře. Povlak je obtížné setřít a po setření se objeví zarudlá, někdy krvácející sliznice. Kojenci mohou mít podobný bílý povlak také od mléka, v tomto případě však povlak v krátké době mizí. U většiny dětí se jedná o nebolestivé onemocnění, pro některé děti je však moučnivka bolestivá. Bolest se pak projevuje především při kojení nebo krmení z lahve.
Moučnivka obvykle vymizí i bez léčby během několika týdnů. Pro urychlení léčby nebo při rozsáhlejším výskytu může lékař předepsat mast nebo boraxglycerin. Látky se aplikují do úst dítěte. Kojící matky by si pak měly mastí natírat také bradavky před kojením, aby nedocházelo k přenosu onemocnění z dítěte na matku a zpět.
Potírá se sliznice dutiny ústní. U kojících matek je důležité léčit také bradavky antimykotickým přípravkem, i když nemají žádné příznaky. Předejde se tak opakovanému návratu moučnivky. Důležité je také vyvaření všech dudlíků, lahví a odsávačky mléka, aby se předešlo další infekci. Neléčená nebo nesprávně léčená moučnivka se může rozšířit i dál a při vážnějším stavu jsou pak nutná celková antimykotika. Proto by měla být léčba konzultována s lékařem. Léčený soor by měl správně do týdne vymizet.
Zdroj: Roztok borax glycerin
Ano, soor neboli moučnivka je způsobená kvasinkami a diabetes mellitus podporuje růst kvasinek. Blíže vám k tomu poví stomatolog nebo lékař ORL.
Zdraví Cempírek!
Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět
Na fotografii je vidět mužská kandidóza - kvasinková infekce u mužů.
Mužská kandidóza, běžně známá jako moučnivka penisu, je způsobena kvasinkou Candida. Tato houba nejlépe prospívá ve vlhkých podmínkách a penis poskytuje dobré prostředí, zejména pod předkožkou, pro jejich přežití.
Příznaky mužské kvasinkové infekce jsou:
Svědivá vyrážka, která může být bílá což vede k tvorbě bílých skvrn na penisu. Případný otok žaludu způsobuje záněty penisu - onemocnění známé jako balanitis. Svědivé pupínky se můžou zanítit a způsobit červené boláky na penisu. Rovněž můžete cítit bolest při pohlavním styku a v pokročilém stádiu může být pozorován bolestivý pocit na špičce penisu při močení. Rovněž může být přítomen konstantní neobvyklý bílý výtok pod předkožkou.
Léčba
Ve většině případů se kvasinková infekce léčí použitím jednoduch antimykotik, která jsou předepsána lékařem potom, co schválil, že je to určitě kvasinková infekce, která způsobuje tyto bílé svědivé skvrny na vašem penisu.
Zdraví Cempírek!
Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Stálý odkaz | Odpovědět
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.
Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.
Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.
Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.
Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.
Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.
Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.
Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.
Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.
Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.
Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.
Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.
Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.
Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.
Počet odpovědí: 0 | Stálý odkaz | Odpovědět